Země Visegrádské skupiny a nelegální migrace

Projekt, vypracovaný Výzkumným centrem Asociace pro mezinárodní otázky v Prahe, nevládnou organizáciou zameranou na vzdelávanie a výskum v medzinárodných vzťahoch, sa venuje funkcii Visegrádskeho regiónu ako nárazníkovej zóny medzi doterajšími členskými štátmi EÚ, bývalým Sovietskym zväzom a Balkánom.

asociace pro mezinárodní otázky, amo
asociace pro mezinárodní otázky, amo

 

Visegrádský region jako nový cíl migrace

Státy Visegrádské skupiny patřily po téměř dvě století k oblastem, odkud z různých příčin odcházelo značné množství lidí do zemí souhrnně označovaných jako „západ“. V posledních patnácti letech se tato situace změnila a země V4 se – i přesto, že odchod jejich občanů především do „starých“ členských zemí EU do značné míry pokračuje – postupně staly a nadále stávají prostorem nových mezinárodních migračních proudů. Jsou cílem krátkodobé pracovní migrace (legální i ilegální) i tranzitní migrace směřující dále na západ Evropy. Přitahují především občany ze sousedních zemí bývalého Sovětského svazu, z jihovýchodní Evropy, ale i ze vzdálenějších zemí Asie1. Výzkum těchto migračních proudů, jejich příčin a důsledků byl dlouho zanedbán a teprve v posledních letech se i vzhledem ke vstupu těchto zemí do Evropské unie staly předmětem zájmu širšího výzkumu.

Navzdory tomu, že země Visegrádu spojují jejich starší i novější dějiny, integrace do NATO a EU a jejich postavení je v řadě věcí srovnatelné, je migrační situace tohoto regionu vzhledem k hlubším historickým a společenským souvislostem různorodá. Jednotlivé země V4 se v migrační struktuře a situace do značné míry liší, přesto však existují určité společné prvky, které se mohou stát základem pro širší spolupráci zemí V4 v oblasti nelegální migrace.

Hlavní společnou charakteristikou České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska v oblasti mezinárodní migrace je jejich funkce nárazníkové zóny mezi dosavadní EU a bývalým Sovětským svazem, resp. Balkánem2. Za zásadní je v západní literatuře považována schopnost těchto zemí zamezit migraci z východu dále na západ3. Většina ekonomicky motivovaných migrantů se v regionu zemí V4 neusadí trvale či dlouhodobě, jejich pobyty jsou krátkodobé a opakované. Jedná se převážně o takzvanou cirkulační migraci, kdy mnoho migrantů „pendluje“ mezi zemí původu a pracovním místem v jiné zemi v intervalech několika měsíců či týdnů, obyvatelé pohraničních oblastí mnohdy denně. Nelegální migrace je v současné době největším problémem pro Česko, v ostatních zemích se předpokládá, že by se významnějším problémem mohla stát v blízké době.

Vstupem zemí V4 do Evropské unie lze dlouhodobě očekávat zvýšení životního standardu a tím i zostření rozdílů mezi novými členskými zeměmi a jejich východními sousedy, z nichž pochází většina imigrantů. „Napětí mezi oběma tábory se může zintenzivňovat a toky (a následně i stavy) ilegálních migrantů pohybujících se (a poté setrvávajících) z východu směrem na západ se mohou významně zvýšit.“4

V kontextu visegrádského regionu jako nárazníkové zóny mezi východní Evropou a EU se dá očekávat, že většina imigrace bude pravděpodobně pocházet právě ze zemí východní Evropy. Již existující příliv legálních i nelegálních pracovních cirkulačních migrantů z tohoto regionu bude pokračovat i do budoucna a bude – i přes některá regionální specifika – pravděpodobně nejdůležitějším migračním typem. Cirkulační povaha migrace se může změnit v dočasnou migraci a poté v trvalé usazení. Naproti tomu stojí trend „migračního transnationalismu”, v jehož rámci se cirkulační migranti natrvalo v cílové zemi neusazují, ale pokračují v cirkulaci a žijí střídavě jak v místě zdroje, tak cíle migrace, jakož i na cestě mezi těmito místy. Nakolik se tento trend trvale projeví v zemích střední a východní Evropy, je dnes velmi obtížné odhadnout.“5

Noví, většinou pracovní cirkulační migranti vyplní mezery na pracovních trzích, v sektoru nekvalifikované, manuální práce. Nastanou i některé změny ve strukturální charakteristice migrantů. Podle Drbohlava se dá očekávat, že přijde jak vrstva méně vzdělaných a kvalifikovaných, tak i skupina vysoce vzdělaných, někdy i špičkových odborníků. Očekávaným trendem je, že obě skupiny, alespoň v prvé fázi imigrace, budou mít na pracovním trhu značný význam v sektoru nejméně prestižních typů pracovních činností. „Budou vykonávat málo honorované, pomocné činnosti, ve většině pouze manuálního typu bez potřeby mnoha zkušeností a vyšší kvalifikace. Naplní tak teoretické předpoklady tvorby “druhotného pracovního trhu” (secondary labour market)6.“ I nadále se umístí v oblasti stavebnictví, služeb, zemědělství a v některých průmyslových odvětvích. Důsledkem toho může být již zmíněná „etnizace“ pracovního trhu, „což v podstatě znamená, že imigranti ovládnou daný subsektor, o který zároveň ztratí zájem domácí populace. Část vzdělanějších imigrantů se naopak posune na sociálním žebříčku výše a mnozí se uchytí i v intelektuálně náročnějších, lépe placených oblastech, pro které mají vzdělání a předpoklady.“7

Z hlediska struktury podle věku a pohlaví lze předpokládat, že pracovní cirkulační migrace se bude na začátku i nadále skládat z většinou mladších mužů, i když existuje i podstatná přítomnost relativně “starší populace” nad 30 let věku. Do vyřešení otázky přechodu cirkulační migrace v trvalou versus “transnationalism” se podle Drbohlava složení imigrantů „pravděpodobně změní a to ve smyslu kopírování struktury klasického sjednocování rodin. Proud bude vyznačovat rostoucím zastoupením žen, dětí i seniorů. Současně se také částečně zvýší profesní diferenciace příchozích cizinců.“8

Ve všech zemích V4 tvoří podstatnou součást ekonomické reality šedá ekonomika, která sice není závislá na nelegální práci cizinců, nicméně vytváří značný prostor a poptávku po neregistrované pracovní síle a efektivně ji využívá. Neefektivní kontrola státními orgány, chybějící sankciování, korupce a do určité míry široká akceptace ve společnosti jsou společné pro země V4 a také významnými „pull faktory“ nelegální pracovní migrace. Dále se v celém regionu vyskytují v podobě takzvaných „klientů“ zprostředkovatelské struktury, které zaměstnavatelé využívají k nalezení cizí pracovní síly a které jsou rovněž zázemím a zprostředkovateli práce pro migranty. Mnohdy mají tyto struktury takovou povahu, že je lze považovat za jednotky organizovaného zločinu, kontrolující určité segmenty pracovního trhu do té míry, že je pro nově přicházející cizince takřka nemožné jich nevyužít. Eliminace těchto struktur a s nimi spojených negativních jevů ovšem není polem pro společný postup, ale úkolem pro národní legislativy a administrativy.

Společnou charakteristikou zemí Visegrádu je jejich poloha představující tranzitní prostor či destinaci krátkodobých a cirkulačních pohybů, který je sice migranty do značné míry využíván pro (nelegální) ekonomickou aktivitu a dočasný pobyt, nicméně představuje jen pro mizivou část cíl dlouhodobé imigrace. Většina osob pohybujících se v tomto prostoru nebo přes něj má za cíl buď „opravdový západ“, tedy země s vyspělejší ekonomikou, nebo naopak akumulaci kapitálu pro zlepšení vlastní situace v zemích původu. Tuto skutečnost dokazují jak relativně krátké, zato opakované pobyty legálních i nelegální pracovních migrantů, tak i jejich složení především z mužů mladšího věku. Stále častěji se vyskytují také ženy bez rodinných příslušníků, které se volně a flexibilně pohybují na pracovním trhu a jsou ochotny jako součást krátkodobé životní strategie přijmout práci za okolností, které nejsou pro místní obyvatelstvo atraktivní.

Migranti se – nejen v zemích Visegrádu – uchycují zejména v určitých ekonomických sektorech, jako je stavební průmysl, zemědělství, gastronomie, služby v turistickém průmyslu. Jsou to většinou krátkodobé „anonymní“ činnosti nevyžadující vysokou kvalifikaci, které může vykonávat „každý“. Základním kritériem zaměstnání je tedy pouze přítomnost pracovní síly, která je ochotná pracovat nárazově bez pevné pracovní doby a za podmínek, které jsou pro místní nepřijatelné. Fluktuace pracovníků v těchto sektorech je vysoká, čímž se komplikují možnosti kontroly ze strany úřadů. Proces získávání legální pracovní síly časově i administrativně neodpovídá požadavkům těchto sektorů.

S výjimkou Maďarska, kde je hlavní zemí původu migrantů Rumunsko, pochází ve všech zemích V4 největší počet pracovních migrantů z Ukrajiny. V maďarském případě zaujímají Ukrajinci jako třetí nejpočetnější skupina rovněž významnou pozici na pracovním trhu. I Bělorusko a v poslední době čím dál tím více Moldávie jsou dalšími důležitými zdrojovými státy.


1 Wallace, Claire / Stola, Dariusz:Patterns of Migration in Central Europe. In: Wallace, Claire / Stola, Dariusz (Eds): Patterns of Migration in Central Europe. Palgrave Publisher, Houndmills, Basingstoke 2001. s. 2

2 Pro analýzu role České republiky v „buffer zone – nárazníkové zóně“ viz také: Satra, Daniel: „Buffer Zone” Tschechische Republik: Ukrainische Arbeitsmigranten an den Grenzen der EU. In: Banse, Christian und Holk Stobbe (Hrsg.): Nationale Grenzen in Europa. Wandel der Funktion und Wahrnehmung nationaler Grenzen im Zuge der EU-Erweiterung. Sozialwissenschaftliche Beiträge, ZENS-Reihe Europa- und Nordamerikastudien, Peter Lang Verlag 2004

3 Wallace, Claire: The Eastern Frontier of Western Europe: Mobility in the Buffer Zone. In: Sociological Series 12. Institute od Advanced Studies, Vídeň 1997. s. 1

Stola, Dariusz: Two kinds of Quasi-Migration in the Middle Zone: Central Europe as Space for Transit Migration and Mobility for Profit. In: Wallace, Claire / Stola, Dariusz (Eds): Patterns of Migration in Central Europe. Palgrave Publisher, Houndmills, Basingstoke 2001. s. 86

4 Drbohlav, Dušan: Mezinárodní migrace v České republice v kontextu evropských integračních procesů. In: Regionální vývoj: Specifika české transformace, evropská integrace a obecná teorie. Hampl, M (ed.). Praha, Přírodovědecká fakulta UK Praha 2001, str. 99-126.

5 Tamtéž

6 Tamtéž

7 Tamtéž

8 Tamtéž


Celý text štúdie bol uverejnený na stránke Visegrad.info v októbri 2005.

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA