Soud pro veřejnou službu – nový soudní orgán EU

Potrebuje Európska únia ďalší súdny orgán? Autor približuje zloženie a pôsobnosť Súdu pre verejnú službu, ktorý bol zriadený v roku 2004 pri Súde prvého stupňa, a ktorý slúži pre spory z verejnej služby (spory medzi Európskymi spoločenstvami a ich zamestnancami).

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Soudní systém Evropských společenství byl na počátku jejich existence v 50. letech minulého století reprezentován pouze jediným soudním orgánem – Evropským soudním dvorem. Postupem času se ale ukázalo, že jediný soudní orgán není schopen při narůstajícím počtu podání zajistit účinnou a rychlou právní ochranu. Proto již Jednotný evropský akt z roku 1986 předpokládal vytvoření dalšího soudního orgánu – Soudu prvního stupně. Ten byl následně zřízen nařízením Rady ministrů z 24. října 1988. Další narůstání agendy obou výše uvedených soudních orgánů se pak zcela zákonitě odrazilo ve Smlouvě z Nice, která mj. doplnila do Smlouvy o založení Evropského společenství (SES) ustanovení čl. 225a a do Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (SESAE) ustanovení čl. 140b. Podle těchto ustanovení je Rada Evropské unie oprávněna na návrh Evropské komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Evropským soudním dvorem, anebo na žádost Evropského soudního dvora a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslným rozhodnutím vytvořit soudní komory příslušné rozhodovat v prvním stupni v určitých kategoriích věcí ve zvláštních oblastech. Rozhodnutí Rady Evropské unie o zřízení soudní komory musí obsahovat pravidla pro její složení a upřesnění působnosti svěřené soudní komoře.

Zřízení a pravomoc

Rada Evropské unie využila tohoto zmocnění a svým rozhodnutí (2004/752/ES, Euratom) ze dne 2. listopadu 2004 zřídila při Soudu prvního stupně zvláštního soud pro spory z veřejné služby s názvem „Soud pro veřejnou službu Evropské unie“ (dále jen „Soud pro veřejnou službu”).

Soud pro veřejnou službu má pravomoc rozhodovat v prvním stupni spory mezi Evropskými společenstvími a jejich zaměstnanci podle čl. 236 SES a čl. 152 SESAE, včetně sporů mezi každou institucí nebo subjektem a jeho zaměstnanci, které spadají do pravomoci Evropského soudního dvora. Tuto pravomoc v současné době vykonává Soud prvního stupně.

Při své činnosti se Soud pro veřejnou službu řídí příslušnými ustanoveními:

  • a) Smlouvy o založení Evropského společenství a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii;

  • b) Protokolu o statutu Soudního dvora;

  • c) přílohy I Protokolu o statutu Soudního dvora;

  • d) rozhodnutí Rady Evropské unie o zřízení Soudu pro veřejnou službu;

  • e) jednacím řádem.

Složení a výběr kandidátů

Z personálního hlediska se Soud pro veřejnou službu skládá ze sedmi soudců jmenovaných Radou Evropské unie (na rozdíl od soudců Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně, kteří jsou jmenování vzájemnou dohodou vlád členských států Evropské unie) na období šesti let s možností opakovaného jmenování. V případě, že se místo soudce uvolní před skončením funkčního období, je nový soudce jmenován vždy na dobu šesti let. Na žádost Evropského soudního dvora může Rada Evropské unie kvalifikovanou většinou rozhodnout o zvýšení počtu soudců.

Členové Soudu pro veřejnou službu jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu soudcovské činnosti. Každá osoba, jež má občanství Evropské unie a splňuje výše uvedené podmínky, může předložit svou kandidaturu. Podmínky a postupy pro předkládání a vyřizování kandidatur stanoví Rada Evropské unie na doporučení Evropského soudního dvora kvalifikovanou většinou, což Rada Evropské unie učinila dne 18. ledna 2005 svým rozhodnutím (2005/150/ES, Euratom) o podmínkách a postupech pro předkládání a vyřizování kandidatur ke jmenování soudců Soudu pro veřejnou službu Evropské unie.

Za účelem odborného posouzení kvality kandidátů je zřízen sedmičlenný výbor složený z osob z řad bývalých členů Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně a obecně uznávaných právníků. O jmenování členů tohoto výboru a pravidlech jeho fungování rozhoduje Rada Evropské unie na doporučení předsedy Evropského soudního dvora kvalifikovanou většinou. K naplnění tohoto požadavku přijala Rada Evropské unie dne 18. ledna 2005 rozhodnutí (2005/149/ES, Euratom) o pravidlech fungování výboru stanoveného v čl. 3 odst. 3 přílohy I Protokolu o statutu Soudního dvora) a rozhodnutí (2005/151/ES, Euratom) o jmenování členů výboru stanoveného v čl. 3 odst. 3 přílohy I Protokolu o statutu Soudního dvora.

Členové výboru jsou jmenováni na dobu čtyř let, přičemž po uplynutí tohoto období mohou být jmenovány opakovaně. V čele výboru je předseda jmenovaný k tomuto účelu Radou Evropské unie. Po administrativní stránce zajišťuje činnost výboru Generální sekretariát Rady Evropské unie.

Z procesního hlediska platí pro výbor tyto pravidla:

  • a) podmínkou usnášeníschopnosti výboru je přítomnost nejméně pěti členů výboru;

  • b) rozhodnutí se přijímá prostou většinou přítomných členů; v případě rovnosti hlasů je rozhodující hlas předsedy.

Na dobu čtyř let počínaje dnem 10. listopadu 2004 jmenovala Rada Evropské unie členy tohoto výboru následující osoby: Leif Sevón (Finsko – předseda), Sir Christopher Bellamy (Velká Británie), Yves Galmot (Francie), Peter Grilc (Slovinsko), Gabriele Kucsko-Stadlmayerová (Rakousko), Giuseppe Tesauro (Itálie) a Miroslaw Wyrzykowski (Polsko).

Kandidáti na funkci soudce Soudu pro veřejnou službu tedy musí splňovat tyto podmínky:

  • a) poskytovat veškeré záruky nezávislosti;

  • b) být způsobilí k výkonu soudcovské činnosti;

  • c) být občany Evropské unie.

Kromě těchto základních předpokladů výbor při posuzování vhodnosti jednotlivých kandidátů přihlíží také především ke způsobilosti pracovat ve sboru v mnohonárodním a mnohojazyčném prostředí, jakož i k povaze, rozsahu a délce jejich zkušeností odpovídajících funkci, která má být vykonávána.

Každý kandidát musí ke své kandidatuře přiložit životopis, motivační dopis a fotokopie podkladů a veškeré tyto dokumenty zaslat na adresu Generálního sekretariátu Rady Evropské unie (uzávěrka pro podání kandidatury byla 15. dubna 2005).

Soudci

Soudce Soudu pro veřejnou službu jmenuje Rada Evropské unie po konzultaci s výborem jednomyslným usnesením. Výbor předkládá Radě Evropské unie stanovisko ke vhodnosti kandidátů na výkon funkce soudce Soudu pro veřejnou službu a k tomu stanovisku vždy připojí seznam kandidátů, kteří mají nejvhodnější zkušenosti na nejvyšší úrovni. Tento seznam musí obsahovat počet kandidátů rovnající se nejméně dvojnásobku počtu soudců, které má Rada Evropské unie jmenovat. Při jmenování soudců musí Rada Evropské unie dbát na vyvážené složení Soudu pro veřejnou službu na co nejširším zeměpisném základě z řad státních příslušníků členských států a z hlediska zastoupení vnitrostátních právních systémů.

Každý soudce je povinen před nástupem do své funkce složit na veřejném zasedání před Evropským soudním dvorem slib, že bude vykonávat svou funkci zcela nestranně a svědomitě a že bude zachovávat tajnost porad Soudu pro veřejnou službu. V otázkách vyloučení z projednávané věci, bydliště, výsad a imunit, výkonu politické, správní a profesionální činnosti, zániku funkce, zbavení funkce a odnětí nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky podléhají soudci Soudu pro veřejnou službu stejným pravidlům jako soudci Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně. Platy, důchody a náhrady soudců a tajemníka Soudu pro veřejnou službu upravuje nařízení Rady Evropské unie (ES, Euratom) č. 202/2005 ze dne 18. ledna 2005, kterým se mění nařízení č. 422/67/EHS a č. 5/67/Euratom o platových poměrech předsedy a členů Komise, předsedy, soudců, generálních advokátů a tajemníka Soudního dvora a předsedy, členů a tajemníka Soudu prvního stupně.

Vnitřní organizace a rozhodování

Soudci volí ze svého středu předsedu Soudu pro veřejnou službu, jakož i předsedy senátů složených z tří soudců na dobu tří let s možností opakovaného zvolení.

Soud pro veřejnou službu zasedá v senátech o třech soudcích a ve věcech vymezených jednacím řádem může také rozhodovat v plénu, v senátu o pěti soudcích nebo jako samosoudce. Předseda Soudu pro veřejnou službu předsedá plénu a senátu o pěti soudcích, a pokud je přidělen senátu o třech soudcích, předsedá i tomuto senátu.

Soud pro veřejnou službu vykonává svou činnost nepřetržitě s výjimkou období soudních prázdnin, jejichž trvání stanoví Soud pro veřejnou službu s ohledem na své úřední potřeby.

Pro platné rozhodování Soudu pro veřejnou službu se vyžaduje přítomnost soudců v lichém počtu. Platnost rozhodnutí senátů složených ze tří nebo pěti soudců je podmíněna skutečností, že takové rozhodnutí bylo přijato třemi soudci. V případě překážky účasti jednoho soudce senátu může být za podmínek stanovených jednacím řádem povolán soudce, který je členem jiného senátu.

Pravomoci a usnášeníschopnost pléna, jakož i složení senátů a přidělování věcí jednotlivým senátům stanoví jednací řád. Soud pro veřejnou službu přijímá svůj jednací řád po dohodě s Evropským soudním dvorem a takto přijatý jednací musí následně schválit Rada Evropské unie kvalifikovanou většinou.

Zabezpečení činnosti

Po administrativní stránce se Soud pro veřejnou službu opírá o jednotlivé útvary Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně. Předseda Evropského soudního dvora, popřípadě předseda Soudu prvního stupně určí vzájemnou dohodou s předsedou Soudu pro veřejnou službu, za jakých podmínek budou úředníci a ostatní zaměstnanci Evropského soudního dvora nebo Soudu prvního stupně poskytovat služby Soudu pro veřejnou službu, aby zajistili jeho chod. Někteří úředníci nebo jiní zaměstnanci těchto soudů jsou podřízeni tajemníkovi Soudu pro veřejnou službu pod dohledem předsedy tohoto soudu.

Soud pro veřejnou službu jmenuje svého tajemníka a upraví jeho postavení. Tajemník stejně jako soudci skládá před Evropským soudním dvorem slib týkající se výkonu jeho funkce a musí mít bydliště v místě sídla Soudu pro veřejnou službu. V případě překážky účasti tajemníka zajistí Soud pro veřejnou službu jeho zastupování.

Řízení

Na řízení před Soudem pro veřejnou službu se vztahují, s výjimkou čl. 22 a 23, ustanovení hlavy III statutu Soudního dvora a ustanovení jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, který upraví potřebné podrobnosti řízení. Používání jednacích jazyků se řídí pravidly uvedenými v čl. 35 Jednacího řádu Soudu prvního stupně. Řízení před Soudem pro veřejnou službu má zpravidla dvě části – písemnou a ústní. Písemná část řízení zahrnuje podání návrhu a žalobní odpovědi, nerozhodne-li Soud pro veřejnou službu o nezbytnosti druhé výměny písemných podání. Uskutečnila-li se druhá výměna písemných podání, může Soud pro veřejnou službu se souhlasem stran rozhodnout bez ústního jednání. V každém stadiu řízení, a to včetně podání návrhu, může Soud pro veřejnou službu zkoumat možnosti smírného narovnání a může se pokusit o jeho usnadnění.

Soud pro veřejnou službu rozhoduje o nákladech řízení. S výhradou zvláštních ustanovení jednacího řádu nese náklady každá strana, které nebylo vyhověno, je-li o tom rozhodnuto.

Předávání procesních písemností a postupování věcí

Pro Soud pro veřejnou službu a stejně tak i pro Evropský soudní dvůr a Soud prvního stupně platí následující pravidla pro předávání procesních písemností a postupování věcí:

  • a) je-li návrh nebo jiná procesní písemnost určená Soudu pro veřejnou službu omylem podána tajemníkovi Evropského soudního dvora nebo Soudu prvního stupně, předá ji tento neprodleně tajemníkovi Soudu pro veřejnou službu;

  • b) je-li návrh nebo jiná procesní písemnost určená Evropskému soudnímu dvoru nebo Soudu prvního stupně omylem podána tajemníkovi Soudu pro veřejnou službu, předá ji tento neprodleně tajemníkovi Evropského soudního dvora nebo Soudu prvního stupně;

  • c) pokud Soud pro veřejnou službu zjistí, že není příslušný k řízení ve věci, ve které je příslušný Evropský soudní dvůr nebo Soud prvního stupně, postoupí věc Evropskému soudnímu dvoru nebo Soudu prvního stupně;

  • d) pokud Evropský soudní dvůr nebo Soud prvního stupně zjistí, že je k řízení příslušný Soud pro veřejnou službu, postoupí věc Soudu pro veřejnou službu, který již poté nemůže prohlásit svou nepříslušnost.

Jestliže jsou Soudu pro veřejnou službu i Soudu prvního stupně předloženy věci týkající se stejné otázky výkladu nebo otázky platnosti stejného právního aktu, může Soud pro veřejnou službu po vyslechnutí stran přerušit řízení, dokud Soud prvního stupně nevynese rozsudek. V případě, že Soudu pro veřejnou službu i Soudu prvního stupně jsou předloženy věci, které mají stejný předmět, prohlásí Soud pro veřejnou službu svou nepříslušnost, aby umožnil Soudu prvního stupně o věcech rozhodnout.

Opravný prostředek

Procesní pravidla řízení před Soudem pro veřejnou službu upravují také podmínky pro podání opravného prostředku. Proti rozhodnutím Soudu pro veřejnou službu lze podat opravný prostředek k Soudu prvního stupně, jehož rozhodnutí může být výjimečně přezkoumáno Evropským soudním dvorem. Opravným prostředkem je možné napadnou v prvé řadě tato rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu:

  • a) konečná rozhodnutí;

  • b) rozhodnutí, která řeší věc pouze částečně;

  • c) rozhodnutí o procesní otázce týkající se nepříslušnosti soudu nebo nepřípustnosti žaloby.

Lhůta pro podání opravného prostředku je dvouměsíční a začíná plynout dnem následujícím po dni oznámení napadeného rozhodnutí. Aktivní legitimace k podání tohoto opravného prostředku přísluší kterákoli straně, jejímž návrhům nebylo zcela nebo zčásti vyhověno. Jiní účastníci než členské státy a orgány Evropských společenství mohou podat opravný prostředek, pouze pokud se jich rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu přímo týká.

Dále lze opravný prostředek uplatnit proti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu, kterým byla zamítnuta žádost o přistoupení k řízení. V tomto případě je oprávněna k podání opravného prostředku osoba, jejíž žádost byla zamítnuta, a to ve lhůtě dvou týdnů od oznámení rozhodnutí o zamítnutí.

Poslední skupinu rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu, proti nimž je možné podat opravný prostředek, představují rozhodnutí o nařízení odkladu provádění napadeného aktu, o nařízení nezbytných předběžných opatření a o pozastavení výkonu rozhodnutí. Proti těmto rozhodnutím mohou strany soudního řízení podat opravný prostředek ve lhůtě dvou měsíců od jejich oznámení.

O opravných prostředcích směřujících proti rozhodnutím Soudu pro veřejnou službu, jejichž předmětem jsou zamítnutí žádosti o přistoupení k řízení, nařízení odkladu provádění napadeného aktu, nařízení nezbytných předběžných opatření nebo pozastavení výkonu rozhodnutí, může předseda Soudu prvního stupně rozhodnout ve zkráceném řízení, které se v nezbytném rozsahu může odchylovat od určitých pravidel obsažených v příloze I Protokolu o statutu Soudního dvora a které bude upraveno jednacím řádem Soudu prvního stupně.

Podání opravných prostředků proti rozhodnutím Soudu pro veřejnou službu je omezeno pouze na právní otázky, a to z důvodu nepříslušnosti Soudu pro veřejnou službu, z důvodu nedostatků řízení před tímto soudem, které poškozují zájmy dotčené strany, nebo z důvodu porušení komunitárních právních předpisů Soudem pro veřejnou službu. Opravný prostředek jen proti určení výše náhrady nákladů řízení nebo proti rozhodnutí, která ze stran je má platit, není přípustný.

Podání opravného prostředku k Soudu prvního stupně nemá zásadně odkladný účinek. Soud prvního stupně však může, má-li za to, že to okolnosti vyžadují, nařídit odklad provádění napadeného aktu nebo nařídit nezbytná předběžná opatření.

Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu před Soudem prvního stupně se skládá zpravidla ze dvou částí – písemné a ústní. Za podmínek stanovených v jednacím řádu Soudu prvního stupně ale může tento soud poté, co vyslechne zúčastněné strany, rozhodnout bez ústního jednání.

Pokud dospěje Soud prvního stupně k závěru, že podání opravného prostředku je opodstatněné, zruší rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu a vydá rozhodnutí ve věci sám. Jestliže však předmětný spor nedovoluje meritorně rozhodnout ve věci, vrátí věc zpět k rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu, který je v takovém případě vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudu prvního stupně.

Přechodná ustanovení

Pro činnost Soudu pro veřejnou službu mají také zásadní význam přechodné ustanovení obsažená v rozhodnutí Rady Evropské unie o zřízení Soudu pro veřejnou službu, jež se vztahují na:

  • a) dokončení řízení zahájených u Soudu prvního stupně – věci, týkající se sporů mezi Evropskými společenstvími a jejich zaměstnanci, které jsou předloženy Soudu prvního stupně ke dni zveřejnění rozhodnutí o řádném zřízení Soudu pro veřejnou službu a u nichž písemná část řízení dosud neskončila ve smyslu ustanovení čl. 52 Jednacího řádu Soudu prvního stupně, postoupí Soud prvního stupně Soudu pro veřejnou službu;

  • b) používání některých procesních pravidel – Soud pro veřejnou službu používá až do vstupu svého jednacího řádu v platnost obdobně jednací řád Soudu prvního stupně, s výjimkou ustanovení týkajících se samosoudce;

  • c) ustanovení prvního předsedy – první předseda Soudu pro veřejnou službu bude jmenován na dobu tří let jednomyslným usnesením Rady Evropské unie, pokud tato nerozhodne, že bude zvolen soudci Soudu pro veřejnou službu;

  • d) omezení funkčního období některých soudců – po složení slibu všemi soudci Soudu pro veřejnou službu předseda Rady Evropské unie určí losem tři soudce, kteří přestanou vykonávat své funkce uplynutím prvních tří let funkčního období.

Zřízení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie, jenž by měl řádně zahájit svoji činnost během letošního roku, představuje významný krok při uskutečňování reforem soudního systému požadovaných Niceskou smlouvou. Jeho existence umožní zkrátit délku trvání řízení a zlepšit rozhodování věcí nejen v oblasti veřejné služby, ale rovněž i v agendě Soudu prvního stupně.


Analýza bola uverejnená na portáli Integrace.cz 22. júla 2005.

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA