Evropská unie na cestě k parlamentní demokracii

Na príklade posilňovania Európskeho parlamentu autor polemizuje s názorom, že sa Európska únia nemôže vyvinúť v skutočnú demokraciu.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Mnoho lidí ve Francii, České republice i jinde je přesvědčeno o tom, že Evropská unie se nikdy nemůže vyvinout ve skutečnou demokracii, která se vyznačuje například demokratickou kontrolou parlamentu nad vládou. Tito lidé trvají na tom, že koncept parlamentní demokracie je vyhrazen pro státy a nikoli pro organizaci, jakou je EU. Poslední události kolem schvalování Barrosovy Komise však svědčí spíše o opaku.

Většina poslanců Evropského parlamentu odmítla kandidaturu Itala Rocca Buttiglioneho a Lotyšky Ingridy Udre na posty evropských komisařů v nové Komisi. Zároveň dala silně najevo své výhrady vůči nominaci maďarského kandidáta na komisaře Laszlo Kovacse a Holandské kandidátky Neelie Kroesové. Poslanci dokonce pod hrozbou neschválení nové Komise donutili jejího dezignovaného předsedu Barrosa, aby přehodnotil u zmíněných kandidátů jejich setrvání v kolegiu či jim přidělená portfolia.

Je jisté, že Evropská unie již delší dobu směřuje k jisté formě parlamentní demokracie. Ale její občané si toho zatím nevšimli, jak dokládá velmi nízká účast ve volbách do Evropského parlamentu, která byla v posledních volbách v průměru pouze 46%, a v nových členských zemích ještě nižší. Klíčová úloha, kterou Evropský parlament sehrál při schvalování Barrosova týmu, a ohromný nátlak, který na něj Parlament vyvinul, by mohly a měly být důvodem pro vyšší účast při příštích evropských volbách.

Nedávná reforma volebního systému eurovoleb ve Francii, která spočívá ve vytvoření regionálních volebních okrsků, je jistě krokem k přiblížení občanů jejich europoslancům. Musí to být ale především sami poslanci, kteří by měli být schopni doma vysvětlovat, co je náplní jejich práce v Bruselu a Štrasburku.

Evropský parlament – podobně jako národní parlamenty – má své politické frakce, pracuje ve výborech či v plénu, schvaluje rozpočet EU a podílí se na přijímání evropské legislativy. A role Evropského parlamentu v procesu schvalování nové Evropské komise, která byla posílena smlouvou z Nice, o které se jinak mluví jen ve zlém, obecně dosti připomíná roli parlamentu při vyslovování důvěry či nedůvěry vládě v běžné parlamentní demokracii. Je tedy nutné, aby se lidé oprostili od představy, že Evropská unie je záležitostí technokratů, kteří jsou zodpovědní pouze bruselským zájmovým skupinám. Samozřejmě lobbying firem nebo sdružení reprezentujících občanský sektor patří do bruselské reality. Ale podobná „realita“ existuje i v Praze či Paříži, poněvadž je nedílnou součástí politického systému parlamentní demokracie.

Parlamentní demokracie v Evropské unii se vytváří za pochodu, poněvadž může jen těžko navazovat na jakékoli precedenty. To je také jeden z hlavních důvodů, proč je pro občany tak těžké ji chápat. Nicméně občané mají možná podobný problém pochopit fungování parlamentní demokracie a politického systému i ve svých státech. Kolik Francouzů nebo Čechů je schopno popsat legislativní proces ve francouzském či českém parlamentu? Rozdíl je ale v tom, že občané se ve svých státech opírají o jasné orientační body, které jim umožní se lépe ztotožnit s rozhodovacím procesem. Vycházejí z toho, zda je u moci ta, či ona strana, kterou buď podporují, nebo ne. Na evropské úrovni je to mnohem složitější, protože rozhodnutí jsou výsledkem kompromisů napříč politickými tábory a dosud zde nedochází ke střídaní politických táborů u moci.


Autor je riaditeľom Francúzskeho ústavu pre výskum v spoločenských vedách (CEFRES) v Prahe

Ďalšie analýzy a komentáre nájdete na stránkach Integrace.cz, ktoré vydáva Institut pro evropskou politiku – EUROPEUM

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA