Kdy dostane ECB strach ze silné měny?

Analýza hodnotí príčiny a možné dôsledky posilovania eura voči americkému doláru. Pozerá sa tiež na možnú reakciu Európskej centrálnej banky.

 

Kurz společné měny k dolaru láme jeden rekord za druhým. Směnný poměr se povážlivě blíží hranici 1,30 dolaru za euro. Čím je ale dáno historické maximum vůči americké měně, když Evropa se jen velice pomalu zotavuje z dlouhé recese ?

Dvojí deficit USA

Jisté je, že se nejedná o excelentní výkon eurozóny spojený s pozitivním očekáváním investorů. Oživení v Evropě, které se dostaví v roce 2004, nebude při porovnání s růstem USA nijak závratné. Je tedy třeba hledat spíše příčinu oslabování dolaru než posilování eura. To má kořeny v povaze amerického růstu, který je spojen s problémem tazvaného dvojího deficitu, to jest federálního deficitu a deficitu běžného účtu platební bilance. Zejména deficit běžného účtu (export – import) vyžaduje krytí financované přílivem dodatečného kapitálu do země. Investoři ale nebudou investovat do amerických aktiv, pokud budou mít strach z poklesu dolaru. Jejich výnosy by se totiž v čase smršťovaly, nebo by se dokonce mohly změnit ve ztrátu. Je to tedy především vysoký deficit běžného účtu (přes 5 % HDP), který na jednu stranu vyžaduje příliv peněz do země, na druhou stranu vzbuzuje u investorů pocit nadhodnocení měny, a tedy strach z jejího poklesu. Podle týdeníku The Economist je dnes potřeba, aby při současném kurzu investoři financovali každý měsíc nadměrný import USA ve výši 45 miliard dolarů. Pokud se dostává investic pouze v nižší míře, dolar oslabuje. Odrazuje do jisté míry i ostatní investory, kteří mají strach z dalšího poklesu. Oslabení dolaru zdražuje americký import a zlevňuje americké výrobky na zahraničních trzích. Zpočátku tak sice dále roste deficit běžného účtu, v dlouhém období ale dochází ke kvantitativnímu nárůstu exportu USA (relativně levnější na zahraničních trzích) a poklesu importu do USA (relativně dražší na domácím trhu). Většina investorů tedy vnímá dostatečné oslabení dolaru vzhledem k dvojímu deficitu jako nutnost, aby byla v dlouhém období nastolena rovnováha na běžném účtu platební bilance USA. Většina investic pak hledá jiný směr, a tím dochází k posilování měn v jiných oblastech.

Silné Euro

Oslabení dolaru se z velké části odrazilo právě v posílení eura. Zatímco v USA je oslabení vnímáno vesměs pozitivně, a to především díky podpoře proexportní výroby, v Unii posilování eura brzdí nastupující hospodářské oživení. Evropským exportérům se ztenčují zisky. Evropané vyvážejí často jen za cenu ztráty proto, aby udrželi tržní podíl na zahraničních trzích. Naopak zahraniční dovozci jsou stále v lepší a lepší pozici při konkurenci na trzích eurozóny. Na druhou stranu je ale nutné si uvědomit, že euro posiluje enormně především vůči dolaru. Když vezmeme v úvahu kurz společné měny vzhledem ke koši měn (váženému podílem na celkovém obchodu s eurozónou), k tak drastickému posilování nedochází. Odráží se v tom skutečnost, že vůči ostatním měnám (švýcarskému franku, britské libře, japonskému jenu), a tedy i obchodním partnerům euro posilovalo výrazně méně. I tak by ale další posilování společné měny bylo podle většiny expertů pro eurozónu již značně nebezpečné. Naposledy se tak vyjádřil na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu hlavní ekonom OECD Jean Philippe Cotis.

Politika ECB

Nebezpečný vývoj kurzu eura má šanci ovlivnit především ECB. V zásadě připadá v úvahu buď snížení úrokových sazeb, nebo přímé devizové intervence (prodej eura a nákup dolarů). Efektivní působnost devizových intervencí vzhledem k omezenému množství devizových rezerv nepřipadá příliš v úvahu. Dá se proto předpokládat, že finanční trhy zareagují spíše na změnu v úrokové politice. Primárním cílem ECB je ale udržet inflaci na přijatelné úrovni, do dvou procent. V současné době se inflace pohybuje mírně nad dvěma procenty. Posilování eura by sice teoreticky mělo působit na snižování inflace, a vytvořit tak jistý prostor pro snížení úrokových sazeb. Zatím však zahraniční importéři spíše své ceny v eurech nemění, a posílení měny tak z velké části navyšuje jejich zisky. ECB má logicky strach z velkého uvolnění měnové politiky, které by vedlo k nesplnění inflačních cílů. S poklesem klíčových sazeb se dá proto počítat až ve chvíli, kdy bude posílení společné měny velkou hrozbou pro růst v celé Unii. Kdy takto danou situaci vyhodnotí ECB, zůstává otázkou.


Ďalšie analýzy môžete nájsť na stránke Integrace.cz.

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA