Bělorusko: nový soused Evropské unie

Analýza sa zaoberá vývojom politickej situácie v Bielorusku, predovšetkým v súvislosti s blížiacimi sa parlamentnými voľbami v tejto krajine a snahami opozície o odstránenie režimu prezidenta Lukašenka, obviňovaného z autoritatívnych praktík. Autor venuje pozornosť aj vzťahom Bieloruska s Ruskom, ktoré majú pre vývoj v tejto krajine kľúčový charakter.

 

V květnu 2004 se Evropská unie rozšíří o nové členské státy. Tato událost se významně zapíše do dějin České republiky a dalších sedmi zemí bývalého sovětského bloku. Na Ukrajině a v Rusku, v zemích nově sousedících s EU, se bude v blízké době rozhodovat o hlavě státu. Občané Ruské federace půjdou k volbám v březnu, na Ukrajině by se mělo volit na podzim. Výsledek voleb nepochybně ovlivní i další směřování těchto zemí. Jak je to ale s Běloruskem, kde byl před třemi roky znovuzvolen první a zatím poslední postsovětský prezident Alexandr Lukašenko, a to s mandátem až do roku 2006?

Alexandr Lukašenko vyhrál volby poprvé v létě 1994. Od podzimu 1996, kdy s přímou a neskrývanou podporou Ruska nechal rozehnat parlament, vládne v zemi autoritativním způsobem. Někteří z jeho nejvážnějších odpůrců zmizeli beze stopy, stovky lidí prchly do exilu. Demokratická opozice, nevládní organizace, zbytky nezávislých odborů a tištěná média jsou pod neustálým tlakem Lukašenkova režimu. Pozice muže, jenž svými dekrety určuje i počet medailí, které by měli běloruští sportovci získat na olympijských kláních, ale v posledních měsících povážlivě oslabila. V prezidentských volbách v roce 2001 sice pro Lukašenka oficiálně hlasovalo téměř 80 procent voličů, bez rozsáhlých manipulací by však toto číslo bylo mnohem menší. V současné době by pro něj podle hodnověrných údajů hlasovala necelá třetina voličů. Nadpoloviční většina si ale přeje, aby ve volbách nekandidoval vůbec, což mu navíc neumožňuje ani platná běloruská ústava.

Ochlazení rusko-běloruských vztahů

Alexandru Lukašenkovi však mnohem více znepokojuje stále chladnější přístup Moskvy a Vladimíra Putina osobně. Nejedná se pouze o to, že ruský prezident smetl ze stolu odvěký Lukašenkův hit budování společného státu s rezolutním návrhem, aby se Bělorusko stalo součástí Ruské federace. Na začátku roku oznámilo vedení ruské plynárenské společnosti Gazprom (jistě ne bez posvěcení z Kremlu), že Bělorusku ukončuje dodávky životně důležitého zemního plynu. O několik dní později se stalo prakticky totéž s ruskými dodávkami elektřiny. (Elektřinu ale Bělorusko může dovézt i z jiných zemí.) Oba kroky jsou zdůvodňovány tím, že Bělorusko za dodané suroviny dluží. V případě zemního plynu byla navíc zmíněna skutečnost, že mezi Gazpromem a Běloruskem nedošlo k dohodě o podmínkách dodávek pro tento rok. Politické souvislosti zde ale hrají také důležitou roli. Úzké vztahy Kremlu s Gazpromem jsou všeobecně známé, stejně jako jejich společná snaha ovládnout přepravní kapacity ruského plynu do západní Evropy. Více než komicky pak působí Putinův argument, že nemůže nutit nezávislé společnosti, aby dodávaly do Běloruska plyn. To údajně sdělil koncem ledna v telefonickém rozhovoru svému běloruskému protějšku. Už více než před rokem slíbil běloruský vládce Rusku odprodej části podniku Beltranshas, který je správcem plynovodů na běloruském území, výměnou za nižší ceny plynu. V létě ale rozhovory o celé transakci ustrnuly kvůli běloruskému návrhu ceny, která několikanásobně převyšovala ruské představy. O celé záležitosti jednali i Putin s Lukašenkem osobně, ale neúspěšně. Na podzim Gazprom navrhl na oplátku Bělorusku téměř trojnásobnou cenu za dodávky plynu.
Celá věc potvrzuje pokračující racionalizaci a ekonomizaci vztahu obou zemí. Pro Alexandra Lukašenka je více než nepříjemná nejen kvůli vážnému ohrožení ekonomické stability a naplánovaného ekonomického růstu. Současný vládce Běloruska si uvědomuje, že jeho obliba v Moskvě stále klesá. Je jen otázkou času, kdy se Kreml rozhodne, že jej prostě nepotřebuje. Dobrou zprávou pro něj jistě nebyl ani výsledek ruských parlamentních voleb, který znamenal zřetelné oslabení vlivu komunistické strany. Ruští komunisté patřili k největším oporám Lukašenkovy vlády. Do roku 2006, kdy by měly proběhnout další prezidentské volby, není daleko. Je proto více než pravděpodobné, že se běloruský prezident pokusí zajistit si co nejdříve další prodloužení svého mandátu.

Další změna běloruské ústavy?

Prezidentské volby v Rusku a rozhodování o budoucnosti Leonida Kučmy na Ukrajině jsou pro takovýto krok výhodnou kulisou. Rusko je zaneprázdněno jedním i druhým, a lze tedy očekávat, že nebude mít dostatek sil zabývat se vývojem v Bělorusku. Také případné zvolení Viktora Juščenka prezidentem Ukrajiny by jistě mělo u Bělorusů odezvu a pravděpodobně i vliv na ukrajinský přístup k Lukašenkově režimu. Ten se zřejmě pokusí prodloužit svůj mandát podobným způsobem, který se mu už jednou osvědčil: v roce 1996 nechal zfalšovaným referendem změnit ústavu. Jako vhodná záminka by mohla posloužit jakákoliv otázka, například formální schválení vzniku svazového státu s Ruskem, zavedení jednotné měny či zrušení trestu smrti.

Zvýšení minimální mzdy, nákladná renovace centra Minsku a rozsáhlá propaganda úspěchů – to vše můžeme pokládat za spolehlivé indikátory příprav na vyhlášení podobného referenda. Během minulého roku bylo podniknuto zatím bezprecedentní tažení proti stále silnějším nevládním organizacím, které jsou zřejmě největším nepřítelem režimu. Pod nejrůznějšími záminkami jich bylo soudní cestou zlikvidováno několik desítek. Jistě ne náhodou se jedná o ty, které se angažovaly v předvolební kampani nebo v monitorování posledních prezidentských voleb v roce 2001. V platnost vstoupil také dekret, který v podstatě znemožňuje nevládním organizacím legální mezinárodní spolupráci a přijímání podpory ze zahraničí. Další útok byl veden proti zbytkům nezávislého tisku, a to prostřednictvím ministerstva spravedlnosti a žalob na ochranu osobnosti požadujících za údajné poškození dobré pověsti částky ve výši mnoha tisíc dolarů.

Běloruská opozice

Referendum by se mohlo konat současně s parlamentními volbami, které by měly proběhnout v říjnu bezprostředně před prezidentskými volbami na Ukrajině. Toho by ale mohla využít opozice, které by zcela zdarma spadl do klína další argument proti Lukašenkovi. Už před koncem roku oznámili představitelé pěti nejvýznamnějších opozičních demokratických stran vznik Lidové koalice 5+. Běloruská lidová fronta, Sjednocená občanská strana, Strana komunistů Běloruska, Sociální demokracie bývalého předsedy parlamentu Šuškieviče a Strana práce hodlají jednotně postupovat proti případnému referendu o prodloužení Lukašenkova volebního období. V předvolební kampani je bude podporovat několik desítek nevládních organizací. Lidová koalice 5+ navrhne ve všech sto deseti volebních obvodech dva společné kandidáty, z nichž jeden by měl být těsně před volbami stažen, budou-li zaregistrováni oba. Koalice plánuje Bělorusy oslovit zejména návrhy na řešení hospodářské situace, penzijního systému a transparentnosti vlády.

Součástí Lidové koalice 5+ měla být původně i skupina Respublika. Ta je zastoupena několika poslanci oficiálního parlamentu, kteří v posledních měsících vystupují pod vedením bývalého generála sovětské armády Valerije Fralova. Poslední vývoj ale naznačil, že Respublika se bude pravděpodobně o parlamentní křesla ucházet samostatně. Konkurencí Lidové koalice 5+ bude i Evropská koalice svobodné Bělorusko, kterou v loňském roce založila Sociálně-demokratická strana Mikoly Statkieviče a nevládní organizace Charta 97. Jako zatím poslední opoziční volební blok vzniklo počátkem ledna Mladé Bělorusko. Tato strana zamýšlí podle svého zakladatele Pavla Severiňce kandidovat v polovině volebních obvodů. Je možné očekávat spíše další štěpení opozičních seskupení než jejich jednotný, nebo alespoň koordinovaný postup. Není také vyloučeno, že některé z nich se pokusí o určitou formu dohody se stávajícím režimem.
Nespokojenost s vývojem v zemi a Lukašenkem samotným stále roste. Otázkou však zůstává, zda bude opozice schopná nabídnout voličům alespoň nějakou alternativu vůči neradostným výsledkům desetiletého Lukašenkova panování v zemi. Ten navíc ovládá nejen všechna masová média, ale i rozsáhlý aparát, jehož cílem je zajistit (stejně jako v předchozích letech) „žádoucí výsledky“ voleb. Opozice by mohla uspět pouze v případě, že se alespoň její část odmítne podílet na falsifikaci výsledků. Značný vliv bude v celém procesu nepochybně hrát také Moskva. Ačkoliv mají představitelé opozice v ruské metropoli kontakty, nezdá se, že by byly tak významné, aby přesvědčily ruské vedení o výhodnosti změny prezidenta.

Alexandr Lukašenko se nepochybně dostává do stále větší izolace s mizivou nadějí na zlepšení. Kromě stále silnějších výhrad vůči Rusku (například veřejná kritika běloruské KGB známé svým úzkým propojením s ruskou FSB, nahrazování ruských televizních kanálů běloruskými nebo jejich cenzura), dříve nepředstavitelného využívání národních témat v propagandě nebo plamenných projevů o obraně běloruské suverenity a nezávislosti vůči Rusku mu zbývá další stupňování represí, které jsou pro slábnoucí režimy typické. Běloruskému vládci na klidu také nepřidává, že před nedávnem přišli o moc jeho dřívější spojenci Miloševič a Husajn a čerstvě také Eduard Ševarnadze v Gruzii.

Významným psychologickým momentem je také skutečnost, že 1. května se autokrat Lukašenko i všichni Bělorusové stanou sousedy Evropské unie. Na každého Bělorusa podporujícího dlouholetý Lukašenkův evergreen o sloučení země s Ruskem připadají už nyní téměř dva, kteří by si přáli, aby se Bělorusko stalo členem Unie. Nejen z tohoto důvodu je velkou výzvou pro EU, jak bude schopna podpořit Bělorusy, kteří usilují o prosazování evropských a demokratických hodnot ve své zemi. Pro Českou republiku jako nového člena Unie platí tato otázka tím spíše. V dobách nesvobody byly české nezávislé iniciativy podporovány demokratickou a svobodnou Evropou. Také díky tomu patří v současné době Česká republika k zemím, které mohou Bělorusku pomoci.

Článok bol publikovaný v spolupráci s www.visegrad.info.


Luboš Veselý pôsobí vo Výskumnom centre Asociácie pre medzinárodné otázky v Prahe.

Ďalšie analýzy môžete nájsť na stránke Integrace.cz

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA