Hartz III a Hartz IV – přehled reforem a jejich dopady na německou společnost

Autor analyzuje sociálne reformy v Nemecku, tzv. Hartz III a Hartz IV, ktorých cieľom bolo významne znížiť nezamestnanosť v najväčšej európskej ekonomike. Ukazuje sa však, že dopad reforiem na nemeckú spoločnosť by mohol vyvolať sociálne zmeny, ktoré by mohli viesť až k veľkým posunom značnej časti voličov doľava, ale aj doprava v politickom spektre.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Zákony, kterým se ve zkratce říká Hartz I až IV, byly vypracovány na základě konceptu, který připravila speciální komise pod vedením Petera Hartze. Ta představila své návrhy veřejnosti v srpnu 2002, tedy těsně před zahájením kampaně před volbami do Spolkového sněmu. Kancléř Gerhard Schröder (SPD) tehdy během předvolebního boje slíbil, že návrhy komise budou bezezbytku zapracovány do nových zákonů a zahrnul je do svého reformního balíku „Agenda 2010“. Čelní vládní politici, především ze strany SPD, během předvolební kampaně v roce 2002 tvrdili, že tzv. Hartzovy reformy pomohou Německo zbavit až 2 milionů nezaměstnaných. Po přijetí většiny opatření ale odborníci očekávají, že ubude maximálně 400.000 nezaměstnaných.

Hartz III

Zákon Hartz III, který podléhal souhlasu v obou komorách německého parlamentu (Zustimmungsgesetz), vstoupil v platnost 1. ledna 2004. Jeho jádrem je přeměna Úřadu práce (Bundesanstalt für Arbeit) v moderní Agenturu práce (Bundesagentur für Arbeit – BA). V rámci této změny mají být zřízena tzv. centra práce (Job-Zentern), která spojí činnost několika úřadů. Měla by v budoucnu poskytnout nezaměstnaným péči a služby, které dříve zajišťoval Úřad sociální péče (Sozialamt), Úřad práce (Arbeitsamt) a některé další úřady. V Job-Centrech by se o dlouhodobě nezaměstnané měli starat speciálně proškolení poradci (Fallmanager). Počet nezaměstnaných připadajících na jednoho úředníka by měl klesnout z 350 na 75. Centra by se měla zvláště zaměřovat na nezaměstnané nad 50 let. Samospráva a zemská správa úřadů práce/agentury práce byla nahrazena centrálním řízením a celý systém se řídí pomocí ústředně vyhlašovaných cílů.

Další menší změny nastaly u několika druhů podpor v nezaměstnanosti. Podpora vyplácená v případě zkrácení pracovní doby vynuceného z důvodu strukturálního útlumu (Strukturkurzarbeitergeld) již nebude vyplácena dva roky, ale pouze jeden rok. Nárok na vyplácení podpory v nezaměstnanosti vzniká až po odpracování minimálně dvanácti měsíců během dvou let – dříve během tří let.

Hartz IV

Zákon Hartz IV vstoupil v platnost 1. ledna 2005. Ve Spolkovém sněmu byl přijat 16. prosince 2003 a 9. července 2004 jej schválila Spolková rada. Hlasování ve Spolkové radě předcházelo jednání v tzv. Zprostředkovacím výboru (Vermittlungsausschuss), kde se především CDU/CSU podařilo zákon ještě „přiostřit“. Poté pro něj hlasovaly všechny velké parlamentní strany včetně opozice. Hlavním opatřením zákona je sloučení dávek pomoci v nezaměstnanosti (Arbeitslosenhilfe) a dávek sociální podpory (Sozialhilfe) do dávky jediné tzv. druhé dávky podpory v nezaměstnanosti – Arbeitslosengeld II (ALG II).

Základním principem reformy Hartz IV je tedy zjednodušení třístupňového systému vyplácení podpor, kdy měl nezaměstnaný postupně nárok na dávku podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld), dávku pomoci v nezaměstnanosti (Arbeitslosenhilfe) a sociální dávku (Sozialhilfe), na systém dvoustupňový, ve kterém po dávce podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld – ALG I) následuje tzv. druhá dávka podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld II – ALG II).

Nárok na pobírání dávek podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld I – ALG I) byl zkrácen ze dvou let na jeden rok. Tyto dávky jsou financovány z výnosů zákonného pojištění (Arbeitslosenversicherung). Kdo nemá nárok na vyplácení ALG I, automaticky spadá do skupiny ALG II. Rodinní příslušníci dlouhodobě nezaměstnané osoby, kteří nejsou součástí trhu práce (například nezaopatřené děti nebo jiné práce neschopné osoby), budou automaticky pobírat dávky sociální pomoci (Sozialhilfe).

Výše dávek ALG II

Dlouhodobě nezaměstnaní, kteří již nemají nárok na vyplácení ALG I, pobírají automaticky ALG II. Na západě Německa a v Berlíně pobírají občané v rámci ALG II 345€, na východě 331€ měsíčně na osobu. Náklady na bydlení a vytápění přebírá za nezaměstnané Agentura práce (svícení – tedy elektrickou energii – si platí nezaměstnaní sami). Obce mohou rozhodnout jaká část nájmu v případě větších bytů bude hrazena Agenturou práce. Většinou to je 45 m2 a 5,85€ za m2 na osobu. Pokud oba manželé pobírají ALG II, připadne každému z nich 90% základní částky (tj. 90% z 345€/331€). Na děti mezi patnácti a osmnácti lety obdrží rodiče 80% měsíční částky – tj. 276/265€, na děti do čtrnácti let 60% částky – tj. 207/199€. Navíc je možné získat příspěvek na zařízení prvního bytu, na ošacení v případě narození dítěte a na dětské školy v přírodě (Klassenfahrt). Za všechny osoby pobírající ALG II přebírají placení sociálního pojištění úřady na spolkové úřady.

Možnosti přivýdělku k ALG II a „1-Euro-Jobs“

Reformovaný systém také umožňuje větší možnosti přivýdělku. Výdělky do hrubého příjmu 1.500€ nejsou do ALG II započítávány. Dále nejsou do ALG II započítávány ani zdaňovány příjmy v jakékoliv výši z tzv. „1-Euro-Jobs“ (1EJ).

Pracovní místa vytvořená jako „1-Euro-Jobs“ musí být zřizována ve veřejném zájmu a v žádném případě nesmí nahrazovat klasická pracovní místa. Zřizovat je mohou především neziskové organizace. 1EJ je možné zřídit na šest, maximálně však devět měsíců a jejich součástí musí být školení pracovníka s minimální dotací 120 hodin. Obvyklá pracovní doba je šest hodin denně a je možné nařídit práci ve směnném provozu a o víkendu. Hlavním smyslem 1EJ je obnovení pracovních návyků nezaměstnaných a jejich integrace do pracovního trhu. Nabízený 1EJ nejde bez sankcí odmítnout (viz níže). Spolková vláda na zřízení těchto pracovních míst vyčlenil v roce 2005 celkem 6,35 miliardy eur. Tyto prostředky budou použity pro nezaměstnané a pro instituce, které budou 1EJ zřizovat. Nezaměstnaní, kteří přijali 1EJ, jsou za svojí práci tzv. odškodňováni (Mehraufwandsentschädigung) – mzda jim má kompenzovat náklady na oblečení dopravu a stravování. Většinou se „mzda“ pohybuje v rozmezí 1-2€ za hodinu.

Nezaměstnaná mládež do 25-ti let

Nezaměstnaný, kterému je méně než 25 let, je ihned poslán na praktikum, do učení nebo na rekvalifikaci. Nemůže tedy sedět doma a čekat, až mu Agentura práce (BA) sežene odpovídající zaměstnání. Ztratil by totiž velice rychle své pracovní návyky. V případě, že mladý nezaměstnaný praktikum, učení či rekvalifikaci odmítne, jsou mu zastaveny všechny dávky na dobu tří měsíců. Získá pouze speciální poukázky, za které si může koupit potraviny (Gutscheinleistung).

Povinnost přijmout práci

Dlouhodobě nezaměstnaný (člověk pobírající ALG II) musí přijmout jakoukoliv legální práci, která je mu nabídnuta, pokud nabízená mzda není o více než 30% nižší než je místní průměr v podobné profesi. V případě odmítnutí patřičné nabídky je dané osobě ALG II sníženo o 30% na dobu 3 měsíců. Pokud odmítne více nabídek práce za sebou, procenta se sčítají a mohou přesáhnout i 100% vyplácené měsíční dávky ALG II. V takovém případě nebude za nezaměstnaného stát platit ani nájem a nezaměstnaný se stává bezdomovcem. V případě, že práci odmítne mladý nezaměstnaný (do 25-ti let), jsou mu dávky ALG II na dobu 3 měsíců zcela pozastaveny.

Výrazná změna oproti dřívějšímu systému nastala u kritérií o přiměřenosti nabízené práce (Zumutbarkeitskriterium). Nezaměstnaný musí přijmout jakoukoliv nabízenou práci a nadále nezáleží na tom, jakého vzdělání dosáhl. V extrémním případě by propuštěný a dlouhodobě nezaměstnaný akademik musel například přijmout pozici přidavače na stavbě. Toto opatření má mj. posílit tlak na mobilitu pracovní síly v Německu. Podle odborů může mít ale velmi negativní dopad na zavedené společenské struktury jako je rodina, okruhy přátel atp. Dříve uznávané důvody pro odmítnutí práce (větší vzdálenost nabízeného místa než místa předcházejícího, nestejná úroveň s minulým zaměstnáním a s dosaženým vzděláním, horší podmínky než v minulém zaměstnání, nižší mzda než v minulém zaměstnání) již nebudou paušálně uznávány.

Majetek započitatelný do ALG II

Před přiznáním nároku na ALG II musí také žadatel žít ze svého majetku a úspor tak dlouho, dokud bude jeho hodnota vyšší než zákonem Hartz IV stanovená mez. Do tzv. započitatelného majetku (anrechbares Vermögen) se počítají bankovní konta, cenné papíry, stavební spoření, auta, pozemky a byty v osobním vlastnictví. Každý má nárok na určitou část majetku, která je od započítání do ALG II osvobozena. Pro osoby narozené po roce 1948 je to majetek v hodnotě 200€ na rok života, maximálně však 13.000€. Pro osoby narozené před rokem 1948 je to 520€ na rok a maximálně 33.800€. Kapitálové životní pojištění, které je vypláceno až po odchodu do důchodu, je osvobozeno do výše 200€ na rok a maximálně 13.000€. V domácnosti, ve které žijí nezletilé děti, se nezapočítává majetek do výše 4.100€ na jedno dítě a přiměřené motorové vozidlo (dříve nebyl automobil u příjemců sociálních dávek dovolen). Každý člen domácnosti může mít automobil do maximální ceny 5.000€. Víkendové domy a chaty se do majetku mají také započítávat, nicméně úřady především v nových spolkových zemích, tak většinou nečiní. Je totiž velice těžké je reálně zpeněžit alespoň za odhadní cenu. Nová pravidla pro ALG II jsou ve srovnáním se starým systémem velkorysejší – dříve například nemohli adresáti dávek sociální pomoci (Sozialhilfe) vlastnit automobil.

Přiměřené bydlení

Nový zákon počítá i s tzv. přiměřeným bydlením a předepisuje maximální rozměry bytu, který mohou nezaměstnaní obývat. U čtyřčlenných rodin je to například 120m2 v bytě, který je v osobním vlastnictví, nebo 130m2 v rodinném domku. U nájemních bytů jsou rozměry o něco nižší. Konečné slovo mají ale obce. Nejčernější scénáře, podle nichž se měli nezaměstnaní, především na východě Německa, masově stěhovat do nerekonstruovaných panelových domů, se tak nakonec zřejmě nevyplní. V případě, že se nezaměstnaní musí stěhovat do menšího bytu, mají lhůtu 6 měsíců a náklady na stěhování a kauce na nový byt je hrazena Agenturou práce (BA). V praxi jsou nezaměstnaní k opouštění bytů nuceni jen ve výjimečných případech.

Smrt

V případě úmrtí dlouhodobě nezaměstnaného nebo člověka, který v posledních deseti letech čerpal ALG II, se budou spolkové úřady snažit z jeho majetku získat náhradu za své finanční plnění. Pokud nemá zemřelý žádné přímé příbuzné, vztahuje se na jeho dědice osvobozená částka 1.700€. Poté uspokojí své nároky spolkové úřady a zbytek připadne dědicům. V případě existence přímých příbuzných, kteří jsou dědici, se osvobozená zvyšuje částka na 15.500€. Stát má na uplatnění svého nároku 3 roky.

Provedení reforem

Uvedení zákona Hartz IV do praxe bude značně personálně náročné, ale počet státních úředníků by se neměl zvýšit. Do míst s největším počtem nezaměstnaných, kde bude zapotřebí nejvíce úředníků (Fallmanagerů), budou přeloženi především ti, kteří byli v minulosti činní ve státních společnostech (např. Telekom) a dosáhli tzv. definitivy (Beamte). Po privatizaci těchto státních podniků ale byli propuštěni a povinnost zajistit jim místo a plat připadla opět na spolkovou vládu. Pro část těchto lidí nebylo vůbec možné sehnat relevantní zaměstnání a tak byli placeni za nicnedělání. Tito úředníci budou nyní posláni do míst s největší nezaměstnaností a budou hlavními realizátory nové politiky zaměstnanosti. Tento bod reformy je silně kritizován, protože transfer úředníků a jejich rodin do míst s vysokou nezaměstnaností zvýší převis nabídky pracovních sil v místech s velkou nezaměstnaností. Navíc každý z úředníků dostal příplatek za stěhování ve výši 11.000€ (Buschzulage). Na východě Německa je často kritizován fakt, že do realizace nového systému téměř nebudou zapojeni občané nových spolkových zemí. Ministr Wolfgang Clement reagoval na kritiku tím, že pozastavil přeškolování nevyužitých úředníků (Beamte) ze západu. To ale podráždilo Agenturu práce, která již investovala nemalé prostředky do příplatků a školení úředníků.

Mezistav

První zkušenosti se systémem, který běží podle zákona Hartz IV, potvrdily, že nezaměstnaní berou hledání práce mnohem více vážně a začínají ve větší míře přijímat zaměstnaní, která pro ně byla dříve nezajímavá. Mnohem větší zájem zaznamenali například zemědělci o nabízená místa pomocníků při sklizni. Přitom bylo běžné, že dříve byla tato místa obsazována pracovníky z ciziny, především z Polska, protože nebylo možné je obsadit Němci.

Kritika systému Hartz a další diskuse

Nová legislativa a systém je široce kritizován ze všech možných důvodů. Zde budou uvedeny ty, které nebyly zmíněny v předchozím textu.

V polovině roku 2004 se zvedla v celém Německu silná vlna kritiky vůči všem plánovaným změnám, pro kterou se kvůli pravidelným pondělním paralelním demonstracím v německých městech v médiích uchytil název „Montagsdemonstration“. Především odbory kritizovaly vysoké finančním zatížení skupin s nízkým a středním příjmem v porovnání s majetnými skupinami obyvatelstva. Argumentovaly tím, že stav „být nezaměstnaný“ není osobním proviněním, nýbrž masovým fenoménem doby. Hartzův koncept se podle nich zaměřuje spíše na postih samotných nezaměstnaných než na systémové vytváření podmínek pro vznik nových pracovních míst, jejichž faktický nedostatek je důvode, za dnešního stavu.

Část ekonomických expertů se domnívá, že Hartzův koncept by mohl být ještě tvrdší, ale že jde přesto o vykročení správným směrem. Příznivci Hartzova konceptu a zákonů poukazují na fakt, že si dlouhodobě nezaměstnaní na dostatečnou finanční podporu již zvykli a zajištění státem se stalo samozřejmostí. Proto mnoho kritiků vidí postupné odstraňování sociální sítě jako příliš tvrdý krok. I nezaměstnaní by si podle příznivců nového systému měli být schopni v ekonomicky těžké době utáhnout opasky.

Proti argumentům o odstraňování sociální sítě se Spolková vláda brání poukazem na objem sociálních dávek a podpor, který se nesníží, ale jinak přerozdělí. Častý odchod zaměstnavatelů na východ (nikoliv Německa), do zemí s výrazně levnější pracovní silou jako je Česká republika nebo Polsko, přinutilo Spolkovou vládu jednat a přijmout taková opatření, která by pomohla tento trend zvrátit.

Profesor Hermann Scherl z katedry sociální politiky Univerzity Erlangen kritizuje faktické snížení počtu nezaměstnaných pouze o 400.000, zatímco vláda uváděla až 2.000.000. Navíc se obává podvodů u „Ich-AG“ (drobné rodinné živnosti), neatraktivity minijobů pro nezaměstnané, rozdělování regulérních pracovních míst do více minijobů a 1EJ a nízké omezení deregulace pro zaměstnavatele.

Sociální soud v Düsseldorfu v únoru 2005 rozhodl, že zákon Hartz IV porušuje zásadu rovnosti podle článku 3 Základního zákona. Zákon totiž zvýhodňuje homosexuální páry před heterosexuálními, protože při heterosexuálním soužití je do výše ALG II započítávána mzda partnera. Spolkové ministerstvo průmyslu nyní normu reviduje.

Německý svaz na ochranu dětí (Der Deutsche Kinderschutzbund) kritizuje nový zákon kvůli jeho katastrofálním důsledkům pro děti. Především dětem dlouhodobě nezaměstnaných se sníží jejich životní úroveň. Po uvedení Hartz IV do praxe se počet dětí, které budou žít ze sociálních dávek (z těch, na které budou mít nárok poté, co jejich rodiče spadnou do kategorie ALG II), zvýší na 1,5 milionu. Znamená to, že ve velkých německých městech bude ze sociálních dávek žít zhruba 30% dětí. V některých extrémních případech jako je Essen nebo Duisburg to bude dokonce 40% všech dětí. Jiné hlasy, především z levé části politického spektra, poukazují na skutečnost, že Hartz IV zvýší počet lidí žijících na hranici chudoby a upozorňují na zvyšující se riziko sociálního výbuchu, který by mohl pohnout velkou masou voličů doleva, ale i doprava na politickém spektru.


Seznam použitých zkratek

Hartz III drittes Gesetz für moderne Dienstleistungen auf dem Arbeitsmarkt

Hartz IV viertes Gesetz für moderne Dienstleistungen auf dem Arbeitsmarkt

1EJ Ein-Euro-Job

BA Bundesagentur für Arbeit

ALG Arbeitslosengeld

ALG II Arbeitslosengeld zwei


Analýza bola uverejnená na portáli Integrace.cz 7.septembra 2005.

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA