Česko a Slovensko v diskusi o členství Turecka v Evropské unii

O začatí predvstupových rokovaní s Tureckom by mal čoskoro rozhodnúť summit EÚ. Ako prebieha táto politicky citlivá debata v Čechách a na Slovensku? Autor ju kladie do európskeho kontextu a následne skúma jej priebeh v každej krajine osobitne.

partner, visegrad, analyzy
partner, visegrad, analyzy

 

V podzimních měsících roku 2004 se Evropou rozvířila místy až vášnivá diskuse o tom, zda se Turecko má stát členem Evropské unie, resp. o tom, zda mají být s Tureckem zahájeny přístupové rozhovory. Celoevropská debata o těchto otázkách se pochopitelně odráží i v České a Slovenské republice a rozděluje vládní koalice. Jak tato diskuse probíhá v těchto zemích Visegrádské skupiny? S jakým stanoviskem vystoupí český a slovenský premiér na prosincovém summitu EU?

Dlouhou dobu mediálně poměrně marginální téma se na podzim roku 2004 dostalo na titulní stránky evropských novin. Přestože v zemích Visegrádské čtyřky (V4) mu podobně jako jiným „vzdáleným“ evropským tématům není věnována taková pozornost jako třeba ve Francii či Německu, vnitropolitické debaty se i zde vyostřují.

Předseda Evropské komise Romano Prodi předstoupil ve středu 6. října 2004 před Evropský parlament (EP) s dlouho očekávaným doporučením, na základě něhož se hlavy států evropské pětadvacítky na svém prosincovém summitu rozhodnou, zda zahájí přístupová jednání s Tureckem o jeho členství v Unii. Sám Prodi formuloval závěr Komise jako „podmínečné ano“ přístupovým jednáním. Technická diskuse o zahájení procesu přístupových rozhovorů se však jak na úrovni evropských institucí tak i na půdě národních parlamentů často vyostřuje a stále častěji vystupují politici, kteří zpochybňují evropský charakter Turecka a už z principu odmítají jeho plné členství v Unii. Přestože hlavy států pětadvacítky se více či méně rozhodně vyslovují pro zahájení jednání, vnitropolitické tlaky ať už na půdě parlamentů nebo dokonce uvnitř vládních koalicí mohou ještě do značné míry ovlivnit prosincové rozhodnutí Unie (při němž bude mít každá země právo veta).

Evropský kontext diskuse

Diskusi v České i Slovenské republice je nutné vidět v kontextu celoevropské debaty. Ta probíhá na několika úrovních. Jednak v evropských institucích, a to přímo v Evropské komisi, kde je největším příznivcem tureckého členství německý komisař pro rozšíření Günter Verheugen. Naopak velmi ostře proti se staví nizozemský komisař pro vnitřní trh Frits Bolkestein a rakouský komisař pro zemědělství Franz Fischler. Turecké členství rozděluje i Evropský parlament přičemž dělící čáru mezi příznivci a odpůrci je možné pozorovat i uvnitř jednotlivých politických frakcí i národních delegací. Nicméně obecně lze říci, že frakcí, kde se koncentruje nejvíce odpůrců tureckého členství je v parlamentu největší Evropská lidová strana – Evropští demokraté v čele s Hans-Gert Pötteringem.

Místy, kde se formuluje oficiální stanovisko, s nímž na summitu vystoupí hlavy členských států, jsou vlády, vládní koalice ale i národní parlamenty. Diskuse je snad nejintenzivnější ve Francii. Zatímco prezident Jacques Chirac se vyslovuje pro započetí rozhovorů s Tureckem, vládní pravicový Svaz pro lidové hnutí je odmítá. Druhou zemí, kde je o postoj k Turecku veden spor, tentokrát mezi vládou a opozicí, je Německo. Vládní koalice v čele s kancléřem Gerhardem Schrödrem je velkým příznivcem tureckého členství, naopak opoziční křesťanští demokraté (CDU-CSU) jsou proti a jejich předsedkyně Angela Merkelová by Turecku nejraději nabídla jen „privilegované partnerství“.

Rakouská vládní koalice se staví k otázce členství spíše skepticky přičemž Svobodní jsou rozhodně proti na rozdíl od kancléře Schüssela, který je ochoten ke kompromisům. Ani italská vládní koalice není v této věci zcela jednotná. Premiér Berlusconi vstup Turecka podporuje zatímco koaliční Liga severu nikoli. Zejména v Itálii do hry významně vstupuje i odpor Vatikánu. Předsedové vlád Řecka i Kypru turecké členství spíše podporují, i když kyperský prezident Papadopoulos nevyloučil využití práva veta. Jednoznačným obhájcem tureckého členství je Velká Británie, kde se zahájení přístupových jednání setkává s podporou napříč parlamentem.

Otázka tureckého členství a diskuse o něm se samozřejmě odráží i v mínění veřejnosti členských států. Zde je pozorně sledován především názor Francouzů, Němců, Nizozemců, Rakušanů, ale i Řeků, kteří se většinově vyslovují proti vstupu Turecka do EU.

Obecně tak lze říci, že na otázku, zda otevřít přístupové rozhovory odpovídá většina šéfů vlád a států EU 25 s větším či menším nadšením kladně. Při bližším pohledu na jednotlivé členy exekutivy a partnery ve vládních koalicích je však vidět názorová nejednotnost. I v zemích, kde celá exekutiva je jednotně pro zahájení jednání, často hlasitě proti vystupuje opozice nacházející podporu ve veřejném mínění. Zvlášť citlivá se otázka stává, když se místo otevření přístupových jednání začne hovořit přímo o členství.

Diskuse v české vládní koalici

V České republice se diskuse o tom, zda by s Tureckem měly být zahájeny přístupové rozhovory či zda vůbec by se Turecko mělo stát členem EU, výraznějším způsobem objevila až v souvislosti s očekávaným vydáním hodnotící zprávy Evropské komise. Ještě v květnu a červnu 2004, kdy probíhala volební kampaň do Evropského parlamentu, se mezi předvolebními evropskými tématy otázka tureckého členství takřka vůbec neobjevila. Lze dokonce konstatovat, že politické strany v té době ještě ani neměly formulován vlastní postoj v této věci a pokud tomu tak bylo, postoj nebyl podložen nějakou hlubší argumentací a odůvodněním. Celá diskuse pokud tedy nějaká vůbec byla, zůstávala záležitostí jednotlivců, kteří tu a tam vystoupili se svým názorem.

Jaký je ale oficiální postoj české vlády? Již bývalý předseda koaliční vlády Vladimír Špidla (ČSSD) v říjnu 2003 ujistil svého tureckého protějška Recepa Tayyipa Erdogana, že Česká republika podpoří snahy Turecka o vstup do Evropské unie.[1] Tento jednoznačný postoj převzal i nově designovaný premiér Stanislav Gross. Ve vládní koalici nejsilnější sociální demokraté mají tedy k tureckému členství dlouhodobě konsistentní postoj, i když i v jejich řadách se vyskytují poněkud skeptičtí poslanci. Ve vládě nejmenší Unie svobody (US-DEU) se s postojem sociálně demokratického premiéra v podstatě ztotožňuje.

Jednotný postoj vlády však zásadním způsobem narušují lidovci (KDU-ČSL), kteří se staví jednoznačně proti přijetí Turecka do Unie. Podle slov svého předsedy Miroslava Kalouska by preferovali jen partnerství s Tureckem v rámci evropského hospodářského prostoru. Tři lidovečtí členové kabinetu, mezi nimiž je i ministr zahraničních věcí a místopředseda křesťanských demokratů Cyril Svoboda, by tak mohli ještě poněkud změnit konečné vládní stanovisko. Nicméně Svobodův sociálnědemokratický náměstek pro unijní záležitosti Vladimír Müller si podle vlastních slov nedovede představit, že by přístupové rozhovory byly zablokovány. Česká vláda, která dosud nebyla schopna formulovat jednotný postoj, bude podle vyjádření premiéra Grosse o konečném stanovisku jednat až před prosincovým summitem.

Opoziční strany v českém parlamentu, občanští demokraté (ODS) i komunisté (KSČM), se vyslovují pro zahájení přístupových jednání i pro samotné členství Turecka v unii, i když každá ze stran je motivována jinými východisky.

Čeští poslanci v Evropském parlamentu jsou rozděleni podle stejného klíče jako na domácí politické scéně. Výrazným hlasem, který vystupuje proti tureckému členství je zde bývalý ministr zahraničí a nyní europoslanec Josef Zieleniec (nominovaný SNK-ED). Ten se přiklání ke strategickému partnerství s Tureckem, ale rozhodně odmítá jeho členství, které by podle něho ohrozilo vědomí společné identity a tím i samu evropskou integraci.

Otázka tureckého členství ve slovenském parlamentu

Na Slovensku je situace velmi podobná té české. Při diplomatických jednáních slovenští představitelé ubezpečují své turecké partnery o podpoře dalšího rozšíření Evropské unie, a to samozřejmě i o Turecko. Naposledy v tomto duchu místopředseda slovenské vlády pro evropskou integraci Pál Csáky v Turecku ujišťoval vicepremiéra Abdullaha Güla.[2]

Samotná slovenská vláda je však rozdělena obdobným způsobem jako česká vládní koalice. Přestože premiér Mikuláš Dzurinda i ministr zahraničí Eduard Kukan ze Slovenské demokratické a křesťanské unie (SDKU) se vyslovují pro zahájení přístupových rozhovorů, koaliční křesťanští demokraté (KDH) vystupují rozhodně proti. Nicméně i premiér a předseda SDKU Dzurinda svou podporu tureckému členství zlehčil, když zdůraznil, že případné zahájení rozhovorů ještě nutně neznamená, že k plnému členství skutečně dojde. To je pochopitelné s ohledem na to, že většina poslanců SDKU má k tureckému členství spíše skeptický postoj.

Oproti situaci v České republice se do této diskuse více zapojuje i slovenský parlament (Národní rada), který na své schůzi koncem září velkou většinou hlasů požádal vládu, aby předložila zprávu o postoji Slovenska k započetí přístupových rozhovorů EU s Tureckem. Přestože se vláda počátkem října 2004 sešla k jednání o turecké otázce, nedospěla k žádnému závěru a stejně jako v případě Česka lze očekávat, že stanovisko, se kterým premiér pojede na prosincové zasedání Evropské rady bude formulováno až na poslední chvíli. Otázka tureckého členství však na Slovensku nebude ponechána jen na dohodě ve vládě a bude s největší pravděpodobností projednávána i na půdě parlamentu. Většina parlamentních stran však zatím jasné stanovisko nemá. To se ale nedá říci o již zmíněné KDH, jejíž předseda (a současně předseda Národní rady) Pavol Hrušovský i místopředseda a ministr vnitra Vladimír Palko vyjadřují hlasitý a zásadní nesouhlas s tureckým členstvím. Naopak liberální ANO (Aliance nového občana) zahájení přístupových rozhovorů jednoznačně podporuje.

Způsob diskuse o turecké otázce evropské integrace se ve střední Evropě, resp. v Česku a na Slovensku v podstatě nijak neliší od celoevropského modelu. Hlavy vlád a států deklarují svou podporu tureckému členství a to zvláště důrazně, když jednají s tureckými politiky. Komplikovanější je však situace v rámci vládních koalic. Při bližším pohledu na vnitropolitickou diskusi se ukazuje, že oficiální stanovisko vlády, respektive jejího předsedy se nesetkává s celkovou podporou všech členů jeho kabinetu a že stanovisku se kterým premiéři pojedou na zasedání Evropské rady zatím není úplně jasné.


Poznámky:

[1] Lidové noviny, 3. 10. 2003, čtk

[2] 16. 9. 2004; Úrad vlády SR – podpredseda vlády pre integráciu a národnostné menšiny – webstránka, aktuality


Zdroje:

EU Observer – září, říjen 2004
Hospodářské noviny – září, říjen 2004
International Herald Tribune – září, říjen 2004
Lidové noviny – září, říjen 2004
MF Dnes – září, říjen 2004
Pravda – září, říjen 2004
Právo – září, říjen 2004
SME – září, říjen 2004


Ďalšie analýzy nájdete na internetových stránkach Integrace.cz

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA