Visegrádská čtyřka – Dichtung und Wahrheit

Autor sa kriticky pozerá na históriu spolupráce krajín V4. Tvrdí, že táto spolupráca nikdy poriadne nefungovala a aj dnes chradne na rozpore medzi Dichting a Wahrheit - slovami a činmi.

partner, visegrad, analyzy
partner, visegrad, analyzy

 

Visegrádská čtyřka a visegrádská spolupráce se staly od počátku devadesátých let v naší i evropské politice a žurnalistice hýčkaným pojmem. Skloňovat slovo spolupráce ve všech pádech, nota bene týká-li se čtyř postkomunistických středoevropských zemí, zní skvěle jak na summitech a různých evropských fórech v proslovech politiků, tak v hlubokomyslných úvahách mediálních komentátorů.

V éře politické korektnosti je to i pěkný klacek na všechny, kteří se odváží tázat se po obsahu, hledat zájmy a z nich vycházející skutečná témata, která se mají spoluprací řešit, či kteří se snad odvažují pochybovat o smyslu tohoto pěkného pojmu. To potom musejí být národní egoisté, či snad dokonce nacionalisté a je třeba je také takto onálepkovat.

V4 takovouto politicky korektní objednávku plní již dlouho. Na samém počátku sloužila jako hezká výmluva pro oddálení seriózního jednání o připojení čtyř středoevropských zemí k západním bezpečnostním a integračním strukturám. Nejprve dokažte v rámci V4, že jste vůbec demokratické spolupráce schopni, a potom možná budeme jednat o vašem členství v našich uskupeních – radívali nám ze Západu v době, kdy naším životním zájmem bylo maximálně zkrátit období nejistot v nestabilní poloze mezi váhajícím Západem a v chaosu se nacházejícím postkomunistickým Východem.

Později Visegrád získal svou parciální atraktivitu i pro některé politiky z členských zemí – okázalá setkání hlav států a vlád, mezinárodní konference, společné deklarace atd., prostě dobrá příležitost k mediálnímu zviditelnění a velkým slovům, především pro ty, kteří měli ambici vystupovat směrem k Evropě a světu jako jacísi regionální lídři.

Co však má být obsahem této vychvalované spolupráce kromě tohoto politického pozlátka, to – zdá se – až takovou prioritou nikdy nebylo. Paradoxně tak zdaleka nejvýznamnější jediný společný skutečně fungující projekt mezi těmito zeměmi vznikl jaksi mimo onu spektakulární adresu V4. Byla to CEFTA – Středoevropské sdružení volného obchodu, iniciované v roce 1992 tehdejším českým premiérem Václavem Klausem, dodnes osočovaným jako nepřítel visegrádské spolupráce, které zabrzdilo kolaps vzájemného obchodu.

Dnes CEFTA naším společným vstupem do EU končí a otevírá se otázka jak dále. V4 stále láká jako jakýsi blok uvnitř EU. Opět se hovoří o spolupráci, společných postojích, summity se konají a další připravují. V praxi se zájmy zemí V4 bohužel podstatně liší. Václav Klaus to nedávno charakterizoval velmi otevřeně při rozhovoru na toto téma s maršálkem polského Sejmu M. Borowskim.

Kde zůstala visegrádská spolupráce v přístupových jednáních s EU, kde bez ohledu na líbivou „visegrádskou“ rétoriku každý postupoval zcela individuálně bez ohledu na ostatní? Napadlo snad někoho pokoušet se formulovat společné postoje k irácké krizi či evropské ústavě? Všichni rádi hovoří o společných projektech, ale nalézt takové, které by skutečně měly mnohostranný, a nikoliv pouze bilaterální charakter se zatím nepodařilo. A přitom stále předstíráme, že spolupráce V4 je naší hlavní prioritou.

To je bohužel realita současnosti, tak odlišná od velkých libě znějících, ale prázdných slov o spolupráci. Visegrád chřadne na rozporu, řečeno s klasikem, mezi „Dichtung und Wahrheit“, mezi slovy, zájmy a činy. Je nezbytné nalít si čistého vína a skutečně hledat vážné společné zájmy a postoje. Nenalezneme-li je, potom jsou summity hlav států a vlád kvůli výměně folklórních souborů a podobným aktivitám skutečným luxusem.


Autor je vedúcim Kancelárie prezidenta Českej republiky

Text bol publikovaný v Newsletter, apríl 2004 (Centrum pro ekonomiku a politiku)

Ďalšie články a analýzy nájdete na stránke Visegrád.info

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA