Vysoká sázka Tonyho Blaira

Britský premiér Tony Blair tento týden v parlamentu oznámil, že předloží evropskou ústavu celostátnímu lidovému hlasování. Potvrdil tak spekulace, které mezi evropskými politiky a komentátory kolovaly už několik týdnů.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Blair také naznačil, že význam referenda, které má být závazné, překračuje rámec schválení evropské ústavy. Podle něj to bude hlasování o smyslu setrvání Velké Británie v Evropské unii. Britové tak budou v historicky druhém referendu odpovídat na podobně závažnou otázku jako v případě prvního referenda o vstupu země do Evropských společenství v roce 1975.

Blair svým prohlášením před britskými poslanci překvapil celou Evropu. Co ho přimělo učinit takový obrat, když ještě donedávna referendum o ústavní smlouvě odmítal? A proč bude evropské integraci nakloněný premiér tak riskovat v zemi, kde by nyní dvě třetiny obyvatel evropskou ústavu odmítly?

Labouristický premiér nepochybně reagoval na velkou poptávku po všelidovém hlasování mezi Brity i poslanci vlastní strany. Oznámením úmyslu referendum uspořádat se vyhnul hrozbě, že opoziční konzervativci použijí nevypsání referenda jako argument ve volbách do Evropského parlamentu, které budou testovacím kolem pro volby parlamentní. Ty jsou plánované na rok 2005. Konzervativci po referendu o ústavě EU volají už dlouho. Důvodem je naděje, že kvůli jeho negativnímu výsledku by mohla Labour Party v příštích volbách prohrát, čímž by padnul i Blair. Ten chce ale referendum vypsat nejdříve v roce 2006.

Před referendem bude ústavu EU projednávat parlament. Blair se proto svým rozhodnutím snaží také oslabit dopad nepřijetí evropské ústavy ve Sněmovně lordů, které je velmi pravděpodobné. Horní komora by totiž ratifikaci ústavy parlamentem zpozdila o rok a to by před volbami nebylo pro vládu příjemné. Jestliže se ale má uskutečnit referendum – navíc až za dva roky – případné zpoždění, způsobené Sněmovnou lordů, nebude relevantní.

Objevily se i názory, že Blair vyhlásil referendum proto, že si od začátku nepřál (a spolu s ním celá Británie), aby Evropská unie ústavu měla. Mohl spoléhat na to, že ústava nebude přijata kvůli neústupnosti Španělska a Polska. Když se však nenadále vlády obou zemí změnily a existuje velká šance, že ústava přijata bude, nechá ji Blair pro jistotu zamítnout v lidovém hlasování doma. K tomu může dojít i v jiných zemích (především ve Francii), které budou následovat britský příklad a referendum uspořádají.

Taková úvaha ale dosavadnímu jednání britského premiéra neodpovídá. Přestože prosazením britské účasti ve válce v Iráku Blair významně posílil vazbu své země na Spojené státy, Evropa byla vždy jeho zahraničně-politickou prioritou. Britské přibližování Evropě prosazoval vždy s vehemencí, u britských politiků dosud nevídanou. Připomeňme jeho dohodu s francouzským prezidentem Chirakem v Saint-Malo v roce 1998, která znamenala základní kámen evropské obranné politiky (jejíž jakoukoli formu Británie vždy striktně odmítala) nebo jeho relativně osamocenou kampaň za přijetí eura.

Tony Blair si ve svém proevropském úsilí musí ve Velké Británii připadat jako Don Quijot. Naráží totiž na všeobecný nesouhlas veřejného mínění. Ten je živený vedle slabé konzervativní opozice především euroskeptickým bulvárním tiskem, jehož většinu vlastní australský magnát Rupert Murdoch. A vliv bulvárních periodik na názory a preference voličů je enormní: všeobecně platí, že bez náklonnosti nejmocnějšího z nich – deníku The Sun – nelze vyhrát volby.

Blair dobře ví, že kdyby Britové hlasovali v referendu jenom o evropské ústavě, musel by nutně v referendu prohrát. Proto se rozhodl v duchu úsloví “odváženému štěstí přeje” v něm dát v šanc celou svou aktivní evropskou politiku, jejímž smyslem je posilování postavení Velké Británie v Evropské unii. Chce se utkat s domácími euroskeptickými protivníky, kteří nepřestávají zdůrazňovat, že se Evropská unie mění v superstát, který Velkou Británii ohrožuje.

V referendu půjde tedy o hodně. Mělo by na dlouho dopředu definovat charakter britského členství v Evropské unii: buďto bude Velká Británie vůdčí evropskou velmocí, nebo se opět ocitne na okraji evropské integrace bez většího angažování se na jejím vývoji. A zde politicky velmi inteligentní Tony Blair spoléhá na pragmaticky smýšlející Brity: doufá, že ačkoli nejsou evropské integraci nakloněni srdcem, rozum jim nedovolí se z ní příliš vyvázat.


Ďalšie analýzy a komentáre nájdete na stránke Integrace.cz

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA