Demonstraci síly Evropského parlamentu napomáhá grilování komisařů

Autorka analyzuje proces hearingov vo výboroch Európskeho parlamentu. Podľa nej by proces posilnilo, ak by Európsky parlament „mohl odvolat jednotlivé členy Komise a ne jen tým jako celek“.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Slyšení nastupujících komisařů v Evropském parlamentu (EP) zrodilo kauzu Rocco Buttiglione a mediální pozornost se tak přirozeně smrskla pouze na něj. Zkušenosti z parlamentního „grilování“ jsou však širší než jen poznatek, že se při něm komisaři dají vyprovokovat ke kontroverzním vyjádřením či že jej záměrně použijí jako fórum pro své přesně mířené komentáře. Stojí za to se u nich na chvíli zastavit.

Komisař expert

První z nich je poměrně značná míra odborných znalostí, kterou poslanci po komisařích vyžadovali. Je samozřejmě žádoucí, aby danému rezortu jeho pětiletý správce co nejvíce rozuměl. To ale neznamená, že by měl být expertem na slovo vzatým. Přesněji řečeno stávající způsob výběru komisařů a distribuce portfolií tomu neodpovídají. Čistě apolitická odbornost není vůdčím kritériem, podle kterého volí zástupce do Bruselu jednotlivé národní vlády. Ostatně ani nemůže být, protože rozdělení rezortů mezi komisaře je až druhotným krokem a předseda Evropské komise (EK), do jehož pravomocí spadá tento tah, nemusí nijak dodržovat logiku odborné způsobilosti při úvahách, komu dát jakou agendu. Pospojování komisařů s jejich portfolii je směsicí přání národních vlád, preferencí samotného komisaře a představou šéfa EK, přičemž to prostřední, které v sobě zahrnuje i odbornou výbavu zájemce, je to nejméně důležité. Taková je teorie i praxe a europoslanci to ví.

Proto se člověk při slyšení někdy nemohl ubránit dojmu, že se zákonodárci chovají jako některé univerzity v Česku, jenž se čerstvého maturanta při přijímacím řízení ptají na věci, které se má teprve dozvědět a až za několik let. Poslankyně za Zelené Claude Turmesová se například rozčilovala, že maďarský zástupce László Kovács nerozumí technologiím, které se používají v energetickém odvětví, jiným zase vadilo, že nedokázal odpovědět na otázku, co udělat s italskou elektrickou sítí, aby se jí vyhnul druhý plošný výpadek proudu jako ten loni. Jistě: komisař by měl mít znalosti z oboru, který dostal, ale chtít po něm, aby znal recept na potíže lokální přenosové soustavy, když ještě před několika měsíci nevěděl, že bude komisařem, natož pak, že pro energetiku? Vždyť pro subtilní analýzy je tu celé generální ředitelství se svými stovkami úředníků, kteří všechny dokumenty po odborné stránce zpracovávají a komisař mu zpravidla jen dodá politické razítko. Neměl by komisař mít především nějakou vizi a tu umět vysvětlit a obhájit?

Komisař vizionář

I ta ale Lászlovi Kovácsovi viditelně chyběla. Jeho vystoupení patřilo k těm nejslabším nejen podle parlamentní pravice, od níž se kritický názor očekával. Maďarský socialista neměl základní znalosti ani vizi a nepřidával mu ani vágní postoj k jeho komunistickému angažmá před rokem 1989. Přesto prošel a fakt, že objektivní způsobilost komisaře zastávat svěřený rezort nakonec vždy ustoupila obyčejnému politickému boji, je další poznatek z parlamentního grilování. Kovácsův případ to jasně ukazuje. V dopise hodnotícím jeho slyšení se píše, že většinu členů Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku Kovácsovy odpovědi nepřesvědčily o tom, že bude schopen zvládnout novou funkci. Nicméně poslední věta posudku říká, že „jedna velká skupina“ ve Výboru, rozuměj socialisti, věří, že se Kovács potřebné věci doučí, jakmile začne naplno pracovat. Kdyby zkrátka došlo k hlasování o Kovácsovi, levice ve Výboru by pravici s přehledem porazila, a proto se ani nehlasovalo. Partajní optika se projevila při vážení plusů a minusů všech komisařů. Jen u těch, kteří většinu auditoria nadchli, například budoucí šéf vnitřního trhu, Ir Charlie McCreevy, v menší míře.

Jak jinak by mohlo vypadat grilování komisařů?

Měření politickým metrem je přirozené, vždyť Evropský parlament je politické těleso. Pak je ale na místě se znovu ptát, jakou roli při slyšeních má hrát výše zmíněná odborná zdatnost komisařů. Proč mučit komisaře zapeklitostmi z jeho portfolia – které mimochodem záhy vyženou ze sálu všechny laiky mezi posluchači – když názor na něj je do značné míry stejně předem dán politickou rodinou, z níž pochází, anebo k níž inklinuje? Banální, leč pravdivá odpověď zní, že europoslanci nemají jinou možnost, jak demonstrovat svoji sílu, než že dotyčného zájemce znalostně ugrilují, když už tu jsou slyšení před jednotlivými výbory a otázky mohou pokládat jen jeho členové. A v tom je možná zakopán pes, totiž v nastavení celé procedury. Představme si, že by komisaři museli předstoupit před celé plénum a otázky z oboru by tvořily jen část slyšení. Další blok by se věnoval tématům, která bude řešit během svého funkčního období Komise jako celek – proč nechtít znát názor například Charlieho McCreevyho na turecké vyhlídky vstupu do Unie, když do debat v EK bude moct zasáhnout úplně stejně jako jeho kolega pro rozšíření – a zbylý prostor by se mohl přenechat libovolným dotazům, které by otestovaly komisařovu bystrost, pohotovost, vtip.

Zodpovědnost poslanců za otázky, komisařů za odpovědi, ale i národních vlád – za výběr kandidátů – by se pak posílila, kdyby Parlament mohl odvolat jednotlivé členy Komise a ne jen tým jako celek. Občas působilo lehce surreálně, když se člověk díval do soustředěných tváří komisařských pretendentů nebo poslouchal plamenné výstupy zkoušejících poslanců a pak si uvědomil, že to je víceménně jen jako. Kauza Rocca Buttiglioneho nicméně ukázala, že se Parlament stále více politizuje a snaží se ukázat zuby všude tam, kde může. Nebylo by proto od věci posílit jeho zodpovědnost za výsledek slyšení, když už dostal tu pravomoc zvát si budoucí komisaře na kobereček.


Autorka je spravodajkyňou Lidových novin v Bruseli

Ďalšie analýzy a komentáre nájdete na stránkach Integrace.cz, ktoré vydáva Institut pro evropskou politiku – EUROPEUM

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA