Jak Paříž řídí svou politiku v Bruselu?

Analýza detailne popisuje proces, akým sa vo francúzskej zahraničnej politike prijímajú rozhodnutia v oblasti európskej politiky a hodnotí jeho efektivitu.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Proslulá evropská legislativa – tzv. acquis communautaire – zahrnuje desetitisíce stránek nařízení, směrnic, doporučení, rozhodnutí, smluv atd. Není výmyslem proklínaných evropských úředníků, ale kompromisem, který schválily buď jednomyslně nebo většinově členské státy. Jejich zástupci se účastní jednání na půdě evropských institucí a obhajují pozice státu, který zastupují. Zda stát své zájmy prosadí nezávisí pouze na počtu hlasů, kterými díky svým demografickým parametrům disponuje, ale také na schopnosti svých vyjednavačů a dobře připravené pozici. Jednání ke každé otázce totiž často probíhají paralelně ve více pracovních skupinách či výborech a pozice jsou schvalovány postupně na více úrovních, státu dodává argumentační sílu a důvěryhodnost, když v průběhu celého jednání zastává jednotné stanovisko, či je schopen ho sice flexibilně, ale koordinovaně upravovat. Příprava pozice tedy vyžaduje dobrou koordinaci v rámci administrativy každého státu.

Ve většině starých i nových členských států EU je koordinací pověřeno ministerstvo zahraničních věcí. Je tomu tak i v případě České republiky. Jednu z mála výjimek představuje Francie, která má již více než padesátileté zkušenosti s jednáními v evropských institucích. To, že bude Francie na všech úrovních vystupovat jednotně, má zajišťovat Generální sekretariát meziministerského výboru pro otázky evropské hospodářské spolupráce, SGCI (Sécretariat général du Commité interministériel pour les questions de coopération économique européenne), který spadá pod přímou kompetenci premiéra. Ve většině členských států EU spadá tvorba evropské politiky pod ministerstvo zahraničních věcí, protože evropské otázky jsou chápány jako předmět zahraniční politiky. Francie si je zřejmě na základě dlouhodobé zkušenosti vědoma vnitřních dopadů evropských rozhodnutí, a proto vidí evropskou politiku jako svou vnitřní záležitost.

Historie a složení SGCI

Meziministerský výbor pro otázky evropské hospodářské spolupráce byl zřízen již v roce 1948, tedy ještě před vznikem dnešních evropských integračních uskupení. Jeho zrod si vyžádala potřeba koordinovat provádění Marshallova plánu mezi francouzskými ministerstvy. Prvním úkolem výboru tehdy bylo formulovat oficiální stanovisko Francie pro jednání o programu „evropské obnovy“. Výbor byl podřízen předsedovi vlády a zahrnoval ministra financí a hospodářských záležitostí, ministra zahraničních věcí a další členy vlády s ohledem na projednávané otázky. Už v roce 1948 byl pro podporu činnosti výboru zřízen stálý generální sekretariát, SGCI, který v prvním roce své činnosti zaměstnával pouhých šest pracovníků.

Vznik Evropského hospodářského společenství a Společenství pro atomovou energii EURATOM v roce 1957 dal SGCI novou náplň práce. Vláda se rozhodla využívat SGCI jako nástroj pro koordinaci francouzských stanovisek prakticky ve všech otázkách týkajících se evropské integrace. S postupným rozšiřováním záběru této integrace (např. zavádění jednotného trhu, vznik Evropské unie, spolupráce v oblasti justice a vnitřních záležitostí,…) se zvětšovala také oblast působnosti SGCI. V současné době pod ní spadají všechny oblasti zahrnuté ve Smlouvě o EU (I. pilíř), stejně jako komunitární aspekty Společné zahraniční a bezpečnostní politiky nebo otázky justice a vnitra (III. pilíř). Společná zahraniční a bezpečnostní politika (II. pilíř) a obchodní politika (I. pilíř) spadají do kompetence ministra zahraničních věcí.

S rozšiřováním společných politik Evropských společenství postupně rostl také počet zaměstnanců SGCI (v roce 1971 jich bylo 88, o třicet let později v roce 2001 pak 197, dnes přesahuje 200). Zvětšující se roli SGCI odráží i administrativní zařazení tohoto úřadu. Zatímco na začátku devadesátých let spadal pod ministra zahraničních věcí, dnes podléhá přímo premiérovi.

V čele SGCI stojí generální tajemník, který je přímo podřízen premiérovi a zároveň působí jako jeho poradce. Dnes tuto funkci zastává žena – Pascale Andreani. Výbor je rozdělen do tří sekcí – první řeší otázky justice a vnitra, druhá se zabývá tématy, která spadají pod COREPER II (např. finanční otázky, rozšíření, vnější vztahy), a třetí se věnuje agendě COREPERu I (např. vnitřní trh, zaměstnanost, doprava). Za každou sekci zodpovídá jeden zástupce generálního tajemníka. Sekce jsou rozděleny na úseky, jejich agendou jsou pak jednotlivé politiky Společenství. Generální tajemník má dále k dispozici technické služby (péče o lidské zdroje, IT, archivy, komunikace s veřejností) a právního poradce. SGCI nemá stálý personál, v jeho službách ve tří- až pětiletých intervalech rotují zaměstnanci příslušných ministerstev, kteří jsou odborníky pro danou oblast. Výhodou je, že si tak SGCI zachovává úzké spojení s jednotlivými resorty.

Jednotné francouzské stanovisko

Hlavním úkolem SGCI je zajistit dosažení jednotného stanoviska francouzské administrativy k jednotlivým otázkám projednávaným na půdě Evropské unie. Jak již bylo uvedeno výše, existence jednotného stanoviska členského státu k dané problematice je jedním z klíčů úspěšnosti v prosazování národních zájmů na půdě EU. Aby SGCI dostál svému úkolu, zajišťuje například pro francouzskou administrativu komunikaci se Stálým zastoupením Francie při EU a koordinuje jednání mezi ministerstvy a dalšími relevantními úřady.

Graf vzniku návrhu stanoviska

Jak tedy jednotná pozice vzniká? Začněme u Stálého zastoupení Francie v Bruselu, které sbírá informace o tématech připravovaných pro jednání v pracovních skupinách Rady EU nebo výborech Evropské komise. Stálé zastoupení komunikuje své poznatky přímo SGCI. SGCI pak zadá práci na přípravě stanoviska kompetenčně odpovědným ministerstvům. Vezmeme-li jako příklad blíže nespecifikovanou směrnici o bezpečnosti potravin, SGCI nejprve osloví Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo hospodářství a financí a hlavním gestorstvím pověří Ministerstvo zemědělství, které má v dané otázce hlavní vnitrostátní působnost. Všechna pověřená ministerstva vypracují odborné posudky, které zašlou zpět SGCI. To na základě předložených podnětů vypracuje předběžný návrh jednotného francouzského stanoviska a nadále působí jako mediátor při jednání mezi zúčastněnými ministerstvy a usiluje o závěrečné vyladění ke spokojenosti všech účastníků. V případě neshody do procesu vstupuje věcně příslušný zástupce generálního tajemníka SGCI. Nepodaří-li se dosáhnout shody mezi ministerstvy ani poté, je celá záležitost postoupena kabinetu předsedy vlády – vrchním arbitrem, který zaručuje jednotu francouzského stanoviska pro jednání v EU, je tedy premiér. SGCI informuje Stálé zastoupení v Bruselu o podobě výsledné francouzské pozice. Názorně viz diagram.

Role tradičních hráčů v mezinárodní politice

Jak bylo zmíněno v úvodu, ve většině členských států EU patří role hlavního koordinátora evropských záležitostí ministerstvu zahraničních věcí. I přes ústřední postavení SGCI francouzské zahraniční ministerstvo jistý vliv na poli evropské integrace přeci jen má. Výhradní kompetence drží v Evropské obranné a bezpečnostní politice (II. pilíř) a obchodní politice, ministr zahraničních věcí zastupuje Francii na Radách pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy a v řadě problematik je hlavním gestorem nebo spolugestorem, ke všem otázkám navíc vyjadřuje své stanovisko.

Ministrovi zahraničí je dnes podřízen ministr pro evropské záležitosti (od dubna 2004 ministryně Claudie Haigneré) bez vlastního úřednického aparátu působící při ministerstvu zahraničních věcí. Tato funkce byla zřízena v roce 1970. Hlavním úkolem ministra pro evropské záležitosti je dnes spíše zprostředkovávat otázky evropské integrace francouzské veřejnosti. Jen příležitostně zastupuje Francii při jednáních s partnery v členských státech nebo v EU. V některých administrativách působil evropský ministr i jako státní tajemník. Význam role ministra pro evropské záležitosti do značné míry závisí na vztazích s ministrem zahraničních věcí (více se prosadil např. Jospinův evropský ministr Pierre Moscovici). Do pole jeho působnosti spadá především francouzské veřejné mínění. Mezi další ministry, kteří jsou pro evropskou politiku Francie určující, patří ministr zemědělství a ministr hospodářství a financí. Evropskou agendou jsou ale pochopitelně zasažena všechna ministerstva.

Vedle ministra zahraničních věcí ve Francii ale hraje ve francouzské administrativě velkou roli také prezident republiky. Jeho úloha je politická, orientační a koordinační. Ve svém kabinetu disponuje technickými poradci. Zahraniční politiku vlády určuje a řídí premiér, který má k ruce poradce pro zahraniční politiku. Politický a osobní vztah mezi prezidentem a premiérem je pro podobu francouzské zahraniční politiky rozhodující. Premiér se tradičně zabývá primárně vnitřními záležitostmi Francie a zahraniční politiku přenechává prezidentovi (např. současný vztah Chirac – Raffarin). V obdobích kohabitace představitelů dvou politických proudů lze mezi nimi na poli mezinárodní, resp. evropské politiky pozorovat konfrontaci a premiér je pak viditelnější (např. vztah Chirac – Jospin). Francouzská politika v EU není klasickou součástí zahraniční politiky a z logiky věci je chápána také jako součást politiky vnitřní, a proto lze pozorovat významný vliv premiéra při jejím utváření.

Ústřední role SGCI se ve Francii pro koordinaci evropských záležitostí v průběhu desetiletí osvědčila. Možný vývoj a změny ale nelze vyloučit. Lze si například představit vytvoření samostatného a plnoprávného ministerstva pro evropské záležitosti. Tomu by mohlo dojít sloučením úřadu SGCI a funkce ministra pro evropské záležitosti, který dnes podléhá ministrovi zahraničních věcí.

Další informací můžete najít na oficiální stránce SGCI.


Autorka je poslucháčkou Diplomatickej akadémie MZV ČR.

Ďalšie analýzy nájdete na stránkach Integrace.cz. ktoré vydáva Institut pro evropskou politiku – EUROPEUM

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA