Hlasování kvalifikovanou většinou a zájmy České republiky

Analýza z pohľadu Českej republiky hodnotí dva aspekty reformy hlasovania kvalifikovanou väčšinou.

 

Evropská unie stojí před dvěma stěžejními úkoly. V příštím roce se uskuteční největší rozšíření v její historii. Zároveň prochází hlubokou transformací, z níž by měla vyjít lépe připravena čelit výzvám budoucnosti. Cílem této transformace není jen schopnost EU fungovat s téměř dvojnásobným počtem členských států. Měla by také vést k větší efektivitě působení EU, větší legitimitě a transparentnosti, a to jak uvnitř (k vlastním občanům), tak i navenek (působení EU ve světě).

Od Konventu si mnozí slibovali to, co v devadesátých letech nedokázala vyřešit série mezivládních konferencí: nalézt komplexní, všeobecně přijatelnou a zároveň transparentní institucionální rovnováhu, která by zlepšila fungování Unie. Brzy se ukázalo, že jednoduchá, transparentní řešení a všeobecně přijatelné kompromisy jsou dvě odlišné věci. V Konventu se objevila dvě základní názorová štěpení: tradiční rozdělení na zastánce federální a mezivládní podoby evropské integrace a nově také debata mezi takzvaně velkými a malými členskými zeměmi o postavení obou skupin v institucionální architektuře EU.

Česká republika se už během jednání Konventu profilovala jako poměrně aktivní člen skupiny takzvaně “spřízněných nebo podobně smýšlejících” malých (členských i vstupujících) zemí, které bojují proti posílení pozice velkých států. Návrh evropské ústavní smlouvy svědčí o tom, že “spřízněné” země nebyly ve svých snahách příliš úspěšné. Delegáti z malých zemí byli frustrováni pracovními metodami Prezídia Konventu, které často ignorovalo jejich pozměňovací návrhy, i když je podporovala většina delegátů. Naděje malých zemí se proto začaly upínat k Mezivládní konferenci (IGC).

Prioritou číslo jedna pro Českou republiku je zachování principu “jedna země – jeden komisař”. Tento bod odsunul do pozadí jiné, srovnatelně důležité záležitosti. Jednou z nich je hlasování kvalifikovanou většinou (QMV) v Radě. Model QMV obsažený ve Smlouvě z Nice (takzvaná trojí většina) respektuje rovnováhu mezi velkými a malými zeměmi, ale je příliš komplikovaný a netransparentní. Návrh vypracovaný Konventem QMV zjednodušuje, zároveň však významně vychyluje rovnováhu ve prospěch velkých států. Ty zatím odmítají jakoukoli změnu navržené reformy Rady. V situaci, kdy Španělsko a Polsko požadují zachování definice QMV podle Smlouvy z Nice, se může otevřít prostor pro alternativní úpravu kvalifikované většiny, která by byla jednodušší a transparentnější a přitom zachovávala rovnováhu mezi jednotlivými skupinami členských států.

Tento článek se z perspektivy zájmů České republiky zaměřuje na dva aspekty reformy QMV. Po stručné charakteristice alternativních modelů kvalifikované většiny se věnuji pohledu ČR na možnosti rozšíření QMV do oblastí, kde Rada doposud rozhodovala jednomyslně. V druhé části srovnávám blokační potenciál malých i velkých členských zemí v několika modelech QMV, navržených během probíhající debaty o institucionální reformě EU.


Tu môžete nájsť celý text analýzy

Ďalšie analýzy môžete nájsť na stránke stránke Integrace.cz

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA