Jak pracovali čeští pozorovatelé v Evropském parlamentu?

Autorky hodnotia prácu pozorovateľov z Českej republiky v Európskom parlamente. Nakoľko mnohí z nich sú aj kandidáti v eurovoľbách, pýtajú sa, akú aktivitu od nich možno očakávať v budúcnosti.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Status pozorovatelů v Evropském parlamentu (EP) je spojen s postupným rozšiřováním EU. Poprvé byla tato možnost poskytnuta španělským a portugalským zástupcům před rozšířením v roce 1986. V červenci 1990 bylo nominováno osmnáct pozorovatelů (Beobachter) z bývalé Německé demokratické republiky. Jejich mandát skončil poté, co vešla v platnost Maastrichtská smlouva (1993). Před vstupem Švédska, Finska a Rakouska žádní pozorovatelé v EP přítomni nebyli. Od ledna 1995 do červnových voleb v roce 1999 v Evropském parlamentu působili švédští, finští a rakouští europoslanci, kteří byli nominováni parlamenty těchto zemí.
Evropský parlament a nové členské země

Česká republika a další kandidátské země měly možnost spolupracovat a navazovat kontakty s evropskými poslanci na úrovni stálých delegací. Společný parlamentní výbor ČR/EU (někdy také nazývaný smíšený) byl ustaven na základě Evropské dohody a scházel se dvakrát ročně. Řešil otázky vztahující se ke vstupu ČR do EU. Česká reprezentace čítala patnáct poslanců a pět senátorů. Na plenárním zasedání EP se europoslanci se svými českými protějšky poprvé setkali 19. – 20. listopadu 2002 při debatě o budoucnosti Evropy. Přítomno bylo 199 zástupců z kandidátských zemí (bez Turecka). Česko na tomto zasedání reprezentovalo 22 zástupců, jak stanovovala ještě Smlouva z Nice: 15 poslanců a 7 senátorů ze všech parlamentních politických stran. Poté, co čeští vyjednavači uzavřeli v prosinci 2002 na summitu v Kodani kapitolu Instituce, se počet členů EP za Českou republiku zvýšil na 24. ČR má stejně mandátů jako Portugalsko, Maďarsko a Řecko.

Evropský parlament a rozšíření EU

Na setkání řídícího výboru EP před rozšířením o země střední a východní Evropy, Maltu a Kypr, které se uskutečnilo 3. července 2002, zrevidovalo nově jeho Bureau (tvoří jej předseda EP, 14 místopředsedů a 5 kvestorů) tzv. víceletý plán příprav na rozšíření. Revize se týkala aspektů, které byly spojené se statusem pozorovatelů z kandidátských zemí. O finálním obsahu plánu bylo rozhodnuto na zasedání Konference prezidentů EP 4. září 2002, která potvrdila, že pozorovatelé budou členy národních parlamentů a složení reprezentace přistupujících zemí bude kopírovat uspořádání politických sil v národních parlamentech. Pozorovatelé měli být oficiálně přijati hned po podpisu přístupové smlouvy. Schválena byla také účast pozorovatelů na plenárních zasedáních Evropského parlamentu a prezident EP odsouhlasil jejich finanční krytí. 1. května 2003 se Evropský parlament rozrostl o 162 pozorovatelů z deseti budoucích členských zemí a dosáhl tak čísla 788 poslanců (626 + 162). Pozorovatelé v EP působili do 1. května 2004.

Pozorovatelé z ČR

Za Českou republiku bylo na základě Smlouvy o přistoupení zvoleno 24 pozorovatelů – 17 z Poslanecké sněmovny a 7 senátorů (pouze tři ženy). Struktura delegace reflektovala rozložení politických sil v obou komorách Parlamentu ČR. Českým pozorovatelům bylo, stejně jako jejich pozorovatelským kolegům, povoleno účastnit se plenárních zasedání, podílet se na práci politických frakcí a docházet na zasedání parlamentních výborů a delegací. Nemohli ale hlasovat o legislativě a ani se k ní vyjadřovat. Dostávali základní denní diety a další prostředky na cestovní výdaje. Jejich kapesné činilo 257 eur (8.000 Kč) na každý den strávený v Bruselu nebo ve Štrasburku. Tato suma byla určena na ubytování, stravování a další výdaje kromě dopravy. Třináct Čechů (ODS, KDU-ČSL, US) zakotvilo ve frakci křesťanských demokratů a konzervativců (EPP-ED). Sedm zástupců za ČSSD vstoupilo k Evropským socialistům (PES). Jeden pozorovatel za vládní stranu Unie Svobody-DEU se přiřadil k Evropské liberální, demokratické a reformní straně (ELDR). Komunistická strana Čech a Moravy, která měla tři zástupce, se připojila k frakci Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice (GUE/NGL).

Tento článek vychází z rozhovorů, na jejichž shodné struktuře se autorky předem domluvily. S výjimkou senátora Koláře (US-DEU, ELDR), senátorky Aleny Palečkové (ODS, EPP-ED) a poslankyně Heleny Malottové (ODS, EPP-ED), se interview podařilo uskutečnit se všemi českými pozorovateli v EP.

Leitmotiv

Status pozorovatele znamená určité omezení. Až budou zvoleni poslanci EP za Českou republiku, budou se moci své práci věnovat naplno a využít všech možností a služeb EP.

ČSSD

„Měl jsem spíš hodně otevřené uši, oči a tak trochu zavřenou pusu.“

ČSSD do Evropského parlamentu vyslala sedm pozorovatelů – Milana Ekerta, Richarda Falbra, Petra Lachnita, Vladimíra Laštůvku, Libora Roučka, Petra Šuláka a Miloše Titze. Výběr kandidátů na posty pozorovatelů probíhal po vnitrostranické linii. Strana pak o navržených jménech hlasovala. Jisté spory probíhaly kolem počtu pozorovatelů z Poslanecké sněmovny a ze Senátu – nakonec bylo vybráno šest poslanců a pouze jeden senátor. Mezi pozorovateli z ČSSD nebyla ani jedna žena.

Sociální demokracie víceméně využila příležitosti připravit své budoucí europoslance na práci v EP prostřednictvím působení v pozorovatelských funkcích. Na prvních čtyřech místech kandidátky ČSSD figurují jména bývalých pozorovatelů. Jsou to: Libor Rouček (1), Richard Falbr (2), Milan Ekert (3), Petr Lachnit (4). Vůbec nekandiduje Vladimír Laštůvka. Petr Šulák a Miloš Titz jsou na nevolitelných místech.

Jaký byl vzorec výběru pozorovatelů za ČSSD? Hlavním kritériem byla zkušenost s evropskou tématikou a znalost cizího jazyka. Dnešní lídr kandidátky Libor Rouček mluví anglicky i německy. Asi nejlépe jazykově vybaven je senátor Richard Falbr, který mluví anglicky, španělsky, rusky a rozumí francouzsky. Milan Ekert ovládá angličtinu a němčinu, částečně francouzštinu, Miloš Titz se domluví německy a anglicky, Petr Lachnit rozumí anglicky a „občas si přepne tlumočení do polštiny“.

Všichni sociálnědemokratičtí pozorovatelé poukazovali na neuvěřitelnou efektivitu práce Evropského parlamentu, která prý vynikne především v porovnání s českou Poslaneckou sněmovnou. Milan Ekert dodal svůj další postřeh – na rozdíl od PSP ČR „se tam lidé usmívají“. ČSSD je jednou z českých politických stran, které jasně deklarovaly, do které frakce v Evropském parlamentu zamíří. Logicky se jedná o frakci PES, tj. o Evropskou stranu sociálně demokratickou. Spolupráce s mateřskou frakcí už probíhá, pozorovatelé a eurokandidáti se účastní řady školení PES.

Pozorovatel a lídr kandidátky – neobvyklá kombinace

České politické strany, v rozporu s logikou věci, nevyužily své dřívější pozorovatele příliš často jako lídry kandidátek. Opakem je právě ČSSD, která na pozorovatele vsadila a jako číslo 1 kandidátky určila Libora Roučka. Libor Rouček byl jako pozorovatel vybrán podle standardních kritérií – jazykové znalosti a relevantní profesní zkušenost s Evropskou unií či zahraniční politikou. Má i příslušné vzdělání, protože získal doktorát z mezinárodních vztahů na vídeňské univerzitě. Mluví německy i anglicky a má rovněž zkušenosti ze zahraničních stáží (pracoval například v Královském institutu mezinárodních vztahů v Londýně). Jako mluvčí vlády absolvoval s premiérem Milošem Zemanem všechny zahraniční cesty a všechna důležitá zahraniční jednání. Je také členem Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny. Po zvážení svých předpokladů se rozhodl, že chce zkusit pracovat v instituci podobné EP, a proto se rozhodl kandidovat. Libor Rouček je mladý a Evropský parlament nechápe jako odkladiště politiků. Jeho odchod do Bruselu prý nebude znamenat, že na české politické scéně končí. Povědomí o našich zástupcích v Bruselu bude podle něj pomalu narůstat. Bylo by také dobré, kdyby se vytvořil trojúhelník poslanci – senátoři – europoslanci.

Dvojka Richard Falbr

Pomineme-li aféru s usínáním na plénu, označil Richard Falbr sám sebe za aktivního nejen v rámci své práce v EP, ale i v návazných aktivitách. Jako pozorovatel se například účastnil debaty pro španělskou televizi se španělským kolegou z Partido Popular. Falbr měl oproti svým stranickým kolegům jistou výhodu v tom, že si jako senátor nemusel příliš lámat hlavu s párováním a mohl do EP jezdit relativně často. Byl členem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. Díky svým dřívějším funkcím mu nebyl Brusel neznámý a mohl se spolehnout na síť kontaktů, kterou pak dále rozvíjel.

Milan Ekert: Ve straně chtělo nejvíc lidí za pozorovatele mě

Milan Ekert získal ve vnitrostranickém referendu nejvíce hlasů. Podle kritérií ČSSD se tedy zřejmě na tento post hodil nejvíce. Vysvětluje si to tím, že byl v roce 1999 spoluzakládajícím členem Výboru pro evropskou integraci a dlouhodobě se zabývá procesem přistoupení Česka k Evropské Unii. Svou nominaci proto chápal jako „logické vyústění své dřívější práce“. Byl přidělen do Výboru pro zemědělství. Jak sám uvedl, diskuse o reformě Společné zemědělské politiky ho „fascinují“. Zřejmě i proto své působení v EP označil za velký přínos. Kromě zemědělství pozoroval také práci Rozpočtového výboru. Podle svých slov byl spíše pasivní, protože „nejdůležitější bylo EP poznat, poznat také lidi, využít a zužitkovat tuto zkušenost pro příště“. Navíc je prý vhodné chovat se v novém prostředí s jistým druhem pokory. Místo aktivního vystupování se proto spíše snažil „zasadit věci do správného rámce“, takže měl „spíš hodně otevřené uši, oči a tak trochu zavřenou pusu.“ Milan Ekert kandiduje do Evropského parlamentu, protože česká Poslanecká sněmovna je pro něj už příliš předvídatelná, a proto hledá nová vzrušení. Možnost působit jako poslanec EP bere jako kvalitativní posun. Jako trojka na stranické kandidátce má své zvolení téměř jisté. „Beru to jako další skok v mé politické kariéře, chtěl bych poznat, jaké to je dělat politiku evropského rozměru. Mám pocit, že se v ČR dostávám do stavu – čím déle, tím hloub, čím hloub, tím lépe – už dokážu příliš odhadovat aspirace svých kolegů, situace je pro mě v PSP již příliš předvídatelná. Moc mě tu nemůže překvapit.“

Petr Lachnit – pouhá exkurze

Velmi kritický byl k systému vysílání pozorovatelů poslanec Petr Lachnit. „Vysílající země by měla dát jasně najevo, že to se svými zástupci myslí vážně a neposílá je tam pouze na exkurzi“. Výběr pozorovatelů byl ale čistě záležitostí politických uskupení. Svou nominaci si Lachnit vysvětluje dlouhodobým zájmem o EU, především o využití strukturálních fondů. V kampani do EP (na kandidátce má číslo čtyři) vsadí na zaručenou kartu „prosazování zájmů České republiky“. Jako důvod uvádí, že svou kampaň musí přizpůsobit tomu, co říkají druzí a „pokud vytáhnou nacionální kartu, nemůžete tvrdit, že české zájmy obhajovat nebudete“. A to asi i navzdory faktu, že v Evropském parlamentu to skutečně možné nebude. Svou zkušenost pozorovatele chce využít především při různých besedách, při celostátní kampani to podle jeho názoru nebude možné.

Vladimír Laštůvka – kvůli pochybné tvorbě kandidátky rezignoval

Vladimír Laštůvka je přesvědčen, že politické strany „by při výběru svých kandidátů do Evropského parlamentu měly přihlížet k tomu, koho vybraly jako pozorovatele“. Do EP by podle Laštůvky měli jít lidé, kteří jej znají. Sám byl podle svých slov „rozpolcený“, zda chce či nechce kandidovat. Nakonec prý o kandidatuře uvažoval, ale „vzhledem k tomu, jak proběhly některé procesy kolem tvorby utváření kandidátky, tak na kandidaturu rezignoval“. Co konkrétně se ho dotklo, nechtěl Vladimír Laštůvka upřesnit. Instituce pozorovatele má podle jeho názoru přínos pro ty, kteří se do EP nakonec jako řádně zvolení poslanci dostanou, jinak prý tak „převratný“ není. Nicméně sám své působení v této instituci za ztracený čas v žádném případě nepovažuje. Nově nabyté znalosti i kontakty hodlá využít ve své budoucí politické kariéře. Řadu kontaktů už ale měl ze svého dřívějšího působení v Joint Committee (Smíšený parlamentní výbor ČR/EU), kde prý vyvíjel i větší aktivitu, než ve funkci pozorovatele. Laštůvka v EP působil ve Výboru pro ekonomické a monetární otázky.

Miloš Titz – na kandidátce ČSSD má číslo 26

Miloš Titz, pozorovatel, který se v Bruselu vyskytl pouze jednou a Štrasburk ani nenavštívil, má na kandidátce ČSSD 26. místo. Tvrdí, že v podstatě nekandiduje a z 26. místa rozhodně nehodlá vést kampaň. Jeho jméno na kandidátce figuruje proto, že ho znají lidé v regionu, mohli by si jména všimnout a podpořit ČSSD jako stranu. Z této pozice patrně voliče příliš neovlivní, sám sebe označil za „křoví“. K užitečnosti instituce pozorovatelů se vyjadřoval odlišně od svých stranických kolegů, kteří příležitost okoukat si práci Evropského parlamentu brali víceméně jako velké plus pro svou případnou práci řádného poslance EP. Miloš Titz byl přesvědčen, že kdyby pozorovatelé a budoucí poslanci zmizeli za svou pozorovatelskou prací v EP, mohli se v Česku stát téměř neviditelnými.

Poslanec Šulák: Nechápu, proč nejsem lídr

Asi nejpodivnější odpovědi poskytl pozorovatel a poslanec Petr Šulák, který je dvacítka na kandidátce ČSSD. Příliš výřečný nebyl, za zaznamenání snad stojí poznámka, že nechápe, proč není na kandidátce do eurovoleb nahoře, má totiž „ty nejlepší předpoklady“. Stejnou rétoriku zvolil i pro vysvětlení, proč byl jako pozorovatel vybrán.

Nestraník Daniel Kroupa: „Být při vytváření evropské ústavy“

Jediným nestraníkem mezi pozorovateli v Evropském parlamentu byl senátor Daniel Kroupa. Ten není v evropském prostředí nováčkem – v roce 1996 se stal předsedou stálé delegace českého parlamentu u EP, zároveň je předsedou Evropského hnutí. Daniel Kroupa má díky svým dřívějším zkušenostem dobré kontakty – vztah s Patem Coxem označil například za „přátelství“. Kroupa dále zdůraznil nutnost rozvíjet kontakty napříč politickým spektrem. Mluví anglicky, německy a polsky. Vzhledem ke svým zkušenostem a jazykové vybavenosti se stal předsedou české delegace u frakce EPP-ED (podle jiných zdrojů byl pouze zástupcem vedoucího delegace, kterým byl Jan Zahradil). Kroupa působil jako pozorovatel ve Ústavním výboru. Jeho hlavní motivací bylo „být při vytváření evropské ústavy“. A jakým způsobem byl aktivní? V odpovědi na tuto otázku uvedl, že pozorovatelům bylo „naznačeno, že by měli být věrni označení ,pozorovatelé´“ – tedy nesnažit se působit oficiální cestou, ale neformálně“, tak se prý dalo ovlivnit více. Daniel Kroupa nepočítá s tím, že by se z posledního místa kandidátky KDU-ČSL mohl do Evropského parlamentu dostat. Své jméno na kandidátce chápe jako podporu této strany. Osobní kampaň nepovede, aby nenarušil kampaň křesťanských demokratů.

KDU-ČSL

„V politice člověk musí někdy abstrahovat od vlastních znalostí a zapracovat se do něčeho úplně jiného.“

Z hlediska logiky pozorovatel rovná se čelní kandidát strany v prvních volbách do EP v Česku, je KDU-ČSL výjimečná. První z jejích bývalých pozorovatelů, poslanec Vilém Holáň, je na kandidátce pro červnové volby do EP až na pátém místě. Lídrem strany se stala senátorka Zuzana Roithová. KDU-ČSL vyslala pozorovat do EP senátora Josefa Vaculíka, poslance Jaroslava Lobkowicze a zmíněného Viléma Holáně. KDU-ČSL je jedinou českou stranou, která v předvolební kampani zdůrazňuje evropský rozměr svého působení v rámci nejsilnější frakce Evropského parlamentu – Evropské lidové strany-Evropských demokratů (EPP-ED).

S ruštinou do EP aneb evergreen jazykové vybavenosti

Pozorovatele vybírali pouze senátoři, respektive poslanci KDU-ČSL, členská základna do tohoto procesu vůbec nezasahovala. V Senátu měla strana původně dva kandidáty – Zuzanu Roithovou a Pavla Janatu. Oba odmítli, takže pozorovatelství připadlo senátoru Vaculíkovi, který příliš zkušeností, i coby senátor-nováček, neměl. Poslanecký klub KDU-ČSL vytipoval kandidáty, kteří už pracovali se zahraniční agendou. Do tohoto schématu zapadl nejlépe Vilém Holáň, bývalý ministr obrany, bývalý předseda zahraničního výboru PS ČR a člen Výboru pro evropskou integraci, a Jaroslav Lobkowicz, který je v současné době členem Výboru pro evropské záležitosti. Hlavní roli při zvažování nominací hrála jazyková vybavenost a schopnost samostatně se orientovat. Jaké byly jazykové předpoklady pozorovatelů KDU-ČSL? Byli schopni dorozumívat se především anglicky, i když tuto znalost označili povšechně za průměrnou. V případě poslance Lobkowicze byla na prvním místě němčina a francouzština. Senátor Vaculík a poslanec Holáň zmínili také dobrou znalost ruštiny. Při sestavování kandidátní listiny pro volby do EP postupovala strana samozřejmě jinak. Kandidáti se hlásili a o pořadí na kandidátce se hlasovalo na celostátním sjezdu strany

Aktivita v EP – kontakty především

Hodnotit aktivitu kolegů-pozorovatelů obecně většina dotazovaných odmítla s odůvodněním, že to není fér. Svou aktivitu tedy oznámkoval každý sám. Všichni dotázaní zdůrazňovali potíže, které přinášela kombinace domácího a evropského mandátu. KDU-ČSL je také členem vládní koalice, což její tři pozorovatele dále časově omezovalo v případě důležitého domácího parlamentního hlasování. Jeden z pozorovatelů KDU-ČSL označil svou aktivitu v Evropském parlamentu za „takové drobné vstupy“. Plenárních zasedání EP se účastnili velmi málo, protože neměli možnost hlasovat. „V EP se hlasuje o tom, co se předtím projednalo ve frakcích. Frakce se domluví, jak bude hlasovat, a tam, mezi kolegy, se člověk může nějak domluvit. Přímo na zasedání už náš hlas nemá vliv.“ Kromě návrhů a textů projednávaných EP se pozorovatelé zapojili i do příprav dokumentů frakce, konkrétně to byl materiál, který se vznikal v Madridu na sjezdu (školících dnech) Evropské lidové strany – Politika Evropské lidové strany na léta 2004-2008. Jednání výborů EP, kterých byli pozorovatelé KDU-ČSL členy, se účastnili častěji než pléna.

To, co by pozorovatelé KDU-ČSL z EP rádi přenesli do českého Parlamentu, je přesný harmonogram hlasování. Ten by se hodil především v Poslanecké sněmovně. Její jednání by pak podle jejich názoru mohlo probíhat důstojněji. Ocenění se dočkala také racionální práce EP. „Někdy se v PS ČR za celý den projednají pouze dva body, to se v EP nestává. Tam je vše předjednáno ve frakcích a samotné hlasování pak už jde velice rychle, z každé frakce vystoupí už jen jeden nebo dva řečníci.“ Na šikovné praktiky z EP upozornili pozorovatelé během jednání o novém jednacím řádu sněmovny. Kritiku na druhou stranu sklidily pouhé tři týdny, které jsou v EP vymezeny pro působení europoslanců ve svém volebním obvodě.

Pro většinu pozorovatelů KDU-ČSL bylo nejzajímavější a nejdůležitější navazování kontaktů. „Práce v parlamentu se dělá v zákulisí, a to je normální, protože člověk může mít i nejlepší ideu, ale když se mu o ní nepodaří přesvědčit ostatní kolegy, tak ta idea nikdy neprojde. Takže to co se dělá v parlamentu je zákulisní jednání, rozmluvy s kolegy a snaha přivést je k tomu, že tato myšlenka je nejlepší. Tak by to mělo probíhat asi i u nás a určitě to tak probíhá v EP.“ Kontakty nehledali pouze v rámci frakce nebo skupiny pozorovatelů z deseti přistupujících zemí, ale v celém EP. Důležitá je v tomto směru samozřejmě znalost jazyků. „Když člověk umí jazyky není vázán na určitou malou skupinu. Protože někdy se schází i celá národní skupina a má návrh třeba pro jinou národní skupinu. Člověk naváže styky i s lidmi z jiných politických stran, to je také důležité, protože jsou to zase soukmenovci, kteří mají často stejné cíle jako jejich protivníci z jiného státu, ale ze stejné strany.“

Kandidovat či nekandidovat?

Dva pozorovatelé KDU-ČSL se rozhodli nekandidovat vůbec, respektive být na nevolitelném místě. Důvody, které je k tomu vedly, byly především osobní. Vilém Holáň, který o své ambici získat mandát v EP hovořil zcela otevřeně, skončil až na pátém místě kandidátní listiny. Zkušenosti získané v EP chtějí ale využít všichni. Například senátor Vaculík, ač člen hospodářského výboru, by rád působil ve “styčném výboru“ pro otázky evropské integrace.

Mateřské objetí EPP-ED

KDU-ČSL má na rozdíl od US a ODS po vstupu ČR do EU plné členství v EPP-ED. V průběhu působení pozorovatelů byla přidruženou stranou frakce. EPP-ED školila pravidelně své členy, pozorovatele nevyjímaje. Tato školení ale nebyla přístupná pouze pozorovatelům, účastnit se mohl jakýkoli člen parlamentních klubů KDU-ČSL. EPP-ED pořádá zhruba dvakrát do roka čtyřdenní semináře, které slouží k diskusi o politické orientaci Evropské lidové strany a jejím dalším směřování. Pozice KDU-ČSL v této frakci bude po červnových volbách záviset především na počtu mandátů, které čeští lidovci získají. Vzhledem k předpokládaným výsledkům asi nikdo z jejich řad nedosáhne na nějaký vyšší post v rámci frakce.

„Mimoparlamentní“ přínos

Některé hmatatelné výsledky činnosti pozorovatelů KDU-ČSL v EP se přímo netýkaly jejich činnosti na půdě této instituce. Kolegové z Německa zvali často poslance Jaroslava Lobkowicze, který přednášel například v jižním Hesensku o českém zemědělství a vstupu ČR do EU. „Mnozí v Německu mají strach z našeho vstupu a naopak, tam mají strach z laciné konkurence a tady že nás převálcují penězi. Je zapotřebí hledat nějaký střed. To je zapotřebí lidem neustále vtloukat do hlavy, že jsme byli sousedi od jak živa, někdy v dobrém a někdy ve zlém, a teď musíme žít v dobrém.“

US-DEU

„Nemám problém s tím, že se státy mírně rozmazávají. Kdyby vznikaly evropské strany, něco víc než stávající zárodky stran, tak mně to nevadí.“

Unie svobody nominovala do Evropského parlamentu dva pozorovatele – poslance Pavla Svobodu a senátora Roberta Koláře. Rozhovor se senátorem Kolářem nebylo bohužel možné získat. Poslanec Pavel Svoboda, který je od května 2004 předsedou Výbor pro evropské záležitosti, je na kandidátní listině Unie liberálních demokratů, která sdružuje Unii svobody, ODA, Cestu změny a Liberální reformní stranu (LIRA), na druhém místě. Vzhledem ke stávajícím voličským preferencím velké šance na zvolení do EP nemá.

Bez protikandidáta

Protože Unie svobody má málo poslanců, byl výběr na post pozorovatele v poslaneckém klubu rychlý. Zahraniční politikou se zabývali pouze dva – poslanec Pavel Svoboda a předseda klubu Karel Khünl. Protože předseda nemůže odjíždět tak často do zahraničí, získal pozorovatelský post Pavel Svoboda, který nakonec neměl v klubu protikandidáta. Členská základna strany na tomto procesu neparticipovala. Roli při výběru sehrála opět jazyková vybavenost. Nikdo ale nikoho nezkoušel, protože předseda Výboru pro evropské záležitosti hovoří alespoň jedním světovým jazykem „jaksi automaticky“. Pavel Svoboda hovoří anglicky a německy.

Jako pozorovatel navštěvoval v EP pléna, výbor i frakci. Preferoval ale výbory, kde se podle jeho názoru odehrává podstata jednání EP. Unie svobody byla v EP přidružena k frakci EPP-ED, ale nestala se jejím členem. Po volbách už patrně dilema přechodu k liberálům tato strana řešit nebude. Jak pozorovatel Svoboda viděl práci frakce? „Jednání ve frakci spočívá na dvou věcech – všeobecné zasedání, tj. obecné taktické povídání před plénem, které má pro pozorovatele ten význam, že jim osvětlí taktiku strany. Tento způsob je trochu jiný, než jak to například znám z poslanecké sněmovny. Dále tam jsou pracovní skupiny, které jsou očíslovány A,B,C,D,E a rozděleny podle toho, jak jsou poslanci ve výborech. Tyto skupiny „předžvýkávají“ agendu výborů. Tuto odbornou práci ve frakci jsem preferoval.“

První kontakty s bruselskými lobbisty

Kromě kontaktů s kolegy z EPP-ED a pozorovateli narazil poslanec Svoboda také několikrát na evropské lobbisty. Jeho zkušenosti s českým a evropským lobbyingem jsou odlišné. Řada evropských norem vzniká sice na základě tlaku lobistických skupin, ten je ale na rozdíl od českého prostředí otevřený. „Za mnou třeba přišli zástupci firmy Unilever, ačkoli jako pozorovatel nemůžu nic ovlivnit. Přijdou do EP a na dva dny jej okupují, rozeberou si poslance a s každým povídají o konkrétní otázce.“ Samotné hlasování pak v EP většinou probíhá na základě frakčního příkazu, ne podle národního klíče. To Svobodovi nevadí. „Nemám problém s tím, že se státy mírně rozmazávají. Kdyby vznikaly evropské strany, něco víc než stávající zárodky stran, tak mně to nevadí. Tam vlastně splynete s tou velkou stranou. Prosazovat tam něco jako Unie svobody, která je malinkou částí EPP, na to tam není prostor a já si myslím, že je to dobře.“

Importujme přesný harmonogram jednání

Téměř všichni pozorovatelé se shodnou na tom, že do českého parlamentu by bylo dobré importovat přesný časový harmonogram jednání, který se dodržuje a modifikovaný jednací řád EP. Svobodovi v EP také vyhovovala absence nesmyslných obstrukcí, které známe z českého parlamentu. I když mezi frakcemi probíhal politický boj, „víc se tam podle mě drží slovo a dá se tam víc spolehnout na dohody na domluvy“. Jednání Evropského parlamentu je podle jeho zkušeností racionálnější a kratší. „Možná pak někdo může podotknout, že za takovou práci se berou takové peníze, na druhou stranu oni tam těch norem přijmou také velké množství, jenom jim to trvá kratší dobu.”

Boj, který se na počátku mezi českými pozorovateli strhl, se týkal zařazení do výborů EP. To se ukázalo bezpředmětné poté, co zjistili, že mohou docházet třeba na jednání všech sedmnácti – to v českém parlamentu nejde. Největší zájem byl o Zahraniční výbor. Každá frakce EP měla přiděleno, kolik pozorovatelů může do daného výboru vyslat. Za ČR mohl být v rámci EPP-ED nominován vždy jeden pozorovatel do každého výboru. Českých pozorovatelů působilo ve frakci 14 – pět z nich usilovalo o Zahraniční výbor. „Já jsem měl jako druhý napsaný RET (regionální politika a transport), ale ten mělo jako druhý napsáno také pět lidí, takže jsem řekl OK, ustupuji, ale tohle mi nechte. Kdybych věděl , že je to stejně jedno, že můžu chodit kam chci, tak bych se nechal zařadit třeba do výboru pro rybářství.“
Logický skok do EP

Pavel Svoboda se rozhodl do EP kandidovat už dávno. Čtyři roky byl místopředsedou Výboru pro evropskou integraci, teď je rok a půl předsedou Výboru pro evropské záležitosti. Kam jinam než do EP by měl logicky směřovat svou kariéru? „V rámci politiky se dá postupovat na post ministra zahraničních věcí, což je věc, na kterou – i kdyby to umožnily politické poměry – jsem ve věku 43 let mladý. V Evropě to není obvyklé, byť se věk ministrů snižuje. Omlazování je také to, co východní nebo nová Evropa přináší té staré, a je to pozitivní. Ale má to zase nějaké meze, k ministru zahraničí patří určitá moudrost. Ve 43 letech si netroufám říct, že jsem moudrý. Evropský parlament se tedy nabízí jako další možnost pro získání nových zkušeností.”

KSČM

„Plenární zasedání je úplně o něčem jiném než v českém parlamentu. Je to korektní jednání, argumentačně dobře vyvážené a nachystané a ať už jsou to extremistické názory nebo velmi liberální názory dokonce ultraliberální až ultralevicové.”

Komunistická strana Čech a Moravy vyslala do EP tři pozorovatele – tři poslance. Nejmladší poslankyni Kateřinu Konečnou, Jiřího Maštálku a místopředsedu strany Miloslava Ransdorfa.

Vyvážená delegace

Výběr pozorovatelů za KSČM se odehrával pouze v rámci poslaneckého klubu, ač má strana i tři senátory. Poslanecký klub dostal mandát od ústředního výkonného výboru KSČM. Volilo se tajnou volbou na základě odborných a jazykových předpokladů jednotlivých kandidátů. Poslanecké sněmovně pak byla předložena čtyři jména, vědělo se, že projdou jen tři. „Pokud si vzpomínám, nepodléhalo to žádnému velkému tlaku, dokonce žádnému schvalování politických orgánů partaje.“ KSČM se snažila o vyváženou delegaci, a to nejen z genderového hlediska. Dva pozorovatelé měli zkušenosti z práce ve Výboru pro evropskou integraci (minulé volební období), oba působí i v delegaci ČR v Radě Evropy. Kateřina Konečná je momentálně členkou Zahraničního výboru a přáním strany bylo, aby získala další zkušenosti. Svou roli sehrála samozřejmě i jazyková vybavenost. Až na Miloslava Ransdorfa by se znalosti pozorovatelů za KSČM daly označit v tomto směru za standard – angličtina aktivně, pasivně němčina a ruština, kterou se, i k jeho překvapení, podařilo pozorovateli Maštálkovi na půdě EP také využít. Miloslav Ransdorf se v Evropě domluví s každým. „Úroveň komunikace je samozřejmě nestejná, ale v těch devíti jazycích jsem v zásadě schopný přednést projev.“

Šampióni v aktivitě

Pozorovatelé KSČM dojížděli do EP často. Jiří Maštálka obsadil dokonce první místo na mediálním žebříčku cestujících, sám ale podotýká, že novináři započítali i jeho cesty do Rady Evropy. Obecně se snažili účastnit se pravidelně jednání frakce Sjednocené evropské levice/ Severské zelené levice (Confederal Group of the European United Left/ Nordic Green Left, GUE/NGL), kde je KSČM členem, a to včetně výjezdních zasedání. Druhý klíčový moment byla podle jejich názoru práce ve výborech EP. Zatímco účast na jednání frakce počítali v desítkách, výbory se vešly do deseti. Plenární jednání označili, ostatně ve shodě s většinou ostatních pozorovatelů, ze nezajímavá. „Snažím se být v Evropském parlamentu i mimo zasedání a pracovat v kuloárech – to je klíčové. Samotné zasedání z hlediska fungování EP tak velký význam nemá, protože máte k dispozici pouze tři minuty, interpelace jsou minutové.“

Důležité bylo podle pozorovatelů KSČM získat jakousi operační zdatnost, tj. pozorovat přípravu poslanců a způsob organizace jejich zázemí a podřízených, kteří fakticky vypracovávají pozměňovací návrhy a připravují podklady k jednání. „Má zkušenost je taková, že poslanec tam plní velmi náročnou úlohu vyjednavače a kdyby měl zkonzumovat ta kvanta informací na vstupu, tak to by nemohl pojmout. Administrativně odborné zázemí hraje strašně důležitou roli.“ Přes tradiční povzdech nad přebujelou bruselskou byrokracií se pozorovatelé KSČM shodli, že technické a administrativní zázemí EP funguje velmi dobře a efektivně. „Přestože tam je obrovská byrokracie, tak tam je funkční byrokracie, což si nejsem zcela jistá, že je možné říct o českých úřadech, o českém parlamentu.“

Komunisté by rádi z evropské instituce do českého parlamentu přenesli kulturu politického jednání. „Je možné kritizovat EP za těžkopádnost, malou efektivitu, ale je pravda, že ta kultura politiky je tam velmi odlišná od českého prostředí a někteří politici si na to budou možná těžko zvykat.“ Výjimkou je Miloslav Ransdorf, který při porovnávání EP a českého parlamentu došel k názoru, že se naše národní zákonodárné shromáždění nemá za co stydět. „Já patřím mezi kritiky českého parlamentarismu a politické kultury, ale řekl bych, že v porovnání s EP je i český Senát vrcholem užitečnosti.“ Protože EP zatím podle Ransdorfa smysl nemá, mohl by jej částečně dějinně naplnit po rozšíření, kdy se může stát racionální platformou pro sdružení sil západní a východní Evropy. Nutné ale je, aby na jeho půdě začali působit „otevření, iniciativní a velkorysí předáci“.

Rozkročit se ve frakci

Frakce Sjednocené evropské levice/Severské zelené levice (GUE/NGL) byla pro pozorovatele KSČM jakousi mateřskou půdou. Účastnili se i výjezdních zasedání, kde se diskutovala témata pro futuro, která ještě nebyla na pořadu dne EP, ale v GUE/NGL už o nich přemýšleli. Tato frakce je co do členských subjektů značně různorodá. Pokud KSČM získá v červnových volbách předpokládaný počet mandátů, může v ní hrát důležitou roli, kterou její pozorovatelé definovali jako roli mostu. „Mezi severskými zelenými stranami, které trpěly určitým ostychem ke stranám z východního bloku, si KSČM získala největší důvěru. Z druhé strany neztratila kontakt a možnost spolupráce se stranami, které zastávají trochu radikálnější stanoviska, jako je třeba komunistická strana Řecka. To je výzva do budoucnosti – zúročit zkušenosti z našeho vlastního postavení za uplynulých čtrnáct let a rozkročit se minimálně ve frakci velice důrazným způsobem.“

Těžištěm navazování kontaktů byla pro pozorovatele KSČM frakce. Jedním z úkolů bylo najít pevné místo pro ty, kteří budou za KSČM působit jako poslanci EP. V GUE/NGL získali čeští komunisté 80% svých kontaktů v EP. „Musím říct, že někde se vytvoří těsnější vazba někde volnější, za přátelství bych označil kontakty s PDS. Je to dáno i tím, že máme strašně moc podobného, oni to prožili v rychlém sledu, my máme příležitost se z jejich chyb učit. Díky tomu i díky naturelu byla tato vazba nejtěsnější, ale velice přátelské vztahy máme se všemi ve frakci. Jinak si myslím, že jsme tam našli svoje místo nejen jako představitelé politické strany, ale i jako lidi.“ Podle Miloslava Ransdorfa je nutné získávat kontakty i v exekutivě.

I do zbytečné instituce kandidují

Jiří Maštálka a Miloslav Ransdorf se, i přes deklarovanou nechuť, nakonec rozhodli kandidovat. Jsou na volitelných místech. Poslankyně Konečná si zvolila dolní místo kandidátky a v EP působit s největší pravděpodobností nebude. Kromě nízkého věku jí vadí především to, že v EP nemůže dělat věci od začátku do konce. „Do budoucna působení v EP nevylučuji, ale myslím si, že práce v EP je jakýmsi završením kariéry člověka, který může zužitkovat jak svou práci v oboru, tak v národním parlamentu a jít dál.“ Ransdorf i Maštálka chtějí nabyté zkušenosti zúročit. Podle poslance Maštálky je nutné, aby 24 českých europoslanců společně hájilo české národní zájmy. „Možná to zní nepředstavitelně, ale já si myslím, že domlouvat český národní zájem je dokonce naše povinnost. Jestli tam chceme něco dokázat, budeme to muset zvládnout.“ Miloslav Ransdorf vidí dvě výzvy – chce socializovat evropský projekt a zároveň europeizovat KSČM. „KSČM musí stát na obou nohách, to znamená jak doma, tak v mezinárodním prostředí. Jsem dokonce přesvědčený, že právě evropské hřiště může být dynamizujícím faktorem ve vnitřním vývoji KSČM, kde se po dlouhou dobu pod vedením současného předsedy prosadily stojaté vody.“ Poslední sjezd KSČM ale ukázal, že komunistické vody budou stojaté i nadále. Jak dopadne jeho snaha o socializaci Evropy v parlamentu, kde bude mít patrně po volbách převahu pravice, uvidíme v příštích letech.

ODS

„O svých zážitcích v EP si píšu deník”

Občanská demokratická strana měla v Evropském parlamentu nejsilnější delegaci. Za Poslaneckou sněmovnu byli vysláni po třech hlasováních těsně před začátkem mandátu Miroslav Beneš, Hynek Fajmon, Helena Mallotová, Miroslav Ouzký a Jan Zahradil. Senát vybral tři pozorovatele, a to Alenu Palečkovou, Jiřího Pospíšila a Luďka Sefziga. ODS poslala do Bruselu a Štrasburku z osmi pozorovatelů dvě ženy.

Klíč výběru pozorovatelů do EP

„EU můj koníček“

Podle pozorovatele Miroslava Beneše, který působil ve Výboru pro kontrolu a rozpočet EP, se základem pro nominaci kandidátů na pozorovatele v EP za ODS stal právě tzv. Smíšený parlamentní výbor ČR/EU. Zkušenosti a praxi v tomto společném parlamentním tělese získal Jan Zahradil, který působil ve funkci spolupředsedy. Řadovými členy byl Miroslav Beneš, Helena Mallotová, Alena Palečková a Luděk Sefzig. Miroslav Ouzký působil jako předseda delegace českého Parlamentu u Rady Evropy. Podle něj slouží tento orgán jako jakýsi „předpokoj“ EU. Hynek Fajmon působí ve Výboru pro evropskou integraci a senátor Jiří Pospíšil ve Výboru pro zahraniční záležitosti Senátu ČR.

Europoslanec se musí obejít bez tlumočníků!

Helena Mallotová je podle serveru tiscali.cz přesvědčená, že by evropští pozorovatelé a hlavně budoucí europoslanci měli ovládat alespoň jeden světový jazyk na výborné úrovni. Mallotová sama vystudovala specializaci německý jazyk na FF UK. Senátor Jiří Pospíšil byl ke svým znalostem cizích jazyků kritický. Uvedl, že umí německy a jeho angličtina je na pasivní úrovni. I tento fakt, kromě toho, že mu nevyhovoval způsob rozhodování EP, hrál významnou roli v jeho rozhodování, zda do EP kandidovat, či nekandidovat. Nakonec na kandidátce ODS není. Jazykově kompetentní je Jan Zahradil, který ovládá angličtinu, ruštinu a učí se francouzsky. Miroslav Ouzký se dorozumí anglicky a také se učí francouzsky. Hynek Fajmon mluví anglicky, německy a rusky, Luděk Sefzig se domluví anglicky, německy, latinsky a rozumí francouzsky. Miroslav Beneš dává přednost anglickému jazyku.

Kde zakotvit v Evropském parlamentu?

Občanská demokratická strana je médii a odborníky na politické dění vnímána jako strana silně kritická k EU. Dlouhou dobu se nevědělo, ke které politické skupině v EP se přidá. Spekulovalo se o jejím úmyslu poslat čtyři pozorovatele do EPP-ED a čtyři do euroskeptické Unie pro Evropu národů. Nakonec se Občanská demokratická strana rozhodla stát součástí Evropské lidé strany za pro ni výhodnějších podmínek. Nestali se totiž přímo členy EPP-ED, ale s touto frakcí podepsali dohodu o volném přidružení. Tato možnost se naskytla poté, co podobnou dohodu podepsali s EPP-ED britští konzervativci. ODS a Britové mají blízké názory na evropskou ústavní smlouvu, ke které vznáší zásadní výhrady. Pozorovatelé za ODS se například v říjnu 2003 v EP ohradili proti příliš „federalistickému“ návrhu ústavní smlouvy. V dopise předsedovi EP Patu Coxovi si stěžovali na to, že hlasování nebylo odloženo až na období po 1. květnu 2004. Hlasování o společné budoucnosti a této rezoluci by bylo legitimnější, kdyby o něm spolurozhodovaly také nové členské země. Asociační dohoda s EPP-ED je výhodná, protože si tyto strany ústavních a institucionálních v otázkách mohou zachovat své vlastní názory. Německým poslancům se ale nelíbí, že se ODS chce po volbách do EP stát součástí EPP-ED. Šéf poslanecké skupiny CSU označil ODS za „protievropskou a nedemokratickou“. Podle Jana Zahradila je ale překvapivé, kolik má ODS a CSU v programu společného v ekonomických otázkách. Obě strany odmítají zvýšené přerozdělování a další přenos kompetencí na evropskou úroveň. Miroslav Beneš přiznal, že mezi ODS a CDU/CSU docházelo k ostrým debatám. Diskuse se týkaly poválečného uspořádání (vysídlení Němců, Benešových dekretů atd.) – tato témata nechce CSU vypustit se své agendy.

V politické skupině EPP-ED bylo dohromady čtrnáct českých pozorovatelů, osm z ODS. Jan Zahradil, shodně jako nestraník Daniel Kroupa, uvedl, že působil jako šéf české delegace ve frakci EPP-ED a zúčastňoval se zasedání předsednictva této skupiny. Velké debaty v české delegaci se týkaly rozdělení křesel ve výborech EP. Například Hynek Fajmon nebyl se svým umístěním ve výboru spokojen, „Výboru pro rozpočet je totiž průřezový“. Jan Zahradil pracoval ve Výboru pro legislativu a vnitřní trh a nenudil se, protože „se zde projednává celá řada zákonů, které se týkají oblastí, které ještě nejsou legislativně ošetřeny“.

Organizace práce v Evropském parlamentu

Nejlépe hodnotili pozorovatelé hlasování v EP, které má podle nich švih. Ke „švihu“ přispívají i zpravodajové za jednotlivé frakce, kteří rukou s palcem nahoru či dolu signalizují doporučení svým přívržencům. Podle Zahradila je v EP patrná snaha práci co nejvíce zefektivnit. V Evropském parlamentu jsou pro hlasování v plénu přesně vyhrazené dny a hodiny – není to jako v Parlamentu České republiky, kde se hlasuje, kdy to zrovna vyjde. V EP se vše předem plánuje.

Význam pozorovatelské mise

Zkušenosti z prací v EP mohou podle Fajmona a Zahradila zúročit především ti, kteří se rozhodli kandidovat do EP. Všichni si také uvědomili, jak nevýhodný je dvojí mandát, protože domácí dění mělo přednost. Ocenili proto, že naše legislativa dvojí mandát nepovoluje, ve všech členských zemích EU to totiž není běžné. Na volební listině ODS, která byla zveřejněna 19. 1. 2004, se nakonec objevila jen čtyři jména pozorovatelů. Podle očekávání se Výkonná rada ODS shodla na Janu Zahradilovi jako lídru kandidátky. Miroslav Ouzký se umístil jako trojka a hned za ním se objevil Hynek Fajmon. Luděk Sefzig je na devatenáctém místě kandidátní listiny a Helena Mallotová vystupuje jako náhradnice. Ouzký jako jediný zdůraznil, že se tak trochu předpokládalo, že bude kandidovat.

Pozorovatelé, kteří se dostanou po zvolení do EP, mají komparativní výhodu znalosti práce této instituce. Pochvalují si, že zde navázali úzké kontakty, zorientovali se v budovách Evropského parlamentu a naučili se principům dosahování politické shody v multikulturním prostředí. Zbytek pozorovatelů si ponechá své křeslo v Parlamentu ČR, anebo míří ještě dál. Není tajemstvím, že Miroslav Beneš usiluje u funkci předsedy Nejvyššího kontrolního úřadu ČR. Také pro něj tato mise měla určitý význam, který ale „ještě nedokáže zhodnotit“. O svých zážitcích v EP se dokonce rozhodl psát deník. Jiří Pospíšil své působení v této misi hodnotí kladně, ale nelíbí se mu vliv politických frakcí na řízení výborů, skupin a pléna EP. Alena Palečková věří, že tato zkušenost jí dále pomůže v její činnosti v Senátu ČR.

Závěr

Závěrem je třeba znovu zdůraznit, že naši pozorovatelé se museli primárně věnovat svým povinnostech v České republice. Jejich co nejčastější přítomnost v Bruselu a Štrasburku ale zároveň nelze chápat pouze jako svědomitost – za každý den strávený v sídlech EP totiž automaticky dostávali částku 237 eur. A bylo pouze na našich reprezentantech, zda si rezervují noc v kvalitním hotelu, či přespí na ubytovně. S účastí na tom byli lépe senátoři než poslanci. Po zrušení párování v Poslanecké sněmovně a s přihlédnutím k vrtkavé vládní většině si ani poslanci koaličních stran, ani těch opozičních nemohli dovolit nedostavit se na zásadní hlasování.

V rozhovorech, které jsme vedli, byl k nízké účasti českých pozorovatelů nejvíce kritický nestraník a senátor Daniel Kroupa – ten označil katastrofální účast za trapnou a „tuto trapnou situaci se svou účastí snažil řešit.“ Kroupa také upozornil, že zatímco jiné pozorovatelské delegace měly pravidelné či nepravidelné schůzky, česká delegace se nesešla ani jednou. To do určité míry předznamenává výsledek očekávání některých pozorovatelů, aby 24 českých europoslanců vytvořilo v EP skupinu, která bude společně hájit stěží definovatelné české národní zájmy.


Ďalšie analýzy môžete nájsť na stránkach Integrace.cz

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA