Ukrajina v Evropě nebo v Evropské Unii?

Autor analýzy tvrdí, že hoci Ukrajina z geografického, historického i kultúrneho hľadiska do Európy určite patrí, jej členstvo v Európskej únii je zatiaľ nereálne.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Ve stínu událostí vrcholné světové politiky minulého týdne se odehrálo několik důležitých momentů nejnovějších ukrajinských dějin. V pondělí podepsali vicepremiér ukrajinské vlády Oleh Rybačuk a ministr zahraničí předsedajícího Lucemburska Jean Asselborn Akční plán Evropské unie pro Ukrajinu, vytvořený ještě za premiéra Janukovyče, avšak nyní doplněný o nový desetibodový program pomoci Ukrajině. V úterý se v Bruselu na čtvrt hodiny sešel prezident Viktor Juščenko se svým americkým protějškem Georgem Bushem. Ve středu Juščenko pronesl řeč v Evropském parlamentu a dostal tak příležitost zřetelně artikulovat svou politiku v orgánu EU. Z výroků, které zazněly na straně Ukrajinců, je zřejmé, že vstup do EU je nezvratná priorita nové vlády.

 
Ukrajina do Evropy patří. Východní část Evropy je neodmyslitelně spjata s ukrajinskou historií, kulturou a náboženstvím. Nabízí se otázka: proč tedy není alespoň na takové úrovni přistupování k Evropské unii jako islámské a většinově asijské Turecko? Ukrajince děsí představa, že by měli čekat právě tak dlouho jako Turci. Těsnějšímu sbližování Ukrajiny s EU brání, vedle vážných ekonomických problémů (často však Turecku podobných), postoj Ruska. Nebo přesněji strach zvláště Francie a Německa ze zhoršení vztahu se surovinově životodárným Ruskem. Moskva přitom sbližování Ukrajiny s EU zatím neblokuje a vztahy s Kyjevem rozvíjí vcelku spořádaně. Unie však zřejmě cítí, že se nyní příslibem Turecku příliš otevřela. Přitom ještě doznívá a stále pokračuje rozšíření o bývalé komunistické státy. Politický obrat na Ukrajině tedy zastihl EU ve fázi „stahu“ do vnitřních věcí (ústavní smlouva atd.).


Rozšířený Akční plán obsahuje mimo jiné hospodářskou podporu Ukrajině, která má vést k uznání tržního charakteru ukrajinské ekonomiky, spolu s podporou jejího vstupu do Světové obchodní organizace. Členství ve WTO by zas mělo umožnit vytvoření společného ekonomického prostoru s EU. Takový mechanizmus je nastíněn již ve Smlouvě o partnerství a spolupráci mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou z roku 1996, která je základem dosavadní unijní politiky vůči Kyjevu. Nyní je však upřesněn, zasazen do časové perspektivy a obohacen například o uvolnění vízového režimu. Ukrajincům nabízí alternativu k ruskému projektu Jednotného ekonomického prostoru, ze kterého se chtějí vyprostit, jakmile bude bránit v integraci do EU.


Akčním plánem však nesmí být problém Ukrajiny smeten ze stolu. Vždyť není ještě vyhráno. Pokud se Juščenkova politika setká na Ukrajině s nepochopením, hrozí mu porážka v parlamentních volbách, jejichž výsledek bude mít po reformě ústavy zvýšenou váhu.
Evropští politici připomínají, že míč je na straně Ukrajiny, což střízlivě ohodnotil i Juščenko. Jedná se například o rigidní ekonomické zákony bránící tržním mechanizmům nebo o pochybný export ukrajinských zbraní, blokující politické sblížení. Mnohé závisí také na způsobu, jakým premiérka Julia Tymošenková provede chystanou masivní revizi neprůhledné privatizace. Jsou na místě obavy, zda nepůjde o selektivní znárodňování v putinovském stylu.


V zájmu EU však musí být aktivní spolupráce zaměřená také na sebeprezentaci mezi ukrajinskými obyvateli. Vždyť euroskepticismus je mnohdy důsledkem špatné „public relations“ Bruselu v jednotlivých zemích. V případě Ukrajiny může EU navázat na svou pozitivní roli při prezidentských volbách a stát se tak tmelícím prvkem stále rozpolcené ukrajinské národní identity mezi Západem a Východem. Takový postoj nicméně vyžaduje hluboký zájem o tamní situaci. Kupříkladu nyní slíbená liberalizace dovozu ukrajinské oceli a textilu je jistě prospěšná. Hlubší zájem se ale prokáže teprve v podpoře malých a středních firem a dlouhodobě nutné diverzifikaci ukrajinské výroby.


Ukrajincům na Akčním plánu vadí, že po svém ukončení v roce 2007 dále nespecifikuje pokračování přístupového procesu. Stanovení časových horizontů jako motivačních prostředků je důležité a není divu, že výroky komisařky pro vnější vztahy Benity Ferrero-Waldnerové, obcházející slib plného členství, Kyjevu nestačí. Juščenko navrhuje zahájení vstupních rozhovorů hned roku 2007. Pokud to Unie slíbit nemůže, má zatím prostor k podpoře členství Ukrajiny v jiných organizacích, které jsou další prioritou ukrajinské vlády. Tím přesune pozornost Kyjeva i ukrajinské společnosti na méně konfliktní cíle (i z pohledu Ruska) a zároveň dostane čas na formulaci své politiky vůči Kyjevu. Vstup do WTO je zřejmě prvním všeobecně podporovaným směrem. V úterý se George Bush, stejně jako předtím Condoleezza Riceová, kladně vyslovil ke vstupu Ukrajiny do NATO. Evropské státy by se proto měly shodnout i na tomto bodě. Jsem přesvědčen, že členství v Severoatlantické alianci zakotví Ukrajinu v demokratické Evropě a pootevře dveře zatím nereálnému vstupu Ukrajiny do Evropské unie.


Text analýzy bol uverejnený na portáli Integrace.cz 25. februára 2005.

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA