Jak podpořit konkurenceschopnost EU?

Autor hodnotí pokus Európskej komisie zvýšiť konkurencieschopnosť EÚ prostredníctvom revízie Lisabonskej stratégie.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Nová Komise se rozhodla vnést svěží vítr do evropského boje za vyšší konkurenceschopnost. Šéf Komise José Manuel Barroso především ve spolupráci s komisařem pro konkurenceschopnost Guntherem Verheugenem předložil návrh na revizi Lisabonského procesu. Unie by podle Komise neměla tolik bazírovat na ekologické legislativě a soustředit se na oblasti, které ji dnes trápí skutečně nejvíce, a to růst a zaměstnanost. „Je čas zaměřit pozornost na to, co dnes skutečně trápí většinu evropských občanů, a to je nedostatek práce,“ řekl novinářům Gunther Verheugen.

Návrh na revizi Lisabonu nespadl takříkajíc z nebe na zem. Pokrok v dosahování lisabonských cílů je od roku 2000 pomalý. Minulý rok byl proto požádán v evropských kruzích dobře známý bývalý nizozemský premiér Wim Kok o vypracování analýzy dosavadních neúspěchů. Světlo světa spatřil pravděpodobně nejlépe vypracovaný dokument s minimem „eurospeeku“ (speciální mluvy Bruselu zaměřené na mlžení problémů). Zpráva v mnoha oblastech odkrývá a vysvětluje skutečnou podstatu problémů strategie. K zásadním závěrům patří, že Lisabonu se nedaří především kvůli příliš velké agendě, malé srozumitelnosti celého procesu pro veřejnost a konfliktnosti některých jeho cílů.

Návrh Komise, která bývá často nazývána jako liberální, v podstatě navazuje na doporučení Wima Koka. Alfou a omegou návrhu je proces zjednodušit, vyzdvihnout to, co je skutečně podstatné, a přiblížit cíle veřejnosti. Úctyhodný záměr není ani tak projevem liberálnosti Komise, jako spíš jedinou možností, jak reagovat na pokračující neúspěchy. Málokterý skutečný liberál by také zdůrazňoval jako cíl hospodářské politiky práci a zaměstnanost.
Od Lisabonské strategie nelze očekávat zázraky, protože hlavním bitevním polem jsou národní úrovně. Většina aktivit Lisabonu má povahu koordinace nebo jiných „soft law“ opatření. To, zda budou státy reformovat sociální modely, podporovat více vědu a výzkum, nebo vytvářet příznivé podnikatelské prostředí, záleží výhradně na rozhodnutí národních vlád a parlamentů. Jak píše český odborník na Lisabonskou strategii Prof. Luděk Urban: „Lisabon může na členské státy působit pouze formou jakéhosi morálního nátlaku.“ Pak je ale třeba uvědomit si, že mezi doporučeními působícími jako morální nátlak dnes existuje značná konkurence. Doporučení přicházejí z řady mezinárodních institucí jako OECD, Mezinárodní měnový fond nebo Mezinárodní organizace práce. Pro úspěch koordinace a soft law je zásadních několik faktorů. V prvé řadě musí být sada doporučení srozumitelná a prezentovat určitý „jednotný tah na branku“. Zásadní také je, aby strategii pochopila veřejnost na národních úrovních, protože bez ní žádný významnější tlak na domácí politickou scénu nevznikne. V neposlední řadě je na místě, aby za naplňování strategie nebyli zodpovědní všichni – a tím pádem nikdo. Návrh Komise zjednodušit strategii a systém vykazování úspěchů a neúspěchů, osekat ji o protimluvné body a jmenovat na národních úrovních politicky zodpovědného „Mr“ nebo „Mrs Lisbon“ je správný. Postavení Lisabonské strategie v konkurenci s ostatním soft law se tím jednoznačně posílí.

Prozatímní reakce na Barrosův nový plán jsou z logiky věci rozporuplné. Podnikatelské svazy jásají, na druhé straně odbory a neziskové organizace z oblasti životního prostředí protestují. Odbory mají strach, aby v sociálním pilíři neupadl do pozadí důraz na sociální kohezi a boj s chudobou. V Evropském Parlamentu mají zastání především mezi socialisty. „Evropa se dnes musí zaměřit na radikální reformy, ale v žádném případě ne tak, aby slepě kopírovala model USA. To není cesta, kterou by ocenily miliony nezaměstnaných,“ rozhořčeně podotkl na adresu nového návrhu Komise socialistický europoslanec Poul Nyrup Rasmussen.

Ekologické neziskové organizace jsou jednoznačně proti vypouštění ekologického pilíře z Lisabonského procesu. Barroso se je snaží uklidnit tím, že ekologická legislativa Unie samozřejmě nezmizí. Pouze nebude současnou prioritou, ale trvale udržitelný rozvoj i tak zůstane dlouhodobou vizí Unie.
Jak revize Lisabonu nakonec dopadne, rozhodne až jarní zasedání Evropské rady. Zbývá doufat, že vyhraje zdravý rozum nad tlakem lobby – a Lisabon se stane skutečnou strategií. Ne pouze seznamem pěkných věcí, které si přejeme mít všechny najednou, a to nejpozději do roku 2010. Vždyť kdo by si nepřál mít vysoký hospodářský růst při plné zaměstnanosti a vysokých sociálních a ekologických standardech. V praktické hospodářské politice je ale vždy nutné některé cíle do jisté míry obětovat, abychom byli schopni dosáhnout jiných.


Analýza bola uverejnená na stránke Integrace.cz 15. februára 2005.

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA