Co všechno potřebujete vědět o Evropském ombudsmanovi

Autorka sa venuje analýze vývoja inštitúcie Európskeho ochrancu práv - Európskeho ombudsmana, jeho úlohe, právomociam a súčinnosti s ostatnými inštitúciami EÚ.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

V tomto roce je tomu deset let, kdy začal na úrovni Evropské unie pracovat Evropský ombudsman (Evropský ochránce práv). Za tu dobu z něj vyrostla instituce, která je obecně respektována a váží si jí a důvěřují jí občané EU. Evropský ombudsman tak patří mezi nejznámější ombudsmanské instituce na světě a řadí se mezi nejlepší.

Maastrichtská smlouva zavedla s evropským občanstvím i institut evropského ombudsmana, který hraje významnou roli v ochraně individuálních práv člověka před nespravedlivou a nepřípustnou činností nebo nečinností orgánů Evropské unie. Instituce ombudsmana je v současnosti charakterizována především jako nezávislý úřad bez přímé rozhodovací pravomoci, avšak s vnější kontrolní funkcí vůči exekutivním orgánům a administrativě. Z mezinárodní zkušenosti můžeme říci, že ombudsman plní funkci nestranného právního rádce a může svými poznatky a zkušenostmi přispívat ke zlepšení fungování orgánů veřejné správy. Z hlediska politické teorie a praxe vystupuje ombudsman jako specifický institut, ve kterém se propojuje stát s občanskou společností.

V moderních demokraciích volají občané po efektivní správě věcí veřejných. Evropský ombudsman tak svou prací přispívá ke zlepšení kvality demokracie na úrovni Evropské unie. Návrhy jak zlepšit kvalitu demokracie Evropské unie a vyřešení demokratického deficitu jsou v Evropské unii stále na pořadu dne.

Nikiforos Diamandouros – Evropský ombudsman

Narodil se 25. června 1942 v Aténách v Řecku. Studoval na Indiana University a na Columbia University v USA. Je vystudovaným politologem. Vyučoval na Státní newyorské univerzitě a na Columbia University. V letech 1980 – 1983 byl programovým ředitelem Rady pro výzkum ve společenských vědách v New Yorku a pro Západní Evropu a Blízký a Střední východ. Od roku 1988 vyučoval na Aténské univerzitě a v rozmezí let 1988 – 1991 byl předsedou Řeckého institutu pro mezinárodní a strategický výzkum v Aténách. V letech 1992 – 1998 byl prezidentem řecké Asociace politických věd. Od roku 1993 byl také profesorem komparativní politologie na Fakultě politických věd a veřejné správy Univerzity v Aténách. V letech 1998 – 2003 byl prvním národním ombudsmanem v Řecku. Od dubna 2003 působil jako Evropský ombudsman a v této funkci byl znovu potvrzen 11. ledna 2005 Evropským parlamentem. Je ženatý a má dvě děti. Mezi jeho koníčky patří historie, literatura, psaní, vážná hudba a film.

Historický vývoj instituce ombudsmana

Slovo “ombud” je švédského původu a označuje osobu, která koná v zájmu druhých. Instituce ombudsmana je jedním z nejlepších švédských vývozních artiklů, jelikož Švédsko bylo prvním státem, ve kterém byl úřad právního ombudsmana (Justitieombudsman) ústavně zřízen v roce 1809. Teprve ve 20. století začal pronikat do právních systémů dalších zemí Skandinávie a do celého světa. V 60. letech nastal největší boom zřizování úřadů ombudsmanů v Evropě a ve zbytku světa. Dnes funguje 120 úřadů ombudsmanů s rozdílnými funkcemi a činnostmi, které závisí na společenském, kulturním a politickém rozvoji. V Evropské unii má národního ombudsmana 23 zemí. V Německu a v Itálii existují ombudsmani i na regionální úrovni.

Ve Španělsku národní ombudsman (defender del pueblo) požívá druhé nejvyšší autority po králi. V Rakousku ombudsman (Volksanwaltschaft) seznamuje v televizním vysílání občany s problémy, kterými se zabývá. V každé zemi má úřad ombudsmana odlišný název. Ve Francii jej nazývají le médiateur, v Itálii difensore civico, ve Velké Británii Parliamentary Commissioner for Administration a v Polsku je známý jako rzecznik praw obywatelskich. V České republice pracuje na základě zákona č. 349/1999 Sb. veřejný ochránce práv s úřadem v Brně.

O možnosti zřízení ombudsmana na evropské úrovni se hovoří již od 70. let minulého století. Myšlenka zavedení Evropského ombudsmana do právního rámce Evropské unie vzešla nakonec ze španělské iniciativy o evropském občanství, která byla předložena v rámci Mezivládní konference o politické unii v roce 1991. Podle španělského návrhu mělo být přijetí katalogu zvláštní práv občanů Evropské unie podpořeno zřízením zvláštního orgánu pro ochranu těchto práv. Dnes máme díky zavedení občanství EU Evropského ombudsmana společně s Petičním výborem Evropského parlamentu, které jsou kompetentní v ochraně lidských, občanských, politických a sociálních práv.

Evropský ombudsman parlamentního typu

Detailní i všeobecná pravidla, kterými se řídí výkon ombudsmana, byla přijata Evropským parlamentem 9. března 1994 a jsou připojena v příloze Jednacího řádu Evropského parlamentu. Evropský ombudsman se stal ombudsmanem parlamentního typu, jelikož Evropský parlament má exkluzivní pravomoci při jeho nominaci. O nominacích osob na funkci ombudsmana rozhoduje Petiční výbor Evropského parlamentu. Seznam osob podpořených Petičním výborem je následně schválen na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Ombudsman je zvolen prostou většinou při nadpoloviční účasti europoslanců. Funkční období Evropského ombudsmana je shodné s volebním obdobím Evropského parlamentu. Evropský ombudsman předkládá roční zprávy Evropskému parlamentu.

Ombudsman je obdařen imunitou. Na žádost Evropského parlamentu může být Evropský ombudsman odvolán Evropským soudním dvorem, nesplňuje-li podmínky požadované pro výkon funkce nebo dopustí-li se závažného prohřešku. Evropský ombudsman nesmí vykonávat žádnou jinou profesi, ať již placenou nebo neplacenou.

Úřad Evropského ombudsmana

Prvním Evropským ombudsmanem se stal bývalý finský ombudsman a ministr spravedlnosti Jacob Sőderman, který byl schválený do funkce Evropským parlamentem 12. července 1995 a byl znovu zvolen v roce 1999. Během svého druhého funkčního období se Jacob Sőderman rozhodl v roce 2003 odejít ze své pozice vzhledem k tomu, že dosáhl věku 65 let, který je ve Finsku rokem pro odchod do důchodu. Od roku 2003 zastává funkci Evropského ombudsmana Řek Nikiforos Diamandouros, který byl v roce 2005 znovu potvrzen ve funkci. Nikiforos Diamandouros má za sebou úspěšné zahájení fungování funkce řeckého ombudsmana, kterou vykonával pět let. Nikiforos Diamandouros navázal na práci svého finského předchůdce. Také podstatně rozšířil svůj úřad. Od září 1995 vzrostl štrasburský a bruselský tým Evropského ombudsmana ze dvou členů na současných 38 pracovníků, a to právníků, úředníků a sekretářek. Současný Evropský ombudsman udělal velký dojem i vzhledem k jeho dobrým vztahům s Petičním výborem Evropského parlamentu. Ten také schválil jeho kandidaturu, která byla podpořena socialistickou frakcí v Evropském parlamentu. Po svém znovuzvolení Nikiforos Diamandouros stanovil tři priority pro své aktuální funkční období. Za prvé zajistit, aby práva občanů byla respektována na všech úrovních Evropské unie, za druhé snažit se o to, aby instituce a orgány splňovaly nejvyšší standardy administrativy a za třetí dát garanci, aby úřad Evropského ombudsmana, který slouží občanům, byl efektivní a účinný.

Pravomoci Evropského ombudsmana

V článku 8d Maastrichtské smlouvy stojí, že každý občan Evropské unie se může obrátit na ombudsmana. Článek 138e dále rozšiřuje toto právo fyzických a právnických osob sídlících nebo registrovaných na území členského státu Evropské unie.

Úkolem evropského ombudsmana je vyšetřovat případy, ve kterých si občané stěžují na špatnou správu (maladministration) evropských institucí a orgánů, kromě Evropského soudního dvora a Soudu první instance, v jejichž kompetencích jsou soudní případy. Špatnou správou se myslí slabá nebo nefungující administrativa, korupce nebo situace, kdy konkrétní instituce neplní své povinnosti, nebo tak činí nesprávným způsobem či překračuje své kompetence. Do skupiny špatné správy patří aktivity nekalé, diskriminační (například diskriminace na základě věku), zneužití pravomoci, nedostatek či odmítnutí informací, zbytečný odklad a nesprávné procedury. V případě, že Evropský ombudsman odhalí známky špatné správy, informuje danou instituci a předloží návrh doporučení. Tato instituce má následně tři měsíce na to, aby podala k věci své stanovisko. Ombudsman může také navrhnout smírčí řešení, eventuálně doporučení k nápravě. Pokud ho daná instituce ignoruje, smí podat zprávu Evropskému parlamentu. Jeho doporučení však na evropské úrovni nejsou vynutitelná.

Evropský ombudsman disponuje takovými pravomocemi k výkonu své funkce, které mu umožňují získat vyžádané informace od následujících evropských institucí a orgánů:

  • Evropská komise,
  • Rada Evropské unie,
  • Evropský parlament,
  • Účetní dvůr,
  • Evropský soudní dvůr (kromě jeho soudní role),
  • Soud první instance (vyjma jeho soudní pravomoci),
  • Hospodářský a sociální výbor,
  • Výbor regionů,
  • Evropská centrální banka,
  • Evropská investiční banka a
  • agentury (např. Úřad pro výběr personálu Evropských společenství – EPSO).

Tyto instituce a orgány mají povinnost vydat mu příslušné dokumenty kromě těch, které obsahují utajované skutečnosti. Evropský ombudsman se také schází až třicetkrát za rok s poslanci a úředníky evropských orgánů a institucí a jedná s nimi o stížnostech. Také je instruuje, jak zlepšit jejich službu občanovi.

Jednání národních institucí a mezinárodních organizací není v pravomoci Evropského ombudsmana. Ombudsman nemůže jakkoliv nařizovat evropským administrativním orgánům, aby změnily rozhodnutí nebo dát pokutu či anulovat administrativní rozhodnutí. Tato role je na úrovni Evropské unie udělena pouze a jedině Evropskému soudnímu dvoru a Soudu první instance. Evropský ombudsman se nezabývá stížnostmi, které spadají pod pravomoci národních, regionálních či místních ombudsmanů. Evropský ombudsman není odvolacím orgánem proti rozhodnutím, která jsou vydána národními soudy. Evropský ombudsman vede vyšetřování nezávisle na základě stížností a může sám iniciovat šetření. V jeho pravomoci je jen navrhovat opatření k nápravě zjištěných nedostatků a uveřejňovat informace a poznatky zjištěné během šetření podnětů a stížností a zobecňovat je.

Postup práce úřadu Evropského ombudsmana

Evropského ombudsmana mohou kontaktovat občané a společnosti ve 20 úředních jazycích Evropské unie (a navíc v irštině) poštou, faxem a stále častěji prostřednictvím e-mailu. Stížnost zaslanou ombudsmanovi dostane k vyřízení právník, který zná právní kulturu dané země. Ten do týdne stěžovateli odepíše, že ombudsman jeho stížnost přijal. Úřad má pak měsíc na určení, zda se jedná o stížnost, kterou řeší Evropský ombudsman, nebo zda spadá do kompetence někoho jiného. Stížnost musí být podána do dvou let od doby, kdy se občan dozvěděl o skutečnostech, na kterých je založena. Není nutné, aby byl špatnou správou postižen osobně. Stížnost by se však měla podat až poté, co byla dotyčná instituce nebo orgán na chybu upozorněn, například dopisem. Evropský ombudsman se snaží vyřizovat stížnosti co nejrychleji. Většinou se celý případ uzavře do jednoho roku. Pomoc Evropského ombudsmana je bezplatná. Stížnosti se navíc vyřizují rychleji než žaloby podané k soudu, kdy mohou občané čekat až několik let na rozsudek.

Role Evropského ombudsmana

Zajištění dobré správy je podstatné pro občany, aby mohli využívat svých práv. Evropský ombudsman tomu napomáhá, jelikož poskytuje občanům efektivní nápravu v případě porušení jejich práv (ombudsmanova reaktivní role). Evropský ombudsman se také snaží zlepšit dobrou správu a šířit informace o své funkci (ombudsmanova proaktivní role).

Reaktivní role Evropského ombudsmana

Reaktivní rolí Evropského ombudsmana se myslí vyřizování stížností, se kterými se na něj občané Evropské unie obracejí. Většina stížností se týká nedostatečné průhlednosti a přístupu k veřejným dokumentům, nesprávnosti procedur u orgánů a institucí Evropské unie (např. zneužití předpisů na ochranu osobních údajů), nesprávností v přijímání nových úředníků EU, zdržování plateb (například šetření ve věci pozdní platby Evropské komise), smluvních sporů a veřejných zakázek.

Čísla za rok 2004 potvrzují nárůst stížností oproti roku 2003. V roce 2004 Evropský ombudsman obdržel celkem 3.726 stížností (z toho 95% podali jednotliví občané a 5% společnosti). Oproti roku 2003 je to nárůst o více než 50%. U přibližně 70% případů byl veřejný ochránce práv stěžovatelům schopen pomoci, a to buď zahájením šetření jejich případů, předáním případu odpovědnému orgánu nebo podáním doporučení, kam se obrátit za účelem rychlého a účinného řešení daného problému. Většina stížností, které byly šetřeny, směřovala proti Evropské komisi, a to v 375 případech, což činí 69% všech zahájených šetření. To však neznamená, že Evropská komise je nejhorší, ale to, že evropští občané s ní nejvíce přijdou do styku. Komise je hlavním orgánem Společenství, který přijímá rozhodnutí mající přímý dopad na občany. Dále bylo zaznamenáno 58 stížností na Úřad pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO), 48 stížností na Evropský parlament a 22 stížností na Radu Evropské unie.

Nejvíce stížností Evropský ombudsman přijímá z nejlidnatějších zemí Evropské unie. Přesto se ukazuje, že naopak země s menším počtem obyvatel podávají veřejnému ochránci práv více stížností, než lze očekávat vzhledem k počtu jejích obyvatel. Nejvyšší počet stížností na obyvatele tak přichází z Malty, Lucemburska, Belgie, Kypru a Slovinska. Z České republiky obdržel Evropský ombudsman 98 stížností.

Evropské instituce odpovídají pozitivně na více než čtvrtinu šetření Evropského ombudsmana. Výsledky šetření jsou publikovány ve zprávách, které obsahují popis skutkového stavu a doporučení jeho řešení.

Proaktivní role Evropského ombudsmana

Evropský ombudsman oslovuje občany prostřednictvím různých iniciativ, jejichž úkolem je co nejvíce zkvalitnit služby občanům Evropské unie. Evropský ombudsman uděluje rady i prostřednictvím Internetu.

Nikiforos Diamandouros stejně jako jeho předchůdce se účastnil jako pozorovatel zasedání Konventu o budoucnosti Evropské unie. Občané Evropské unie, pokud bude schválena Smlouva zakládající Ústavu EU, tak budou mít právo podat stížnost Evropskému ombudsmanovi i na základě článku 48 Charty základních práv a svobod Evropské unie, která je součástí Smlouvy zakládající Ústavu pro EU.

Otázka transparentnosti a přístupnosti dokumentů v Evropské unii

Evropský ombudsman potřebuje stejně jako občané přístup k dokumentům. Z pozice své funkce se zasazuje o větší průhlednost práce orgánů. Průhlednost čili transparentnost je tradiční součástí demokracie. Každý občan má právo vědět, jak a proč jsou rozhodnutí přijímána. Pokud občan disponuje těmito informacemi, může ohodnotit, jak se političtí reprezentanti chovají a jak nakládají se svou odpovědností. Být dobře informován znamená lépe se orientovat v demokracii. Evropská unie se zavázala zvýšit průhlednost svých rozhodovacích procesů. V květnu 2001 Evropský parlament a Rada přijaly nová pravidla o zveřejňování dokumentů Parlamentu, Rady a Komise. Tyto instituce nyní musí udržovat veřejný registr dokumentů, který je přístupný v elektronické podobě a který musí být neustále obnovován.

Evropský kodex řádného úředního chování

Evropský ombudsman je strážcem řádné správy. Ombudsman definoval nesprávný úřední postup ve své výroční zprávě za rok 1997 tak, že “k nesprávnému úřednímu postupu dochází tehdy, jestliže některý veřejný orgán nejedná v souladu s pravidlem nebo zásadou, které jsou pro něj závazné.” Tuto definici podpořil Evropský parlament a rozumí se tím efektivní služba profesionálů, kteří pracují v orgánech a institucích Evropské unie. Zásadní je v tomto ohledu přijetí Evropského kodexu řádného úředního chování. Evropský kodex řádného úředního chování byl přijat usnesením Evropského parlamentu ze 6. září 2001. Všechny instituce a orgány ho musí dodržovat ve vztazích s veřejností. Kodex se týká všech úředníků a jiných pracovníků, pro které platí Služební řád a Podmínky pracovního vztahu. Evropský ombudsman se v tomto funkčním období rozhodl usilovat hlavně o to, aby Evropská komise co nejdříve navrhla zákon o řádné správě orgánů a institucí Unie.

Evropský ombudsman a národní ombudsmani

Politiky Evropské unie jsou většinou administrovány národními orgány, na které Evropský ombudsman nedohlíží. Je tudíž na národních či regionálních ombudsmanech a petičních výborech, aby tyto orgány kontrolovaly a dohlížely na respektování práva Společenství. V rámci své proaktivní role se Evropský ombudsman snaží, aby byli národní ombudsmani informováni o otázkách spojených s evropským právem. Evropský ombudsman tak úzce spolupracuje se svými partnery. Evropský ombudsman se těší velké úctě mezi svými kolegy na národní úrovni. Od roku 1996 založil síť styčných kanceláří, v rámci níž si ombudsmani vyměňují informace o právu Společenství a sdílejí informace o svých aktivitách. V současnosti do této sítě patří 90 úřadů s národní a regionální působností ve 25 zemích Unie, v dalších několika kandidátských zemích a také v Norsku a na Islandu.

Evropský ombudsman se také snaží v rámci informačních kampaní na svých zahraničních cestách rozvíjet vztahy s národními ombudsmany. Během těchto cest přednáší široké veřejnosti o výsledcích své práce, aby přiblížil její náplň. Ve dnech 22. – 24. března 2004 navštívil během svého turné po nových členských zemích ještě před jejich vstupem také Českou republiku a setkal se s českým veřejným ochráncem práv Otakarem Motejlem, s dalšími ústavními činiteli a debatoval rovněž s občany.

Evropský ombudsman se snaží při diskusích s občany zvýšit povědomí o fungování své instituce. Podle průzkumů agentury STEM si jen 50% Čechů dokáže představit, co dělá Evropský ombudsman. Úřad Evropského ombudsmana tak vypracoval brožuru “Evropský ombudsman na první pohled”, která je přeložena i do nových jazyků Evropské unie, ve které se občané dozvědí o jeho funkci a postupech.

Evropský ombudsman a petiční výbory

Evropský ombudsman také spolupracuje s petičními výbory národních parlamentů členských zemí Evropské unie. Vztahy Evropského ombudsmana a Petičního výboru Evropského parlamentu jsou ošetřeny v Jednacím řádu Evropského parlamentu. Role Evropského ombudsmana a Petičního výboru Evropského parlamentu je řádně vymezena. Evropský ombudsman se zabývá pouze případy týkajícími se nesprávného úředního postupu orgánů a institucí Evropské unie.

Petiční výbor Evropského parlamentu

Petiční výbor Evropského parlamentu naopak řeší stížnosti, které jsou obsaženy v podané petici a vztahují se k záležitostem obecného zájmu. Jsou to individuální nebo kolektivní stížnosti adresované Evropskému parlamentu, které žádají o zaujetí stanoviska (například uznání sociálního zabezpečení, penzí, rodinných příspěvků), či se dotýkají otázek veřejného zájmu (lidských práv a ochrany životního prostředí) a jiných otázek týkajících se prováděcích právních předpisů Evropské unie. Všechny případy musí spadat do sféry působnosti Evropské unie (například volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb, sociální politika, uznávání odborných kvalifikací apod.). Petice občané zasílají poštou na adresu the European Parliament, Member´s Activities Division, European Parliament, B-1047, Brussels, Belgium nebo elektronicky prostřednictvím webové adresy (http://www.europarl.eu.int/petition/petition_en.htm).

Evropský ombudsman vstupuje do druhého desetiletí své činnosti a má stále před sebou řadu úkolů a mnoho práce. Během svého krátkého fungování si dokázal vybudovat uznání samotných občanů, kteří se na něj každoročně obracejí jako k prostředníkovi, který je dokáže ochránit před nespravedlivým postupem evropských úřadů. Svědčí o tom také nárůst počtu stížností. Evropští občané spatřují v Evropském ombudsmanovi určitou morální autoritu, která má sílu a váhu jim ve sporu pomoci. Jeho úsilí o co nejefektivnější a nejrychlejší nápravu špatné správy ve složitém institucionálním systému Evropské unie občanům dokazuje, že tato víra v pravomoci ombudsmana není neopodstatněná a náprava věcí veřejných je možná.

Kontakty na Evropského ombudsmana:

Adresa: The European Ombudsman

1. Avenue du Président Robert Schuman

B.P. 403

F – 67001 Strasbourg Cedex

France

Fax: 00 33 3 88 17 90 62

E-mail: euro-ombudsman@europarl.eu.int

Webová stránka: http://www.euro-ombudsman.eu.int

http://www.euro-ombudsman.eu.int/glance/cs/default.htm

Přesný formulář stížnosti: http://www.euro-ombudsman.eu.int/form/cs/form2.htm


Analýza bola uverejnená na portáli Integrace.cz 3. augusta 2005. 

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA