Boloňský proces: vyhlídky do budoucna

Cieľom Bolonského procesu je do roku 2010 zriadiť Európsku oblasť vyššieho vzdelávania, ktorá by mala prostredníctvom Európskeho systému transferu kreditov odstrániť prekážky mobility študentov a uľahčiť vzájomné uznávanie kvalifikácií medzi európskymi krajinami.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Ve středověku byla jazykem vzdělanosti a vědecké komunikace latina. Studenti a učitelé se často pohybovali mezi jednotlivými univerzitami, které byly všechno, jen ne národnostně jednotné. Na nejstarší evropské univerzitě v Bologni existovalo až 16 takzvaných univerzitních národů, univerzita byla nezávislá na představitelích církve či měšťanstva a hlavní slovo zde měli studenti. Dnes probíhá studium na většině evropských vysokých škol v národních jazycích a vysokoškolské systémy jednotlivých zemí jsou natolik spletité, že jen pokus o základní orientaci vám zabere nemálo času. Dost obtížně také budete v praxi prosazovat uznání svých předchozích studií. A právě tyto problémy se snaží řešit Boloňský proces.

Z historie Boloňského procesu: od Boloně přes Prahu a Berlín do Bergenu

Boloňský proces, který odstartoval v roce 1999, je dobrovolná iniciativa dnes již čtyřiceti evropských států, členů i nečlenů Evropské unie. Jedná se o akční plán rozvoje evropského vysokého školství do roku 2010. Jeho cílem je zvýšit atraktivnost a konkurenceschopnost evropského vysokého školství ve světovém měřítku a zvýšit konkurenceschopnost jeho absolventů na trhu práce. K tomu mají v první řadě napomoci cíle formulované v Boloňské deklaraci: transparentnost a vzájemná srovnatelnost terciárního vzdělávání (přijetí dvoucyklového systému studia, tj. samostatného bakalářského a magisterského programu), zavedení evropského kreditního systému (ECTS), zavedení evropského dodatku k diplomu, podpora evropské spolupráce v udržování kvality VŠ vzdělání a podpora jeho evropského rozměru. Je tedy zřejmé, že Boloňský proces je jednou z cest k realizaci Lisabonské strategie, přijaté v roce 2000, která si klade za cíl vytvořit z Evropské unie do roku 2010 “nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností”. Znalosti, inteligence a kreativita jsou v této souvislosti chápány jako tradiční evropské trumfy.

Součástí Boloňské deklarace je i dohoda, že se představitelé signatářských zemí budou scházet každé dva roky, aby mohli diskutovat o procesu, hodnotit jeho pokroky a zajistit mu nezbytnou podporu. Tato setkání zároveň umožňují konstatovat nové potřeby a brání tomu, aby boloňský proces ustrnul na jednom bodě.

První konferencí v řadě se stal v květnu 2001 Pražský summit. Stanovil cíle procesu pro roky 2001 – 2003 a ve výstupním dokumentu, Pražském komuniké, se objevila nová témata: celoživotní vzdělávání a role univerzit jako jeho poskytovatele, nezastupitelnost role studentů (měli by se podílet na tvorbě organizace a obsahu studia a ovlivňovat je) a propagace a podpora aktivity Evropského vysokoškolského prostoru.

Další setkání se uskutečnilo v září 2003 v Berlíně. Byla zde podána zpráva o vývoji v jednotlivých zemích v letech 2001 – 2003 a stanoveny priority pro následující dvouleté období. Těmi má být zabezpečení kvality studia na národní i evropské úrovni, zavedení prvních dvou stupňů studia a snazší uznávání vzdělávání (celku i jeho částí) včetně ratifikace Lisabonské úmluvy o vzdělávání a uznávání kvalifikací v Evropském vysokoškolském vzdělávacím prostoru. Novým tématem, které konference přinesla, byl problém doktorského studia a nezbytnost spolupráce mezi Evropským vysokoškolským vzdělávacím prostorem a Evropským výzkumným prostorem.

Na 19. a 20. května tohoto roku je naplánována konference ministrů v Bergenu. Budou jí předcházet dvě přípravná zasedání v březnu a v dubnu. Podkladem pro konferenci bude zpráva evropského ústavu pro informace ve školství Eurydice o národních trendech v Boloňském procesu a doplňující národní zprávy o vývoji vysokého školství, z nichž většina je již zveřejněna na stránkách věnovaných bergenské konferenci.

Boloňský proces dnes

Jak tedy vypadají výsledky boloňského procesu v současnosti? Od letošního akademického roku by mělo ve státech boloňského procesu platit, že student, který je přijat na vysokou školu, nastoupí do bakalářského studia (1.cyklus). Toto studium nebude trvat méně než 3 roky a povede k vysokoškolskému diplomu – výjimkou jsou obory jako medicína nebo zubní lékařství, které bakalářské studium neumožňují. Po ukončení prvního cyklu studia se student bude moci rozhodnout, jestli nastoupí do zaměstnání, nebo se bude specializovat v magisterském a následně doktorském studiu (2. a 3. cyklus). Pokud se student rozhodne po ukončení jednoho cyklu studia změnit školu, neměl by se setkat se závažnými problémy doma ani v zahraničí. Většina států boloňského procesu podepsala Lisabonskou dohodu o uznávání. Student by měl rovněž mít možnost strávit část studia na jiné vysoké škole a jeho studijní výsledky z hostitelské instituce by měly být uznány prostřednictvím kreditního systému ECTS. Tento systém se již několik let používá v programu Socrates-Erasmus a slouží především jako měřítko objemu studia. Každý absolvent by měl navíc od roku 2005 obdržet dodatek k diplomu v cizím jazyce, který srozumitelně charakterizuje obsah studia a měl by být srozumitelný jak pro zaměstnavatele, tak i pro univerzity. V České republice není dodatek vydáván automaticky, ale student o něj musí požádat.

Učitelům přináší Boloňský proces především zvýšení mobility. Účast na konferencích nebo dlouhodobé studijní a výukové pobyty v zahraničí by neměly být chápány jako záležitosti, které učitele odvádí od povinností vůči domácí instituci, ale jako obohacující zkušenost. Ruku v ruce s mobilitou však jdou i zvýšené nároky na jazykové znalosti a schopnost vyučovat v cizích jazycích. Žádoucí je rovněž spolupráce vysokých škol na vytváření takzvaných joint degrees, studijních programů, na nichž se podílí alespoň dvě univerzity. Studenti joint degrees vykonávají části studia na obou univerzitách, které se programu účastní.

Boloňský proces a české prostředí

Jako zdroj informací o implementaci boloňského procesu v českém prostředí můžeme použít národní zprávy vydané pro účely Berlínské a Bergenské konference.

Podívejme se blíže na zprávu mapující období 2003 – 2005. Ta v první řadě konstatuje, že cílů pro období 2003 – 2005, jak je stanovila Berlínská konference, bylo v České republice dosaženo. V akademickém roce 2004/2005 je naprostá většina nových studentů přijímána do bakalářských studijních programů. Výjimkou zůstávají obory, které svou podstatou bakalářské studium nepřipouští – lékařství, zubní lékařství, veterinární medicína, farmakologie.

Zpráva dále podává přehled o organizaci vysokého školství a s ním spojených institucí a zastoupení zákonodárců i reprezentantů vysokých škol v nich. Konstatuje mimo jiné, že studenti jsou z legislativního hlediska chápáni jako rovnoprávní partneři a mají kromě jiného vysoké zastoupení v akademických senátech vysokých škol. Mnoho bodů poukazuje na značnou míru autonomie vysokých škol v Česku. V jejich kompetenci jsou tak důležité pravomoci jako uznávání domácích i zahraničních kvalifikací, vytváření kurikula studijních programů, organizace celoživotního vzdělávání a uznávání vzdělání získaného mimo vysoké školy. Zpráva bohužel konstatuje, že především v uznávání kvalifikací není situace ještě zcela ideální. Uznávání vzdělání získaného mimo vysoké školy v praxi vůbec nefunguje, přestože ho vysokoškolský zákon umožňuje.

Dalším významným tématem je mobilita. Podpora vycestování ze strany státu se orientuje především na studenty a učitele veřejných vysokých škol. Česká republika spolufinancuje především program Socrates-Erasmus (spolufinancování se týká studentů i učitelů). Neexistuje možnost plného financování zahraničního studia. Mezi problémy, se kterými se mobilita potýká, patří nedostatek finančních prostředků a malé pochopení studentů pro tento fakt. Zájem o mobilitu ze strany studentů je poměrně nízký, především na vysokých školách technického směru. Učitelé mobilitu často chápou pouze jako doplňkovou aktivitu. Přijíždějící studenti a učitelé se naopak musí vyrovnat s faktem, že většina škol nemá vhodnou strategii, která by upoutala zájem zahraničních studentů, a neexistuje dostatečné množství studijních programů v anglickém jazyce. Na vývoj takových programů školy mohou obdržet státní podporu. Situaci nekomplikuje pouze nedostatečná jazyková vybavenost české strany – se stejným problémem je možné se setkat i u přijíždějících studentů.

Zpráva zmiňuje i financování ze strany státu. Na výzkum a vývoj jde 0,6 % HDP (v Japonsku je to 2,98 %, v USA 3 % a průměr EU v roce 2002 činil 1,99 %), vysoké školy obdržely v roce 2004 0,15 % HDP, stejnou částku obdržela i Akademie věd, která se na vzdělávacích aktivitách vysokých škol částečně podílí. Mimo to existují v České republice programy na podporu výzkumu a vědecké kariéry, a dokonce i programy usnadňující přístup fyzicky a jinak znevýhodněným studentům. Dá se říci, že národní zpráva v zásadě reflektuje realitu. I tak v ní však zůstává mnoho nevyřčeného.

Vyhlídky do budoucna

Boloňský proces je významnou koordinační aktivitou EU, která viditelně mění svět vysokoškolských studentů, učitelů a výhledově i zaměstnavatelů. V porovnání s minulostí skutečně uvádí akademickou Evropu do pohybu a můžeme jen doufat, že tato tendence přetrvá a povede k rozvoji Evropského vzdělávacího i výzkumného prostoru. To však ve velké míře závisí i na tom, zda budou mít vysoké školy a jejich studenti a učitelé skutečný zájem o spolupráci a podporu mobility a motivaci sami něco pro to udělat. V každém případě můžeme už teď být zvědaví na výsledky třetí konference v norském Bergenu.


Text analýzy bol uverejnený na portáli Integrace.cz 4. marca 2005.  

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA