Budoucnost Německa: Tvrdé reformy, nebo hluboká krize?

Článok hodnotí budúcnosť nemeckého sociálneho systému a jednotlivé snahy o jeho reformu.

 

Pokles hrubého domácího produktu. Potřetí překročená kritéria Paktu stability. Pokles důchodů. Hrozící pokles životní úrovně. Nový rekord nezaměstnanosti. To jsou jen některá z témat, která se objevují v posledních týdnech stále častěji na předních stránkách snad všech německých deníků. Všechny články mají společného jmenovatele – ekonomickou recesi, deficit státního rozpočtu a důchodového systému, který je vinou demografického vývoje na pokraji zhroucení.

Spolková republika Německo se dostala na pomyslnou křižovatku, kdy se musí rozhodnout, kudy dál. Současný směr šanci na brzké zlepšení nedává. Celá politická scéna si nutnost změny uvědomuje. Tvrdé spory se vedou především o její podobu. Vládní rudo-zelená koalice sociálně demokratické SPD a Spojenectví 90/Zelených, která se snaží současnou situaci zvrátit, vypracovala několik reformních návrhů. Hlavním nástrojem změn má být Agenda 2010, kterou kancléř Gerhard Schröder (SPD) představil 14. března 2003 ve Spolkovém sněmu.

Rürup a Hartz: nová naděje?

Dvě komise, tzv. Rürupova a Hartzova, byly už před časem pověřeny vypracováním reformních plánů. Šestadvacetičlenná Rürupova komise má pod vedením odborníka na důchodový systém Berta Rürupa za úkol vytvořit do podzimu 2003 návrh na reformu financování systémů důchodového, sociálního a zdravotního pojištění. Reforma musí, kromě ufinancovatelnosti systémů, zohlednit také požadavek na sociální smír.
Hartzova komise, kterou vede bývalý špičkový manažer Volkswagenu Peter Hartz, pracuje od počátku roku 2002 na reformě německého pracovního trhu. Jejím cílem je snížit v roce 2005 současnou nezaměstnanost na polovinu. Součástí reformy, která je rozdělena do několika zákonů (dosud Hartz I až Hartz IV) jejichž schválení provází prudké politické boje, je mimo jiné reforma úřadů práce a finanční podpora nezaměstnaných, kteří chtějí začít podnikat.

Zatím poslední zákony z této série, Harz III a Harz IV, byly i přes hrozící koaliční krizi ve Spolkovém sněmu protlačeny těsnou většinou 17. října 2003. V přijaté podobě se k voličům dostanou jen stěží, protože musí projít ještě druhou komorou parlamentu. Ve Spolkové radě ale před časem vládní koalice většinu ztratila. Opoziční strany CDU/CSU se netají tím, že pro navrhované reformy hlasovat nebudou. Kritizují je jako nedostatečné a je pravděpodobné, že tyto zákony dojdou výrazných změn.

Hartz III a Hartz IV reformují trh práce. Měly by přinést nový způsob výpočtu podpory v nezaměstnanosti. Podpora bude rozdělena na dvě části. Na druhou část budou mít nárok jen ti, kteří opravdu nemohou najít uplatnění na trhu práce. To znamená, že nezaměstnaný nemůže jednoduše odmítnou práci, kterou mu zprostředkuje pracovní úřad. Pokud jí odmítne, nedostane druhou část podpory. Německý tisku okamžitě zareagoval fejetony o vysokoškolských profesorech uklízejících ulice.

Nezaměstnanost v Německu dosáhla 10,4% a prognózy na rok 2004 předpovídají další mírné zvýšení na 10,5%. Mezi jednotlivými spolkovými zeměmi jsou přitom velké rozdíly. Ve starých spolkových zemích se nezaměstnanost pohybuje kolem 8%, v nových často dosahuje 18 až 20%. Tato disproporce, která zřejmě zůstane zachována i v dalších letech, vede k rozsáhlé migraci z východu Německa na západ. Stěhují se přitom hlavně mladí a vzdělaní lidé. Přesto letos vykáží nové spolkové země růst kolem 0,3% HDP, zatímco výkonnost „starých“ zemí poklesnla o 0,1% HDP. Celkově bude německé hospodářství stagnovat. V příštím roce se očekává růst 1,5% v nových a 1,7% ve starých spolkových zemích. Toto mírné oživení ale s trhem práce příliš nezamíchá. Mírné oživení by mohlo přijít až v druhém pololetí 2004.

Merzovy reformy

V pondělí 3. listopadu 2003 projednávala opoziční CDU tzv. Merzovy reformy. Jejich tvůrce, místopředseda unionistické frakce ve Spolkovém sněmu Friedrich Merz, předpokládá rozsáhlou reformu daňového systému a zjednodušení daňového přiznání. Podle tohoto návrhu by měli občané a zaměstnavatelé ušetřit na daních 5 až 10 miliard eur. Tyto úspory by měly působit jako hospodářský stimul.

Ještě před tím, než byly Merzovy reformy představeny předsednictvu samotrné CDU, snesla se na ně vlna kritiky od vládních stran. Podle sociálně demokratické SPD totiž vychází z navržených vládních plánů, pouze je v několika bodech prohlubují. Toto tvrzení je ale pravdivé jen částečně. Vládní strany si tuto situaci způsobily do značné míry samy, protože se odklonily od svého středo-levého kurzu. Reformy sociálně-demokratické vlády jsou totiž středové až mírně pravo-středové a voliči už jen těžko rozlišují mezi tím, co navrhuje vláda, a tím co jako vlastní alternativu předkládá opoziční CDU/CSU. SPD zřejmě díky reformě přijde o spojenectví s odborovými svazy, které jednohlasně kritizují jakýkoli krok na trhu práce, který vede ke zmírnění ochrany před výpovědí. Německý trh práce je nepružný. Pro firmy není problém pracovní místa zřídit, velký problém je tato místa zrušit. Proto si firmy přijímání nových pracovníků velmi rozmýšlí. Při rušení pracovních míst totiž propouštění pracovníci obdrží velké odstupné a firmy musí při rušení pracovního místa dodržet přesný postup. Ukončení pracovního poměru končí také často soudním sporem. Kancléř Schröder proto navrhuje zavedení dočasných pracovních míst, která by nepodléhala těmto tvrdým podmínkám a umožňovala by firmám větší flexibilitu.

Hospodářství táhne dolů i preference vládních stran

Voliči se od vládnoucí SPD stále zřetelněji odklánějí. Jako první ztratila vláda většinu ve Spolkové radě, kterou tvoří zástupci zemských vlád. V jednotlivých zemích se termín zemských voleb neshoduje s termínem voleb do Spolkového sněmu, termíny se navíc neshodují ani mezi jednotlivými zeměmi, takže rozložení sil ve Spolkové radě se může změnit po každých zemských volbách v Německu. Kancléř Schröder se snaží všechny ohlášené reformy maximálně urychlit, protože je mu jasné, že zlepšení ekonomické situace závisí na jejich rychlém účinku. V případě přetrvávajících ekonomických obtíží se voliči znovu pro současné vládní strany nerozhodnou.

Otřesy německého sociálního státu

Německá vláda si momentálně znepřátelila sociálně slabší vrstvy obyvatelstva a důchodce. Německý sociální stát totiž zažívá mohutné otřesy. Za návštěvu u lékaře se například nově platí 10 eur. Výdaje důchodci porostou ještě víc. Plánuje se, že důchodci budou přímo z důchodu přispívat na zdravotní pojištění. Ti, kteří ještě v důchodovém věku nejsou, musí počítat s pozdějším odchodem do důchodu. Současná hranice 65-ti let by měla být posunuta na 67 let. Do penze se nebudou také započítávat léta strávená ve škole jakéhokoliv typu, což znepokojuje studenty. V roce 2002 se také zvýšil příspěvek na důchodové pojištění z 19,1 na 19,5% hrubé mzdy. Tento příspěvek každoročně kolísá, maxima dosáhl v letech 1997 až 1999, kdy činil 20,3% hrubé mzdy.

Ve SRN se také objevují první náznaky diskuze o zvýšení daně z přidané hodnoty (DPH), která je významným zdrojem příjmů státního rozpočtu. DPH je v současné době 16% u zboží a 7% u služeb. Zvažuje se také určitá forma zpoplatnění studia na vysoké škole.

Rozpočty jsou prázdné, dluhy rostou, hrozí sankce z Bruselu

Německo je v recesi. Prakticky ve všech veřejných rozpočtech, snad s vyjímkou Bavorska a několika málo dalších, chybí peníze. Dluh spolkové země Berlín dosáhl například takové výše, že berlínský zemský ústavní soud musel už poněkolikáté prohlásit berlínský rozpočet za neplatný. V praxi to znamená, že od vynesení rozsudku (konec října 2003) do konce kalendářního roku budou všechny jiné než smluvní nebo povinné výdaje města zablokovány, aby se zabránilo dalšímu nárůstu dluhu. Život hlavního města Německa to ale příliš neovlivní. Všechny výdaje jsou totiž smluvně zakotveny nebo už byly vydány. Berlínský zemský rozpočet není jediný, který má potíže, podobnými neduhy trpí i rozpočet spolkový. Spolkový rozpočet vykáže spolu s Francií nejvyšší deficit ze zemí Evropské unie, a to přibližně 4.2 %HDP. Překračuje tak hranici, kterou stanovuje Pakt stability a růstu (3% HDP). V odhadech deficitu na rok 2003 se této hranici přiblížilo i Portugalsko a Velká Británie. Pro bruselské úřady bude velice těžké proti Francii a Německu jakkoli zakročit. Obě země mají podobné problémy, což jejich pouto ještě posiluje.

Epizoda Toll Collect

Spolková vláda vkládala velké naděje do zpoplatnění jízd kamionů na německých dálnicích. Soukromá firma Toll Collect ale nebyla schopná technicky náročný systém ve slíbeném termínu (1. listopadu 2003) spustit. Nyní se mezi odborníky hovoří dokonce o tom, že by se spuštění systému mohlo posunout až na jaro 2004. To spolková vláda nese velmi nelibě, protože odhadem přichází měsíčně o 156 miliónů eur. O zisk samozřejmě přichází i firma Toll Collect, která bude muset od prosince 2003 platit smluvní pokutu. Za den prodlení jí od 1. prosince 2003 do 1. dubna 2004 bude účtováno 250.000 eur. Po 1. dubnu 2004 dokonce 500.000 eur denně. Toto zpoždění pomohlo například českým dopravcům, kteří by se kvůli problematické distribuci firmy Toll Collect nestačili vybavit zařízením umožňujícím placení mýtného, aniž by kamiony musely sjet z dálnice a platit u terminálů „ručně“.

Tento komentář nastínil problémy, diskuze a trendy probíhajícíc v SRN. Vzhledem k hospodářské provázanosti, blízkosti Německa a až nápadně podobnými rysům, které vykazuje česká ekonomika, bychom jim měli věnovat zvýšenou pozornost. Důvodem je nejen nenechta se zaskočit nenadálou změnou hospodářského vývoje, ale především zkušenosti a způsoby řešení, které bychom mohli převzít. Situace v Německu v současné době připomíná klid před bouří. Země je v dlouhodobé krizi. Středo-levicová vláda provádí reformy, které zasahují i sociálně slabší vrstvy. Pravice slibuje ještě bolestivější reformy a všichni vědí, že tyto reformy jsou nutné. Německé reformy zatím nekoordinovaně předkládala vláda, opozice, odbory a ekonomické výzkumné ústavy. Začíná se ale objevovat první náznak konsensu, který by byl pro Německo prospěšný. Politické rozložení sil neumožňuje v současné době ani vládě, ani opozici provést „své“ reformy bez dialogu s ostatními. K tomuto dialogu bude docházet stále častěji, protože do dalších voleb zbývají ještě téměř tři roky. A to už by také mohlo být na jakákoli snadno proveditelná řešení pozdě.


Ďalšie analýzy nájdete na stránke Integrace.cz

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA