Malta před branami Evropské unie

Autor si všíma dôvody opatrného postoja Malty k vstupu do Európskej únie a v analýze načrtáva cestu ostrova do EÚ.

 

Maltský příspěvek do debaty o budoucnosti Evropy netvoří právě typickou součást zpráv o dění v Konventu. I nejmenší z deseti přistupujících zemí se však do činnosti instituce, v níž se rodí budoucí podoba Evropské unie, zapojila, a jak maltské politické strany, tak různé nevládní organizace, studentská sdružení a další hnutí jsou v debatě o budoucnosti Evropy velmi aktivní. Klíčem k pochopení maltského přístupu k evropské integraci je vědomí, že tato otázka rozděluje obyvatelstvo na dva takřka stejně početné tábory.

Labouristé versus nacionalisté

Nedostatek shody politických stran i obyvatelstva v tom, zda je členství v EU v zájmu národa, je pro maltské občany zneklidňující. Zatímco Nacionalistická strana (Nationalist Party) premiéra Eddieho Fenecha Adamiho je přesvědčeným zastáncem vstupu Malty do evropského klubu, konkurenční Labouristická strana (Malta Labour Party, MLP) vedená Alfredem Santem je jednoznačně proti. Maltští labouristé, měřeno vnitropolitickým postavením, jsou jednoznačně nejsilnější stranou s tímto programem ze všech deseti přistupujících zemí.

Ratifikace smlouvy z Nice umožnila rozšířit Unii víc, než bylo původně v plánu (tzv. “první vlna” kandidátských zemí). Vzhledem k rozdělení hlasů v institucích unie ve prospěch malých států je z tohoto pohledu členství Malty v Unii velice výhodné. Po dobu vlády MLP v letech 1996 – 1998 byla přihláška do Unie již podruhé pozastavena; kdyby se tato situace po volbách na jaře 2003 opakovala, Malta by se své třetí příležitosti vstoupit do EU nemusela dočkat.

Neshody mezi oběma hlavními politickými stranami se týkají několika bodů, mezi nimiž nechybí otázka suverenity, neutralita, lidový zvyk a také náboženské záležitosti. Neutralita je zakotvena v maltské ústavě a možnost její ztráty po vstupu do EU se stala podmětem mnoha debat, v nichž proslul především bývalý ministerský předseda, labourista Dom Mintoff. Podle něj vyžaduje vstup Malty do EU schválení dvoutřetinovou parlamentní většinou, protože narušuje neutralitu země, a proto je třeba pozměnit ústavu. Současný ministerský předseda Eddie Fenech Adami na tento argument odpověděl následujícím prohlášením: “Jednání s Evropskou unií o otázkách zahraniční politiky byla s Evropskou unií uzavřena již dávno a Unie dala jasně najevo (…), že neutralita Malty nebude nikterak narušena”.

Stejná argumentace se objevuje i v dokumentu, který byl vydán po uzavření kapitoly o vnějších vztazích a Společné zahraniční a bezpečnostní politice. Zde se praví: “Evropská unie v současnosti vytváří Evropskou bezpečnostní a obranou politiku, aby byla schopná se účinně podílet na zvládání krizí, humanitárních a mírových misích. Účast na těchto misích je dobrovolná. Tento vývoj EU nikterak nezavazuje čtyři členské státy EU, které mají status neutrality. Stejně tak Malta a EU pokládají tento vývoj za takový, který nikterak neohrožuje maltskou neutralitu.”

Pokud jde o vznikající návrh evropské ústavy, podle MLP by budoucí Evropská unie měla být flexibilnější: “Evropská unie by měla být unií evropských států, která bude (…) připravená vyjít vstříc a přijmout různé vztahy s jednotlivými zeměmi”. Ve svém stanovisku, které představila na půdě Konventu, strana požaduje, aby se EU nevyvíjela v “pevnost”, která usiluje jen o uspokojení zájmů svých členů a striktně rozlišuje mezi těmi “uvnitř” a “venku”.

Stanovisko též tvrdí, že článek v návrhu “Evropské ústavy” mluví o privilegovaném vztahu mezi EU a jejími sousedy. Článek naznačuje, že EU je otevřená ke všem evropským státům, které sdílejí její hodnoty. Rozhodnutí o zahrnutí tohoto článku do ústavy odráží názory vyjádřené dvěma hlavními politickými stranami v Konventu a Evropském parlamentu.

Roderick Pace, předseda Evropského hnutí na Maltě, soudí, že mnohé z právě probíhajících debat o vztahu Malty k Evropské unii přímo pramení z nedávných prohlášení Konventu, Evropské lidové strany a Strany evropských socialistů. Hodně se například debatovalo o článku 56 (původně 42) pracovního návrhu ústavy, který prezentoval Valéry Giscard d’Estaing jménem Prezídia Konventu. Tento článek hovoří o tzv. politice sousedství, neboli o možnosti vytvoření privilegovaných vztahů mezi Unií a jejími bezprostředními sousedy. Posilování partnerství s okolními zeměmi, které sdílejí hodnoty Unie, podporují obě hlavní politické strany zastoupené v Evropském parlamentu, respektive Konventu, a právě o tento status se MLP zdá usilovat. Evropská lidová strana v této oblasti navrhuje vytvoření tzv. evropského partnerství, které by bylo otevřeno jak státům východní Evropy, tak zemím na jižní straně Středozemního moře. Evropské partnerství by se v mnohém podobalo Evropskému hospodářskému prostoru (EEA), avšak mělo by i politický rozměr.

Roderick Pace soudí, že přestože je tento návrh Konventu krokem správným směrem, je to stále jen návrh a před mezivládní konferencí v roce 2003/2004 v této věci k žádnému průlomu nedojde. To by znamenalo, že odmítnutím členství v naději na navázání “privilegovaného vztahu” s EU by Malta riskovala, že něco takového by se nakonec ani nemuselo uskutečnit.

Referendum

Ještě před podpisem Smlouvy o přistoupení se 8. března 2003 na Maltě uskutečnilo referendum o vstupu do Evropské unie. Na obou stranách mu předcházela bouřlivá kampaň – vládní Nacionalistická strana agitovala ve prospěch vstupu do Unie, MLP vyzývala k hlasování proti. Těsná většina voličů se nakonec vyslovila pro vstup do EU. Důležitou roli v kampani sehrály nevládní organizace, které přinášely informace a různé pohledy a názory na celou záležitost. MIC (Malta Information Office) poskytovala spíše nestranné informace, Moviment Iva (Ano pro Evropu) apeloval na voliče, aby vstup do Unie podpořili, CNi a No2EU (Ne Evropě) naopak voliče vyzývaly, aby hlasovali proti. Volební účast byla podle očekávání vysoká, k volebním urnám přišlo celých 91% oprávněných voličů – téměř každý z 350.000 Malťanů je politicky velice “uvědomělý” a chová silné sympatie k jedné ze dvou hlavních politických stran. Pro vstup do Unie se vyslovilo 53,6% z nich, 46,4% bylo proti.

Přestože Malta byla považována za jednu z nejeuroskeptičtějších z přistupujících zemí, byla vůbec první, která úspěšné referendum o vstupu do Unie uspořádala. Šlo o druhé referendum v maltské historii – první se týkalo nezávislosti na Velké Británii, kterou Malta získala v roce 1964 za vlády ministerského předsedy George Borga Oliviera. Kladný výsledek referenda znamenal velký osobní úspěch ministerského předsedy Eddieho Fenecha Adamiho a prounijní frakce jej přivítala bouřlivými oslavami.

Opoziční vůdce Alfred Sant naopak velice dvojznačně prohlásil, že výsledek referenda ukazuje, že lidé si přejí spíše variantu partnerství s EU, kterou nabízela jeho strana. Během kampaně totiž Sant a jeho strana vydali pro své voliče instrukci, aby buď volili proti, nezúčastnili se, nebo hlasovací lístek označili tak, aby byl neplatný. Když se všechny tyto tři varianty sečetly, přirozeně ukazovaly většinu všech oprávněných voličů. Sant po vyhlášení výsledku referenda prohlásil, že pokud jeho strana vyhraje příští všeobecné volby, nebude k němu přihlížet, přihlášku do Evropské unie stáhne a začne s EU jednat o vytvoření pásma volného obchodu. Jak již mnohokrát předtím uvedl, jeho cílem je udělat z Malty jakési Švýcarsko uprostřed Středozemního moře. A tak i přes úspěšné ukončení vyjednávání o podmínkách vstupu Malty do Unie na kodaňském summitu v prosinci 2002 a kladný výsledek březnového referenda nebyl ještě boj o vstup do EU na domácí půdě dobojován.

Lov ptáků a umělé potraty

Výsledek maltského referenda bedlivě sledovala všechna významná zahraniční média, protože díky tomu, že na Maltě série referend v kandidátských zemích začínala, mohl mít jeho výsledek silný vliv na hlasování v ostatních zemích a spustit tzv. dominový efekt. Spor o EU a národní suverenitu se na Maltě dotýká i dvou specifických, ale velmi emotivních záležitostí, totiž lovu stěhovavých ptáků a otázky umělých potratů.

Lov stěhovavých ptáků je tradiční kratochvíle, jíž se Malťané oddávali už za dob Maltézských rytířů. Maltské souostroví totiž leží na trase, po které se tažní ptáci stěhují na zimu z Evropy do teplých krajin. V době stěhování je ve většině zemí lov ptáků přísně zakázán a trestán – na Maltě ale donedávna nikoli. Teprve v roce 1995 Nacionalistická strana vyhověla tlaku organizací na ochranu zvířat (a v neposlední řadě EU) a lov ptáků omezila. MLP ve volební kampani v následujícím roce prohlásila omezení lovu za výsledek vměšování EU do vnitřních záležitostí Malty a slíbila, že ho po svém vítězství zruší. To sice labouristé do volební porážky o dva roky později nestihli, lov ptáků nicméně dodnes na Maltě zůstává tradičním politickým tématem, které se vynoří před každými volbami.

Labouristé, ač tradičně spíš proticírkevní strana, se v kampani chopili také problematiky potratového zákona. Víc než 90% obyvatel Malty se hlásí ke katolické víře a v zemi platí velmi přísný potratový zákon, který s výjimkou případů ohrožení života matky umělé ukončení těhotenství zakazuje a trestá. Labouristé nejprve tvrdili, že EU přinutí Maltu potraty uzákonit. Když nacionalisté tuto fámu popřeli, labouristé začali argumentovat, že po otevření hranic začnou Malťané za potraty jezdit do těch zemí Unie, kde je zákon umožňuje. Tvrzení ale má jeden háček: přesně toto se děje už dnes.

Parlamentní volby: definitivní ano

Po úspěchu maltského referenda se pozornost světových médií přesunula na hlasování v dalších přistupujících zemích, a tak všeobecné volby, které na Maltě proběhly v květnu 2003, už takový zájem nevzbudily. Přitom vzhledem k tomu, že výsledek referenda musel ještě potvrdit nový parlament, šlo Maltě doslova o všechno právě v těchto volbách. Proto byly provázeny ještě bouřlivější kampaní než referendum a hlavním bodem volebních programů obou nejdůležitějších stran byla zase otázka členství v EU. Těsnou většinou nakonec vyhrála prounijní Nacionalistická strana. Ze všech platných odevzdaných hlasů získala 51,79%, naopak maltští labouristé, kteří byli připraveni při schvalování Smlouvy o přistoupení výsledek referenda nerespektovat, získali jen 47,51% a zůstali v opozici. Tím Malta zvládla svůj možná nejtěžší krok na cestě do Evropské unie…


Autor študuje odbor Európske štúdie na Fakulte sociálnych vied UK a zaoberá sa problematikou Stredomoria s dôrazom na bezpečnostné a politické aspekty.

Ďalšie analýzy môžete nájsť na stránke Integrace.cz.

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA