Francouzští Zelení se chystají do Evropského parlamentu – co se skrývá pod pokličkou volební kampaně?

Autorka popisuje kampaň francúzskych Zelených pred voľbami do Európskeho parlamentu.

 

Předvolební situace ve Francii

Francouzi vyrazí k evropským volebním urnám v neděli 13. června. Volit budou celkem 78 poslanců EP. Politikům se ale tradičně moc nedaří přilákat Francouze do volebních místností. V minulých volbách do EP v roce 1999 přišlo hlasovat na 47% obyvatel země galského kohouta. Nyní průzkumy odhadují podobný počet. Volit přijde údajně jen necelá polovina Francouzů (46%), dalších 15% prý půjde k urnám možná.

Voleb se ve Francii zúčastní 41 stran, z nichž jen asi sedm má reálné šance překročit pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do EP. Očekává se, že jedním z trendů nadcházejících voleb bude posun od tradičních středolevých a středopravých stran politického spektra. Je to částečně způsobeno deziluzí z tradiční politiky, ale také zvětšujícím se rozčarováním z Evropy.

Volební kampani vévodí především vnitropolitická témata. Jedině kandidáti Zelených se snažili na svých předvolebních shromážděních debatovat o celoevropských tématech. Nechyběla tak evropská ústava, znečištění životního prostředí, zákaz geneticky upravených potravin, sňatky homosexuálů, členství Turecka v EU apod.

Absence evropských témat ale Francouze zas tak moc netrápí. Většina lidí půjde k volebním urnám proto, aby vyjádřila spokojenost či nespokojenost s vnitropolitickou situací. Je jisté, že výsledky eurovoleb budou mít vliv na postavení vlády pravého středu premiéra Jeana-Pierra Raffarina.

Průzkumy veřejného mínění ukázaly, že hlavní vládní uskupení, Svaz pro lidové hnutí (UMP), zaostává za opozičními socialisty. Těm nahrály i březnové regionální volby, kde UMP opoziční socialisté porazili. Socialisty by teď volilo asi 25% a UMP 17% voličů. Třetí místo zaujímá krajně pravicová Národní fronta s 12%.

Po regionálních volbách Chirac navzdory rozsahu porážky pravice ponechal premiéra Raffarina ve funkci a vyměnil jen několik ministrů. Od té doby se situace pro vládu na několika citlivých frontách poněkud zlepšila a rozplynulo se nebezpečí, že nynější pozměněná Raffarinova vláda bude jen přechodná. Velkou neznámou ale zůstává, co se stane, bude-li prohra UMP příliš velká.

Lídr kandidátky Zelených pro Jihozápad rozjíždí kampaň naplno

Připravit kamery, světlo, klapka a jedem. Po marseillské pláži se rozebíhá skupinka mužů a žen, kteří poté se zaujetím promlouvají do kamer. Okolní zvědavci doufají, že jsou svědky natáčení nového kasovního trháku. Omyl. Speciální tým z Paříže přijel nafilmovat francouzské lídry kandidátek Evropské strany zelených. V záběru nechybí ani náhodně plující tanker. Zelení jásají. Právě za omezení jejich plavby po mořích se totiž zasazují.

Dosavadní viceprezident Evropského parlamentu a číslo jedna na kandidátce francouzského Jihozápadu architekt Gérard Onesta (43) po natočení spotu stihne rychlý oběd a už zase nasedá do svého auta, aby byl odpoledne v katalánském Perpignanu.

Předvolební kampaň vrcholí. Ačkoli ji se svým týmem, který tvoří většinou mladí lidé, začal připravovat již před rokem, drobné detaily se dolaďují doslova za pochodu. Spánek jde stranou. Za poslední týden prospal v kuse jen jednu noc. I když svým spolupracovníkům důvěřuje, přesto se snaží na vše dohlížet. Kontroluje volební plakáty, monitoring médií i debaty svých soupeřů.

Ačkoli pro vstup do Parlamentu de facto stačí získat 5% hlasů, Onesta soudí, že kvůli obměněné volební aritmetice musí jeho strana získat v regionu 10%. Průzkumy veřejného mínění tak optimistické nejsou a ve hře je opravdu všechno. „S porážkou samozřejmě musím počítat, ale bez boje není vítězství,“ vysvětluje. A pokud prohraje? Živit se může opět jako architekt.

Posezení s rybáři, debata s Katalánci

Cestou do Perpignanu, kde se koná volební mítink, se ještě zastavuje v nedaleké rybářské vesnici, aby si vyslechl nářky tamějších rybářů. „Pomůžeme vám. Strana Zelených se zasadí o práva rybářů,“ slibuje. Na kotvící lodi ještě stihne udělat pro novináře krátkou tiskovou konferenci, prohodí pár slov s majitelem nedaleké vinice a pokračuje s půlhodinovým zpožděním do Perpignanu.

Tam již čeká večeře, kterou si jako správný francouzský gurmán nedá ujít, a pak následuje dvouhodinová debata s občany. Ke slovu se dostanou i perpignanští představitelé Zelených, k nimž patří i zástupce cikánské populace (slovo Róm Francouzi nepoužívají, mnohem častěji hovoří o „kočovnících“).

Debatu ovládne živý katalánský duch, ostych brzy zmizí a na pořad jednání přichází evropská ústava, národnostní menšiny, boj proti chemickým gigantům a korupci. Blíží se půlnoc a mítink končí. Onesta nasedne opět do vozu (tentokrát již řídí šéf jeho kampaně, aby se poslanec mohl alespoň trochu vyspat) a odjíždí se domů, do Toulouse. Druhý den se v Toulouse sejde se studenty gymnázia, poté rychle na letiště a odtud do Paříže, kde ho čeká televizní debata s ostatními kandidáty do EP.

Další den přesun rychlovlakem TGV do Bordeaux, kde se sejde se svým týmem a jedním z čelních představitelů Evropských zelených Danielem Cohn-Benditem, který přijel Onestu podpořit na velký regionální mítink v Bordeaux. Stylově dozelena vyzdobený sál se pomalu plní a debata muže začít.

Svatba gayů v popředí

Na pódiu kandidáti předvádějí své řečnické a mnohdy i herecké umění. Vzletná slova, vzletné myšlenky, důrazná intonace a dokonalá počítačová prezentace. Přestože kandidátku vede Onesta, pozornost novinářů na sebe strhl starosta městečka Begles Noel Mamere, který v uplynulých týdnech rozdělil Francii do dvou táborů. 5. června totiž oddal první homosexuální pár v dějinách země. I na něj Onesta vsadil a umístil ho na kandidátku, sice na nevolitelné místo, avšak důležitá je podpora takto mediálně známého člověka. Stejně tak se Onestovi podařilo získat podporu i od celosvětově proslaveného buřiče José Bového, který sice do Parlamentu nekandiduje, přesto vyjádřil podporu Zeleným a svolil s umístěním své fotografie na předvolebních plakátech.

Právě problematiku homosexuálních svazků vidí Zelení jako celoevropský problém, který vyžaduje pozornost celé Unie. „Doufám, že odstartujeme celoevropskou debatu o svazcích gayů a lesbiček,“ říká Onesta. Rovněž Daniel Cohn-Bendit nešetří chválou a poukazuje na to, že celý problém má evropský rozměr. „Co se stane, když se pár holandských gayů-manželů (Holandsko homosexuální svazky legalizovalo – pozn. redaktora) usadí ve Francii? Jaký status zde budou mít?“, ptá se Cohn-Bendit. Svatby gayů a lesbiček nejsou jen problémem Francie, musí si na ně zvyknout celá Evropská unie, soudí.

Zelení vsadili na spolupráci

Evropská strana zelených si zakládá na tom, že se od zbytku celoevropské politické scény odlišuje tím, že voličům do EP nabízí skutečně je evropská témata a snaží se vyvarovat vnitropolitickým problémům. Je jedinou politickou stranou v EU, která vede po celé Unii kampaň s jedním volebním manifestem, jedním špičkovým evropským týmem a jedním poselstvím:

Zlepšit Evropu – Vy rozhodnete!

Založena byla na kongrese v Římě 21. února 2004, má 32 členských stran z 29 evropských zemí a osm pozorovatelských stran. Napomáhá komunikaci mezi členskými zeměmi, zelenými poslanci a ministry. Koordinuje evropskou zelenou politiku a podporuje menší strany zelených s cílem posílit toto politické hnutí v Evropě jako celek.

Ve svém programu slibují rozvoj ekologicky udržitelné ekonomiky, zavádění ekologických daní, vytváření nových pracovních míst a rozvíjení konceptu předcházení konfliktů a nenásilí v Evropě.

Zelení se rozhodli použít pro svou předvolební kampaň i italského premiéra Silvia Berlusconiho a amerického prezidenta George W. Bushe. Na plakátech, které visí po celé Unii, se voličů ptají, zda chtějí skoncovat s korupcí či s klonováním. Berlusconiho tak zdobí slogan „Vy rozhodnete. Váš hlas zastaví korupci.” Nápis na plakátu s desítkami malých Bushů zase hlásá „Vy rozhodnete! Váš hlas zastaví klonování”.

Spolupráce evropských zelených stran ale není ničím novým. V roce 1984 strany zelených z Belgie, Nizozemí, Lucemburska, Velké Británie, Francie, Německa, Švédska a Švýcarska založily Evropskou koordinaci zelených stran. Po skončení studené války cítili Zelení potřebu vytvořit nový společný orgán, který bude moci mluvit jménem všech Zelených v Evropě. Proto se v červnu 1983 transformoval tento koordinační výbor na Evropskou federaci zelených stran nazývanou Evropští zelení.

Evropští zelení v Parlamentu a po celém kontinentě

V roce 1979 švýcarská Strana zelených získala jako první v Evropě křeslo poslance v národním parlamentu. Dnes 168 zelených z 15 členských stran vstoupilo do národních parlamentů v Rakousku, Belgii, na Kypru, ve Finsku, Francii, Německu, Irsku, Itálii, Lotyšsku, Lucembursku, Nizozemí, Portugalsku, Španělsku, Švédsku a Švýcarsku. Po evropských volbách v roce 1999 zasedá v Evropském parlamentu 35 zelených poslanců. Spolu s dalšími deseti poslanci z regionálních stran nebo nezávislými kandidáty tvoří skupinu Zelení/Evropská aliance svobodných (Zelení/EAS) čítající 45 poslanců. Spolupráce Federace a skupiny je velmi těsná, zvláště v případě témat evropského významu. Zelení/EAS jsou výlučným partnerem Evropských zelených v Evropském parlamentu.

Děkuji síti kulturních institutů CICEB za možnost účastnit se projektu Reporting the EP Election in Europe of 25.


Autorka pracuje ako redaktorka zahraničnej redakcie denníka Právo

Ďalšie analýzy nájdete na stránkach Integrace.cz

 

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA