Země V4: Zpátky v Evropě?!

Na pozadí nedávneho pristúpenia krajín strednej Európz k EÚ sa autor pýta na definíciu samotnej Európy. Odmieta hovoriť o „návrate V4 do Európy“, pretože, podľa neho, „prínos obyvateľov týchto krajín pre európsku vedu a kultúru je nespochybniteľný“.

partner, visegrad, analyzy
partner, visegrad, analyzy

 

V souvislosti s nedávným přistoupením nových zemí k EU se často mluvilo, mluví a dlouho ještě asi i mluvit bude o „nové“ a „staré“ Evropě a někdy dokonce o tom, že ony nové členské státy jsou zpět v Evropě. Když se krátce po pádu komunismu začalo šířit v zemích bývalého sovětského bloku heslo „Zpátky do Evropy!“, vypadalo to jako spontánní projev euforie. Že se však toto heslo objevuje ještě dnes, a to nejen ve slovníku obyvatel nově přistoupivších zemí, je už důvodem k zamyšlení.

Jestliže přijmeme toto zjednodušené tvrzení, je třeba se ptát, odkud se například země Visegrádu do Evropy vracejí a kdy a kam z ní odešly. Dostáváme se tak nutně k otázce po definici Evropy. Ať ji však definujeme čistě geograficky nebo jako oblast určité kultury, vždy tam patřily země tzv.Visegrádské čtyřky. Už od dob dávno minulých to byly i tyto země, které spoluvytvářely cosi, co lze definovat jako středověkou a později novověkou a moderní Evropu. Tyto země byly a jsou pevně v zakotveny celoevropském rámci, na jehož tvorbě se podílely. Ať už jako samostatné státy nebo jako součást nějakého většího politického celku. Ale Evropa, to vždy byli a vždy budou především lidé. A přínos obyvatel těchto zemí pro evropskou vědu a kulturu je nezpochybnitelný. Oni jsou těmi kamínky, bez nichž by mozaika zvaná Evropa nebyla úplná. To neznamená, že by byly cennější než kamínky ostatní, jen to dokládá nezastupitelnost každé součásti tak pestrého celku, jakým Evropa zcela jistě je. Kdybychom Evropu přirovnali k velkému domu, znamenalo by ono tvrzení o návratu do Evropy, že jsme řadu let ignorovali fakt, že dům má okna a nyní je po letech se skřípěním otevírali.

Zatímco západní, severní i jižní hranice Evropy jsou kvůli jasnému oddělení mořskou hladinou neoddiskutovatelné, hranice východní se postupem času měnila a sporná je dodnes. Kde končí Evropa a kde začíná Asie? To je otázka, která zaplnila a zcela určitě ještě zaplní spoustu papíru i lidských myslí. My se ale spíše zaměřme na častý fenomén, kdy se pojem Evropa ztotožňuje s Evropskou unií. Zcela jistě bude jednou většina států evropského kontinentu členskými státy EU, ale ztotožňovat současnou EU s Evropou je přinejmenším zkreslené. Nahlíženo touto opravdu optikou vstupují země střední Evropy do té „evropské“ Evropy. V tom případě se musíme ptát, v jaké Evropě existují Norsko nebo Švýcarsko.

EU bude mít vždy členy ekonomicky silné a slabší, ale budovat kvůli tomu dvourychlostní Evropu by bylo kontraproduktivní a zcela v rozporu se základními myšlenkami evropské integrace. Ty přeci směřují k Evropě jednotné a silné. K Evropě vzájemného partnerství a ne k dalšímu dělení a vymezení nějakého elitního klubu mocných. Partnerství a spolupráce mají být tmelem politického celku, který pak bude stabilizačním prvkem v mezinárodní politice a spolehlivým partnerem ostatních aktérů mezinárodního dění. To pomůže otestovat i nejnovější rozšíření o země, které vždy byly prostorem, kde se testovaly možné politické koncepce uspořádání států. Připomeňme systém mírových smluv, který vznikl po I. světové válce nebo uspořádání po II. světové válce, které Evropu rozdělilo oponou tak, že ještě dnes toto rozdělení ovlivňuje mínění lidí a dává tak vzniknout pokřiveným pohledům na náš starý kontinent. Také odtud pramení ono tvrzení o návratu „zpět do Evropy“ – zpět před oponu.

Nyní je tedy snad ta pověstná opona definitivně stržena a každý Evropan teď vnímá celé jeviště a ne jen nějaký jeho výsek.


Ďalšie analýzy nájdete na stránkach Visegrad.info

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA