O čem je evropská ústava?

Na pozadí českej debaty o ústavnej zmluve sa auto v komentári pokúša odpovedať na otázku, načo vlastne EÚ tento dokument potrebuje.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

V posledních týdnech rozvířila nejvyšší české politické kruhy debata prezidenta s evropským parlamentem ohledně evropské ústavy. Debata ohledně evropské ústavy, v níž nepadla ani zmínka o jejím skutečném obsahu. O čem tedy evropská ústava skutečně je? Pokusme se osvětlit mechanismus evropské ústavy na jednoduchém příkladě.

Na počátku evropské integrace stálo šest zemí – Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemí. K nim se později přidružili další, až se v loňském roce zastavil počet členů EU na čísle pětadvacet. Evropa nejdříve spolupracovala v úzké oblasti uhlí a oceli, aby své aktivity postupně rozšířila na další sektory. To vyžadovalo stanovit pevná pravidla a vytvořit orgány, jenž by na dodržování těchto pravidel dohlížely.

Proces evropské integrace lze přirovnat k partě přátel, kteří se rozhodli jít si zahrát hokej. Protože jim hra přinášela zábavu, přidružovali se k nim postupně další zájemci. S rostoucím počtem hráčů bylo nutno přejít ze zamrzlého rybníku na stadion a stanovit dobu a pravidla zápasů. Jelikož chodili hrát pravidelně, úroveň jejich hry stoupala. Díky tomu se přátelé rozhodli, že se přihlásí do oficiálního turnaje, kde budou hrát proti jiným týmům skutečné zápasy. S přihlášením do oficiální soutěže však nastaly skupině přátel problémy. Na zápasy proti jiným týmům jsou třeba jednotné dresy. Není možné, aby každý přišel ve svém vlastním triku. Kromě toho je třeba zvolit kapitána, jeho zástupce a rozdělit si úkoly – kdo bude hrát v obraně, kdo v útoku a kdo bude v bráně.

Evropská ústava není nic jiného než řešení problému, zda jet či nejet na oficiální turnaj. Vše je pouze přeneseno na úroveň v mezinárodních politiky. Také na mezinárodní scéně se občas konají oficiální klání, při kterých se státy dostávají do konfliktu. Vezměme například válku v Iráku či „oranžovou“ revoluci na Ukrajině. I Evropa by mohla postavit schopný tým, který by na těchto mezinárodně politických „turnajích“ mohl dosáhnout i na medaile. Doposud však Evropská unie končila vždy poslední, protože jednotlivé skupiny členských států hrály s jiným soupeřem proti sobě navzájem.

Evropská ústava přináší řešení problému nejednotnosti evropského týmu v mezinárodních utkáních. Dává Unii kapitána se zástupcem v podobě evropského prezidenta a ministra zahraničí. Stanovením jednotného postupu v zahraniční politice vybavuje evropský tým jednotnými dresy. Rozdělením kompetencí určuje, kdo bude hrát na jakém postu. Úpravou možnosti vystoupení z Unie dává možnost hráčům s nedostatkem sebedůvěry, aby se vrcholných akcí neúčastnili.

Evropská ústava, to jsou společná pravidla pro občasné mezinárodní turnaje. Nezabývá se tím, co budou jednotliví hráči dělat ve volném čase. Jinými slovy evropská ústava představuje pravidla pro jistou omezenou část aktivit státu. V této oblasti stát skutečně přichází o možnost „dělat si, co chce.“ Česká republika se do klubu přátel hrajících hokej připojila dobrovolně. Stejně tak byla přizvána na klubovou schůzku, kde se rozhodovalo o tom, zda se účastnit v mezinárodně-politických „zápasů“ a jaká pravidla si proto stanovit.

Evropská ústava neomezuje ani tak státní suverenitu, jako spíše státní svévoli. Svévoli, která znemožňuje Evropě stát se vítězem na globálních kolbištích.


Autor je študentom na postgraduálnom inštitúte európskych štúdií College of Europe

Ďalšie komentáre a analýzy nájdete na stránkach Integrace.cz, ktoré vydáva Institut pro evropskou politiku – EUROPEUM

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA