Evropskou komisi čeká v roce 2004 mírná revoluce

Autor analyzuje prosec rozširovania Európskej komisie o komisárov z pristupujúcich krajín a hodnotí ich postavenie v orgáne.

 

Evropská komise se připravuje pod vedením Romana Prodiho na přijetí deseti nových komisařů z přistupujících zemí zhruba sto dnů před nadcházejícím se rozšířením. Některé země již své komisaře nominovaly (Polsko, Litva, Lotyšsko a Slovinsko), většina na ně ale teprve čeká, i když jména kandidátů jsou víceméně zřejmá. Navrhovaní komisaři jsou většinou ministři pro evropské záležitosti nebo ministři zahraničí kandidátských zemí. Výjimku tvoří Litva, Estonsko a Slovensko, které navrhují ve zmíněném pořadí bývalého ministra financí, bývalého premiéra a vyjednavače o vstupu do EU. V České republice situace není ještě vyjasněná, ale všichni relevantní čeští kandidáti jsou také v tomto směru výjimeční.

Evropská komise sama preferuje politické osobnosti, které mají důvěru své vlády a občanů, které se dobře orientují v evropských záležitostech a mají na evropské úrovni jistý kredit. Toto bruselské “doporučení” jistě asi nejlépe splňuje budoucí polská komisařka Danuta Hübnerová, ministryně pro evropské záležitosti. Komise naopak není nakloněna nominacím bývalých vyjednavačů o vstupu s poukazem na to, že komisař je politická, a nikoli úřednická funkce. Zároveň se Komise obává toho, že jmenování národních vyjednavačů by mohlo proběhnout pod heslem národních zájmů a vyjednaných podmínek dané země na půdě EK. Evropská komise také nedoporučuje jmenovat specializované ministry s vidinou toho, že jako komisař bude spravovat tu či onu oblast. O tom, na jaký post kdo v Komisi zamíří, ještě není zdaleka rozhodnuto.

Oficiálně budou noví komisaři jmenováni Radou se souhlasem předsedy Komise pouze dočasně. Konkrétně do listopadu 2004, kdy vyprší mandát Komise Romana Prodiho. Noví komisaři ale pravděpodobně zůstanou i v další Komisi. Onen půlrok od rozšíření do jmenování nové Komise bude pro komisaře s přistupujících zemí jistá iniciační stáž.

Noví komisaři budou mít právo na minikabinet o třech členech (stávající komisaři mají kabinet o šesti členech), jehož role bude pro dobré fungování nového komisaře v Komisi klíčová. Budou mít hlasovací právo v kolegiu komisařů, ale nebudou zodpovědní za žádnou oblast. Přesto si mohou zvolit jednoho stávajícího komisaře a asistovat mu v jeho funkci. To může některým novým komisařům pomoci k tomu, aby se daného portfolia mohli zhostit i v příští Komisi. Například zmíněná Danuta Hübnerová se připojí ke komisaři pro obchodní politiku Pascalu Lamymu, jehož mandát nebude pravděpodobně obnoven a jehož by mohla v nové Komisi nahradit. Tak hladkému přechodu má ale zabránit to, že komisaři z přistupujících zemí budou muset po třech měsících svého “tutora” vyměnit. Nicméně někteří komisaři, kteří spravují důležité oblasti (například Mario Monti – konkurence, Frits Bolestein – vnitřní trh, Loyoala de Palacio – doprava a energetika a Margot Wallström – životní prostředí), k sobě nové komisaře nepřijmou. Snaha České republiky do Komise jmenovat experta na životní prostředí (vláda Miloše Kužvarta, opoziční ODS Bedřicha Moldána – oba exministři životního prostředí) se v tomto duchu jeví jako chybná.

Nedá se ale říci, že by noví komisaři byli v Komisi Romana Prodiho méněcenní, nebo dokonce nadbyteční. V průběhu posledního půlroku mandátu této Komise bude totiž její akceschopnost výrazně oslabena. Mnoho komisařů pravděpodobně buď úplně odejde, nebo se bude dočasně věnovat jiným záležitostem. Například sám Romano Prodi povede kampaň opozice proti Silviu Berlusconimu v evropských a lokálních volbách v červnu 2004. Stejně tak belgický komisař Philippe Busquin a lucemburská komisařka Viviane Reddingová již vyjádřili svůj úmysl kandidovat do Evropského parlamentu. A dokonce i zmíněná Loyola de Palacio možná zasedne v příští španělské vládě vzešlé z voleb v březnu tohoto roku. Na druhou stranu, někteří komisaři chtějí za každou cenu zůstat. Patří mezi ně Francouz Michel Barnier, komisař pro regionální politiku, který by se rád stal komisařem pro vnější vztahy. (Michel Barnier například vedl v Konventu pracovní skupinu věnovanou evropské obraně.) Také Günter Verheugen asi zůstane. Kancléř Schröder, který obviňuje současnou Komisi z neefektivního boje proti celoevropské hospodářské recesi, bude dokonce požadovat, aby byl Verheugen komisařem pro otázky konkurence nebo ekonomiky a financí.

Rok 2004 bude tedy pro Evropskou komisi jistě plný vzrušení. Tuto instituci čeká velká proměna, bezprecedentní metody práce a výzva v podobě neefektivity rozhodování v počtu pětadvaceti komisařů. Je také jisté, že se v tomto roce rozehraje rozsáhlá partie o posty v příští Komisi, jejichž naplnění lidmi se možná bude v průběhu času proměňovat. Je pravděpodobné, že manévrovací prostor příštího předsedy Komise při sestavování svého týmu bude silně omezen. V Evropské unii o pětadvaceti zemích bude větší boj o vlivné posty, kromě váhy té či oné země zde bude hrát roli také váha a “evropské zkušenosti” té či oné osobnosti. A komisaři z nových členských zemí budou jistě alespoň zpočátku hodně na očích.

První český komisař bude tedy Českou republiku svým způsobem, byť neoficiálně, reprezentovat. Bylo by tedy mylné, aby Česká republika fixovala svého komisaře na jednu danou oblast, když šance na její získání jsou tak malé. Místo toho by měla navrhnout politickou osobnost, která má respekt jak v České republice, tak v zahraničí.


Ďalšie analýzy nájdete na stránke Integrace.cz.

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA