Slabý ekonomický růst v Německu – žádné vyhlídky na zlepšení na obzoru

Nemecká ekonomika začala koncom roka 2004 po niekoľkých rokoch stagnácie konečne vykazovať rast, vyvolaný predovšetkým nárastom exportu a investícií. Miera nezamestnanosti a deficit verejných financií však stále zostávajú na vysokej úrovni, presahujúcej hranice, stanovené Paktom stability a rastu. Akú sú kroky, ktoré na oživenie nemeckej ekonomiky navrhla spolková vláda?

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Po několika letech stagnace začala německá ekonomika vykazovat ve čtvrtém čtvrtletí roku 2004 růst, který byl vyvolán především nárůstem exportu (navýšení o 4-6%) a většími investicemi podniků. Míra nezaměstnanosti (5,2 milionu nezaměstnaných v únoru 2005) a deficit veřejných financí, stále přesahující Paktem stability a růstu povolená 3% hrubého domácího produktu (HDP), zůstávají na vysoké úrovni. Experti se shodují, že současná konjunktura je příliš slabá, aby povzbudila vytváření nových pracovních míst a došlo ke zvýšení výdajů německých domácností. Slabší růst světové ekonomiky, silné euro a vysoká cena ropy by mohly mít na německý ekonomický růst rovněž negativní dopad. Podívejme se postupně blíže na některé ukazatele konjunktury a na kroky k oživení ekonomiky, které navrhuje spolková vláda.

Deficit veřejných financí

V unijní debatě o reformě Paktu stability a růstu se kancléř Schröder snažil pro Německo vyjednat fiskální úlevy. I na začátku letošního roku totiž opět hrozilo, že Německo nedokáže dodržet jedno ze tří základních kritérií Paktu a deficit veřejných financí překročí 3% HDP . V tomto případě by na něj mohly být uvaleny sankce až do výše 0,5% HDP, což by vedlo k nežádoucímu zpomalení růstu ekonomiky. Německá rudo-zelená vláda proto žádala o zmírnění kritérií Paktu stability. Argumentovala mimo jiné nutností provést reformy penzijního a zdravotního pojištění, které dočasně zatíží státní rozpočet. Zároveň se odvolávala na klauzuli o „výjimečných okolnostech“, tj. na náklady spojené se sjednocením Německa a na skutečnost, že Německo patří k největším čistým přispěvatelům do evropského rozpočtu. Kancléř Schröder proto také prosazuje snížení příspěvku členských států do společného rozpočtu na 1% HDP. Žádal také o rozšíření podmínek, za kterých by státy směly překročit tříprocentní limit deficitu veřejných rozpočtů. Konečné stanovisko k německé žádosti zaujala březnová Evropská rada, která Pakt stability změkčila. Nová pravidla umožní vypustit z posuzovaného deficitu veřejných rozpočtů mimo jiné i tzv. „výdaje na sjednocení Evropy”. Do těch budou spadat i transfery do regionů bývalé NDR ze spolkového rozpočtu, které ročně dosahují 4% německého HDP.

Rekordní nezaměstnanost

V únoru 2005 dosáhla míra nezaměstnanosti v Německu nového poválečného rekordu. Bez práce je podle odhadů úřadu pro podporu zaměstnanosti a boj s nezaměstnaností Spolkové agentury práce (Bundesagentur für Arbeit) více než 5,2 milionů lidí. Důvody spočívají především ve slabém ekonomickém růstu a reformě pracovního trhu (tzv. Hartz IV).

K 1. lednu 2005 vstoupila v platnost nová pravidla pro získání podpory v nezaměstnanosti (Hartz IV). Celý systém vyplácení podpor v nezaměstnanosti byl zjednodušen. Došlo k sloučení sociální podpory (Sozialhilfe) a podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosenhilfe), které byly na rozdíl od prvotní podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld) financované z daní.

Každý, kdo je nezaměstnaný a nemá již nárok na prvotní podporu v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld I), která se vyměřuje maximálně na dobu 12 měsíců podle délky pojištění pro případ nezaměstnanosti, stáří žadatele a výše dosavadního platu, začne pobírat tzv. Arbeitslosengeld II. Tuto podporu Hartz IV koncipuje zcela nově. Zpřísnila se pravidla pro pobírání podpory, byl zohledněn majetek žadatele a finanční možnosti příbuzných. Za druhé má žadatel povinnost přijmout každou legální práci, kterou mu nabídne pracovní úřad. Pakliže práci odmítne, bude mu na dobu 3 měsíců snížena podpora o 30%. Pokud práci odmítne vícekrát, mohou srážky dosáhnout až 100% a nezaměstnanému přestane být vyplácena i podpora na bydlení.

Právě tato úprava zvýšila ve statistikách míru nezaměstnanosti. Mezi práce schopné nezaměstnané jsou nyní započítáváni i dřívější příjemci sociální podpory. Zde se může jednat například o dlouhodobě nemocné, postižené či svobodné matky, které sice pracují, ale jejich výdělek nedosahuje určité výšky. Důvody zkreslení statistiky jsou prosté. Jako práceschopný je nově definován každý, kdo je schopný pracovat minimálně tři hodiny denně. Navíc podporu v nezaměstnanosti II (Arbeitslosengeld II) vyplácí Spolkový úřad. Výdaje spojené se sociální pomocí (např. pokrývání časti nájemného) patří do obecních kompetencí a tedy do obecního rozpočtu. Proto se obce snaží přepsat příjemce sociální podpory do kolonky „práceschopný bez práce“ a finanční odpovědnost přesunout na Spolkový úřad. Pracovní úřady, které rozhodují, zda je zařazení oprávněné, jsou dočasně zavaleny vyhodnocováním nových dotazníků k podpoře v nezaměstnanosti II a budou teprve postupně zařazení opravovat.

Reforma pracovního trhu usilovala o zajištění větší transparentnosti v otázkách spojených s podporou nezaměstnaných, o menší výdaje pro státní rozpočet a o vytvoření podnětů pro nezaměstnané hledat si aktivněji práci. První odhady ukazují, že by skutečně mohlo dojít k odlehčení finanční situace obcí. Na druhé straně není jasné, zda reforma nevyvolá další díru do spolkového rozpočtu, a to až do výše 6,3 miliard eur. Hlavní problém představuje především nezaměstnaná mládež do 25 let, která si nevytvoří potřebné pracovní návyky. Spolková vláda již ohlásila, že se chce zaměřit především na tuto skupinu a na skupinu dlouhodobě nezaměstnaných.

Podniky

Lednové statistiky IWD (Insitut der deutschen Wirtschaft Köln) očekávají v roce 2005 nárůst investic podniků. Jedná se především o investice do zařízení a o investice do rozšíření výrobní kapacity. Podniky se snaží modernizovat technologie a snižovat výrobní náklady. Podnikatelé zároveň doufají, že spolková vláda provede další daňové reformy a pokusí se snížit byrokratické zatížení. Vysoké vedlejší mzdové náklady, nepřehledný daňový systém a v neposlední řadě i reformy ekonomik střední a východní Evropy činí Německo méně konkurenceschopné.

Daně

První velká daňová reforma rudo-zelené koalice snížila v roce 2001 spolkovou daň z příjmů právnických osob na jednotných 25%, s připočtením příplatku solidarity („Solidaritätszuschlag“) činí daň 26,3%. Malé a střední podniky, které tvoří přibližně o 85% všech podnikatelských subjektů v Německu, žádá nyní reformu, která by zvýhodnila jejich daňové odvody a snížila jejich podíl na sociálních odvodech.

V roce 2004 činily daně z příjmu podnikatelů (fyzických i právnických osob) přibližně 17% všech odvedených daní. Daň z příjmů právnických osob (kapitálové společnosti), tzv. „Körperschaftsteuer“ dosáhla podle údajů IWD 21,5 miliard euro, daň z příjmů fyzických osob 30,3 miliard euro a živnostenská daň odváděná obcím 27 miliard euro. Malí a střední podnikatelé by rádi viděli zjednodušení daní, kdy by nehrálo roli, jestli zisk investují či ne a odkud čerpají kapitál. V současné době existují tři základní modely pro možnou reformu:

Model Spolkového svazu německého průmyslu (BDI) podporuje zproštění daní u reinvestovaných zisků, tak jak tomu je u právnických osob. Druhý, duální koncept, vypracovaný Radou pro ekonomické otázky („Sachverständigerrat“), navrhuje ponechat progresivní zdanění příjmu za práci a zavedení jednotné třicetiprocentní sazby na důchod z kapitálu. Výhody by vznikly především při investicích, neboť daňové zatížení by bylo stejné a nehrálo by také roli, zda jsou zisky vysoké či nízké. Třetí model, vypracovaný Spolkovým ministerstvem financí, navrhuje zavedení jednotné třicetiprocentní daně pro domácnost i podniky. Tato reforma by ovšem státní pokladnu připravila ročně o 13 miliard euro, proto je v současné situaci vysokého rozpočtového deficitu neproveditelná.

Vzhledem k blížícím se spolkovým volbám v roce 2006 je jakákoli důkladná daňová reforma zablokovaná. Nedávný spor ministra pro hospodářství Wolfganga Clementa s ministrem financí Hansem Eichelem, který vyvolalo oslabení pozice SPD po zemských volbách v Šlesvicku-Holštýnsku, to jen potvrdil. Sociální demokrat Clement obvinil Eichela, že se dostatečně nesnaží o hospodářské oživení. Vystoupení ministra Clementa bylo hodnoceno kolegy jako vměšování do daňové politiky, tj. do oblasti, která není v jeho kompetenci. Spolková vláda má sice zájem na posílení investic podniků, protože očekává vytvoření nových pracovních míst. Na druhou stranu se chce kancléř Schröder orientovat na dokončení reformy pracovního trhu a domnívá se, že až do roku 2007 není vhodná doba pro provedení zásadních změn v daňovém systému. Ten je velmi složitý i kvůli dělení daní na spolkové, zemské, obecní a smíšené. Souhlas Spolkové rady („Bundesratu“ – druhé parlamentní komory), která je v současné době ovládaný opozicí, nevyžaduje prakticky pouze reforma spolkových daní. Pracovní skupina SPD a „Sachverständigerrat“ (poradní fórum spolkové vlády, které se skládá z pěti ekonomů) mají postupně připravit návrhy možné reformy.

Vedlejší mzdové náklady

Němečtí zaměstnavatelé přispívají zaměstnancům ze zákona na zdravotní a důchodové pojištění a na pojištění v případě nezaměstnanosti. Od roku 1995 se příspěvek zaměstnavatele týká i pojištění nákladů na opatrovnictví, a to do výše 50% požadované hodnoty. V důsledku nárůstu sazeb činí dávky více než 40% nákladů spojených s mzdou, proto podnikatelé považují vedlejší mzdové náklady za velmi vysoké. Tyto náklady zabraňují mimo jiné i vytváření nových pracovních míst či míst na zkrácený pracovní úvazek. Současné reformy zdravotního a penzijního pojištění nedokázaly zajistit snížení sazby, a proto jsou především zaměstnavateli považovány za nedostatečné.

Chce-li Německo i nadále zůstat konkurenceschopné a snížit nezaměstnanost, bude muset provést další reformy, které by dokázaly v očích investorů zvýšit jeho atraktivitu. Ekonomiky střední a východní Evropy začínají být pro investory mnohem přitažlivější. Mají například, s výjimkou České republiky, nižší zdanění reinvestovaného zisku (15-20%) či měkčí pracovní zákonodárství, které vychází více vstříc zaměstnavatelům.


Analýza bola uverejnená na portáli Integrace.cz 11. mája 2005.

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA