Postoje frakcí v Evropském parlamentu k ústavní smlouvě a k hodnotám v ní zakotveným

Přestože mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie existují určité rozdíly v akcentovaných hodnotách, od nichž se pak odvíjí i jejich odlišné sociální modely (rozlišujeme skandinávský, kontinentálně evropský, nazývaný také konzervativním, a anglosaský model), největší rozdíly v hodnotách najdeme zřejmě mezi stoupenci jednotlivých ideologií a politických směrů.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Většina lidí je přesvědčena o existenci určitých společných evropských hodnot. Různí lidé ale akcentují odlišné hodnoty, což se samozřejmě přenáší i na evropskou úroveň. Dobře viditelné je to i v názorových rozdílech mezi jednotlivými frakcemi v Evropském parlamentu. Srovnáním postojů těchto frakcí si tedy můžeme vytvořit celkem ucelený obrázek o tom, které hodnoty jsou v EU nejvíce zdůrazňovány a kým. Frakce se totiž nevytváří podle státní příslušnosti, ale na základě podobného hodnotového a programového zaměření jednotlivých národních politických stran. Frakce v EP jsou tedy jakýmsi zárodkem “evropských stran” a jako takové mohou tomuto účelu dobře posloužit. Rozhodla jsem se zaměřit na tři největší, a tedy i nejvýznamnější frakce – křesťanskodemokratickou (EPP-ED), socialistickou (PES) a liberální (ELDR).

Evropská lidová strana a Evropští demokraté (EPP-ED)

EPP-ED tradičně seskupuje v Evropském parlamentu křesťansky orientované formace, a to se silným sociálním akcentem, a základní dokumenty této frakce odrážejí její federalistickou a proevropskou orientaci. Z programu Evropské lidové strany (EPP) můžeme například vyčíst, že její členské strany vycházejí z mnoha kultur i tradic, světských i konfesních, přitom ale zůstávají sjednoceny společnými hodnotami: “svobodou a odpovědností, důstojností člověka, solidaritou, spravedlností, zásadami právního státu a demokracie”. Zvláštní důraz je kladen na křesťanskou humanistickou tradici a na dialog a konsenzus jako způsob jednání. Evropská lidová strana tedy také odmítá hegemonii, rovnováhu sil či odstrašování v mezinárodních vztazích.

Za hlavní zdroje evropských hodnot považují evropští lidovci “společné kulturní dědictví zakořeněné v hebrejských proroctvích, řecké filosofii a římském právu”, které byly “sladěny křesťanským poselstvím a židovsko-křesťanskými hodnotami a zůstaly nedotčené ve všech epochách kulturního vývoje”, tj. ve středověku, renesanci a osvícenství. Evropská lidová strana je federalistická; evropský projekt však podle ní nemá zrušit národní státy Evropy, ale “zabránit nacionalismu”. EPP dále prohlašuje, že Evropská unie potřebuje ústavu zakládající se na smlouvách a “slučitelnou s hodnotami právního státu, demokracie, subsidiarity a odpovědnosti”, která má podpořit transparentnější utváření vztahů mezi Unií, členskými státy a jejich občany.

Spolupráce v evropském rámci je podle EPP nezbytná nejen kvůli vytvoření zóny volného obchodu, ale i pro vytvoření rámce pro více svobody, rovné příležitosti, solidaritu a udržitelný rozvoj, protože národní stát sám už toto není schopen zabezpečit. Zdůrazňována je sociální a hospodářská soudržnost. EPP odmítá všechny koncepce “pohlížející na člověka jako na z atomů složené individuum”, které je vedené pouze vlastními zájmy, a zavrhuje také všechny ideologie, které věří, že solidarita může fungovat pouze přes státní instituce.

Tato frakce ovšem zahrnuje i mnoho stran s poněkud odlišným programem. Kromě křesťanských demokratů frakce zahrnuje také strany sekulární. Rozdíly se projevily zvláště po rozšíření, kdy do frakce vstoupily mnohé euroskeptické až protievropské strany z nových členských zemí, a zejména po přijetí kontroverzního hnutí Forza Italia současného italského premiéra Silvia Berlusconiho.

Frakce (EPP-ED) podporuje evropskou ústavní smlouvu (až na některé výjimky již zmiňovaných euroskeptických stran). Na rozdíl od socialistů a liberálů zdůrazňuje v daleko větší míře křesťanské kořeny EU a křesťanství jako velmi důležitou hodnotu (často se na něj odkazuje i v programech stran sekulárně konzervativních), od které se v podstatě odvíjejí hodnoty ostatní a která má vliv i na jejich chápání solidarity a rovnosti. Nesouhlasí s tím, že by měla být zajišťována jen skrze státní instituce, zdůrazňují roli rodiny, různých spolků apod. U lidovců a katolíků vůbec je také větší tendence chápat křesťanství jako univerzální hodnotu, ačkoli například Cyril Svoboda varuje před tím, “abychom měli pocit, že náš pohled na svět je univerzální”.

Zdá se však, že do programů křesťanskodemokratických stran vstupuje stále více sekulárních prvků, což vede k určitému rozmělňování původních hodnot. Přesto podle Cyrila Svobody existují hodnoty nedotknutelné, jako je lidský život, rodina, výchova dětí, které všechny křesťanské demokraty spojují.

Kromě rodiny a náboženství je vyzdvihována také další tradiční konzervativní hodnota, a to vlastenectví. Zdůrazňovala jej například i předsedkyně německé CDU Angela Merkelová na sjezdu v Düsseldorfu, kde mimo jiné zaútočila proti “bezbřeze multikulturní společnosti”. U konzervativců je také zřetelnější obava z cizinců jako “narušitelů” národní jednoty a “cizího prvku”. Pokud už v zemi jsou, měli by podle Merkelové alespoň přijmout “některé normy a hodnoty”. K tomuto tvrzení ji však jistě nevedlo jen její osobní konzervativní hodnotové zakotvení, ale i problémy s integrací turecké menšiny v Německu. Křešťanští demokraté také často kritizují některé “příliš liberální hodnoty Evropské unie” (na mysli mají například práva homosexuálů nebo potraty).

Sociální demokraté v Evropském parlamentu (PES)

Cílem frakce evropských socialistů (PES) je “podpořit evropský sociální model v rámci udržitelného rozvoje, plné zaměstnanosti, inovace a sociální koheze”. Proto také požadovali za důležité integrovat do vznikající evropské ústavní smlouvy Chartu základních práv, která v podstatě shrnuje jejich společné hodnoty, aby tím byl zajištěn její závazný charakter. Dalšími požadavky PES je zajištění a institucionalizace rovnosti mezi muži a ženami ve všech sférách aktivit, posílení existujících sociálních opatření ve smlouvě a rozšíření kompetencí Unie na tomto poli, dosažení definice minimálních sociálních standardů a garantování služeb ve veřejném zájmu ve vysoké kvalitě. Dále zdůrazňují vysokou úroveň unijní ochrany zdraví a nezávadnost potravin.

Dá se říci, že socialisté požadují především všeobecnou rovnost, solidaritu (mezi občany, ale i státy), podporují či chtějí prohloubit evropský sociální model, sociální jistoty, nebrání se ani zvyšování kompetencí EU v sociální oblasti a požadují zde závaznost ustanovení. I socialistům jde samozřejmě o to, aby ekonomika EU byla výkonná a konkurenceschopná, ale snaží se tento cíl určitým způsobem “skloubit” s udržitelným rozvojem a především se sociální kohezí a udržením evropského sociálního modelu. To je také cíl samotné Evropské unie. Od představitelů EU také často zaznívají hlasy, že právě toto vyrovnávání, kromě toho že je nutné a spravedlivé, napomáhá zvyšovat hospodářský růst, zaměstnanost, produktivitu a ekonomickou dynamiku obecně. Levice proto také většinou podporuje současné směřování EU, evropskou ústavní smlouvu a hodnoty v ní obsažené. Dá se také říci, že frakce PES je ve svých názorech v porovnání s lidoveckou frakcí homogennější.

Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE)

Této frakci náleží pozice třetí nejsilnější evropské stranické skupiny. Liberálové se sice nemohou měřit s lidovci či socialisty, ale mají slušné zastoupení v Evropském parlamentu i silné postavení v některých členských zemích, proto v tomto článku zmiňuji i jejich pohled na věc. ALDE je ve stranickém spektru Evropské unie nejčastěji považována za stranu středu, vymezeného na levé straně evropskými socialisty a na pravé lidovci. Pozice evropské liberální rodiny je ale poněkud složitější. Za střed sice můžeme označit frakci ALDE v Evropském parlamentu, její jednotlivé členské strany se však nacházejí ve všech třech částech politického spektra. ALDE bývá považována za určitý jazýček na vahách mezi lidovci a socialisty. S lidovci spolupracuje při prosazování tržních principů, se socialisty ve věcech lidských práv a větší demokratizace. Na rozdíl od lidovců i socialistů se snaží vzdorovat zavádění a posilování korporativistických prvků. Liberálové většinou podporují evropskou ústavu. Odmítají ovšem chápat EU jako “křesťanský klub”.

V Evropském parlamentu je dále zastoupena Skupina zelených/Evropské svobodné aliance (Greens/EFA) a Skupina konfederace evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (EUL/NGL), které spolu často v otázkách evropského významu spolupracují. Dále je v zde zastoupena Skupina nezávislých/demokracie (IND/DEM), Skupina Unie pro Evropu národů (UEN) a nezařazení poslanci (NA). Těmito se zde nebudu podrobněji zabývat. Jedná se totiž většinou o menší seskupení (největší z nich (Greens/EFA) má zhruba o polovinu členů méně než liberálové). Mnohdy také existují velké rozdíly i v rámci frakcí. Například v EUL/NGL je značný rozpor mezi jejím zeleným a socialistickým křídlem (někteří komunisté považují třídní konflikt za centrální otázku své politiky). Spornou otázkou je také vztah k vlastenectví a prosazování národních zájmů.

Všechny tři nejvýznamnější frakce v Evropském parlamentu kladou důraz na demokracii a lidská práva. Tyto frakce jako celek jsou proevropské (ačkoli socialisté podporují sjednocení zákonů a předpisů v širším měřítku než pravicové strany) a podporují přijetí evropské ústavní smlouvy (zde je ovšem možné najít určitou “vnitřní opozici” uvnitř lidovecké frakce). Jeden z hlavních rozdílů mezi frakcemi je v chápání křesťanství. Pro křesťanskodemokratickou frakci je toto hodnota zcela zásadní. Objevuje se i v programech sekulárně konzervativních stran, ty jí však samozřejmě připisují menší význam než křesťanští demokraté. Naopak podle lidovců se z křesťanství ostatní hodnoty v podstatě odvíjí. V důsledku toho také prosazují spíše konzervativní hodnoty. Další dvě frakce chápou křesťanství spíše jako důležitý zdroj hodnot a sjednocující prvek v minulosti, v současnosti ovšem zdůrazňují různorodost a pluralitu EU. Jak lidovecká, tak i socialistická frakce jsou formace se silným sociálním akcentem. Zatímco pro socialisty je důležitá spíše role státu, lidovci zdůrazňují silnou roli rodiny a spolu s liberály spíše tržní principy.


Analýza bola uverejnená na stránke Integrace.cz.  

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA