Aktuální otázky transferu osobních dat z EU do USA

Analýza sa venuje európskemu systému ochrany osobných údajov vo svetle nutných regulácií smerom dovnútra, ale aj obmedzeniam voči tretím subjektom, ktoré sú nutné pre zachovanie jeho štandardov.

Integrace, partner
Integrace, partner

V postindustriální společnosti představují informace hodnotu samy o sobě. Jedněmi z nejdůležitějších a nejsnadněji zneužitelných údajů jsou osobní data. Jejich ochrana začala být diskutována v šedesátých letech 20. století v souvislosti s nástupem nových informačních a komunikačních technologií a dnes představuje nedílnou součást mnoha právních řádů. Skutečností ale zůstává rozdílná úroveň garancí. Nejpropracovanější systém má v současnosti EU, avšak k zachování jeho standardů je nutná regulace nejen směrem dovnitř, ale i omezení vůči třetím subjektům. Tato otázka patří je velmi důležitým tématem debat na evropské politické scéně, protože se přímo dotýká každého z nás.

Bezpečný přístav, nebo rozbouřené moře?

Vzhledem k významu osobních dat v mezinárodní ekonomické i bezpečnostní oblasti a s ohledem na snadnou realizaci jejich transferu je klíčovým problémem otázka právního rámce jejich předávání do třetích států. Na základě ustanovení čl. 25 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady ministrů č. 95/46/ES z 24. října 1995, o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, Evropská komise u třetích zemí konstatuje odpovídající úroveň ochrany osobních dat (OOD). Dosud se tak stalo v případě Švýcarska, Kanady, Argentiny, Guernsey a ostrova Man. Standardům odpovídají i „Zásady bezpečného přístavu pro soukromí“ amerického Ministerstva obchodu a předávání osobních dat cestujících Úřadu cel a ochrany hranic Spojených států.

Předávání osobních dat do USA je ale zároveň velmi kontroverzní otázka. Čtvrtý dodatek Ústavy USA chrání soukromí, země však nemá adekvátní všeobecně platnou legislativu, která by zajišťovala OOD. Oblast částečně upravují Privacy Act z roku 1974 a Computer Matching and Privacy Protection Act z roku 1988, jež ale dopadají výlučně na americké občany a osoby s povolením trvalého pobytu v USA. Tím USA nesplňují podmínky EU. Na druhou stranu jsou Spojené státy nejvýznamnějším globálním aktérem, což si v praxi vynucuje hledání zvláštního řešení.

Dne 26. července 2000 vydala Evropská komise rozhodnutí č. 2000/520/ES, v návaznosti na směrnici 95/46/ES Evropského parlamentu a Rady, o přiměřenosti ochrany poskytované podle zásad bezpečného přístavu pro soukromí a souvisejících frekventovaných dotazů vydaných Ministerstvem obchodu Spojených států (US Department of Commerce). Jak již z názvu právního aktu vyplývá, rozhodnutí zakotvilo institut tzv. bezpečného přístavu (Safe Harbor). Pod tímto výrazem je nutno chápat soubor technických a administrativních opatření, jejichž cílem má být garance odpovídající úrovně OOD předávaných ze zemí EU do USA. Součástí daného konceptu jsou i tzv. Zásady bezpečného přístavu pro soukromí (Safe Harbor Privacy Principles) amerického Ministerstva obchodu, doplněné o odpovědi na často kladené otázky (F.A.Q.).

Toto kompromisní řešení se vztahuje jen na omezený okruh jednotlivých amerických společností, jež se přihlásí k dodržování principů “bezpečného přístavu” založených na standardech OOD podle citované směrnice. Subjekty, které tak učiní, jsou Ministerstvem obchodu zařazeny do on-line seznamu („Safe Harbor List”). Kontrolní oprávnění vykonávají Federální obchodní komise a Ministerstvo dopravy (letecké společnosti). Společnosti, které principy nepřijmou, mohou využít možnosti odvozené z čl. 26 směrnice, který povoluje předání osobních údajů do třetích zemí, pokud s tím subjekt údajů souhlasí, je to nezbytné z některého ze čtyř stanovených důvodů, anebo jde o veřejný soubor dat. Transfer je rovněž možný, jestliže správce dat poskytne adekvátní záruky. To je však ojedinělé.

Ke slabým stránkám tohoto systému patří nedořešení otázky transferů dat v oblasti na veřejného a bankovního sektoru.

Dohoda Europol-USA

Významné místo v problematice předávání osobních dat do třetích zemí zaujímá poskytování údajů v rámci policejní spolupráce. 6. prosince 2001 podepsali v Haagu americký velvyslanec při EU Schnabel a ředitel Europolu Storbeck Prozatímní dohodu o spolupráci. Ta se však problematice OOD vyhýbala. Společný orgán dozoru pro Europol, který nebyl v rozporu s Úmluvou o Europolu konzultován, namítal, že pro podobnou dohodu neexistuje legální základ, protože citovaný dokument umožňuje uzavírat jen tzv. úplné dohody. Kritici Prozatímní dohody také upozorňovali na absenci konzultace Evropského parlamentu a kontroly ze strany Evropského soudního dvora. Za nedostatečný byl rovněž považován dohled ze strany veřejnosti. Pochybnosti vzbudila otázka konformity s článkem 8 Charty základních práv EU, protože akt opomíjel otázku OOD, která byla odsunuta na pozdější jednání. Nedostatkem byla i absence institucionalizovaných garancí ochrany práv v souvislosti s dohodou.

20. prosince 2002 byla v Haagu mezi stejnými stranami uzavřena Dodatková dohoda mezi USA a Europolem o výměně osobních dat a vztahujících se informací.

Proti dohodě byly vznášeny následující výhrady:

1. Jednání o dohodě probíhala nestandardně. Americká strana neposkytla EU přislíbenou analýzu OOD v USA, protože úroveň této ochrany by patrně neodpovídala standardům EU. Přesto Společný orgán dozoru pro Europol, který má za úkol před zahájením vyjednávání předložit zprávu o úrovni legislativy v posuzované zemi, svolil 3. října 2002 k zahájení jednání s USA, a to za podmínek stanovených Američany. Konkrétně šlo jednak o požadavek respektování nové, kontroverzní americké legislativy, Zákona o vlastenectví a Zákona o vnitřní bezpečnosti, jednak o zachování stávajících mechanismů automatického zpracování dat úřady USA. Podle vlastního vyjádření americké strany totiž není nikomu přesně známo, které instituce mají k údajům přístup.

2. Výhrady směřují i proti procesu uzavírání dohody pomocí výměn dopisů. Podle kritiků je takový postup netransparentní a nevhodný pro oblast občanských svobod. S tímto závěrem se autor neztotožňuje, protože jde při uzavírání resortních dohod, byť s dopady na lidskoprávní oblast, o standardní postup, který je navíc průhlednější než například praxe neveřejných setkání.

3. Dohoda se ve své preambuli hlásí k právnímu státu a občanským právům a svobodám, neobsahuje však konkrétnější závazky v oblasti OOD. Druhý odstavec článku 10 dohody umožňuje odepření přístupu k údajům v případě nesouhlasu předávající strany. Přijímající strana musí v případném soudním sporu napomáhat prosazení zájmu strany předávající a v případě prohry tuto skutečnost předávající straně oznámit.

4. Kritici dokumentu zpochybňují formulaci článku 6, podle něhož je možné předávání citlivých údajů, je-li to zvlášť důležité pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání zločinů a k analytickým účelům.5.Ustanovení čl. 20 odst. 4 Úmluvy o Europolu, které zakládá právo každého na opravu nebo vymazání nesprávného údaje, přechází Dodatková dohoda mlčením.

6. Evropský soudní dvůr nad těmito dohodami nevykonává svoji působnost. Ze soudního přezkumu jsou vyloučeny. Je možné podávat stížnosti ombudsmanovi, ale jen proti jednání Europolu, nikoli proti jednání druhé strany smlouvy.

Předávání osobních dat cestujících letadly

V současnosti probíhají nejostřejší diskuse o otázce předávání osobních dat cestujících letadly do USA. Úřad pro cla a ochranu hranic Spojených států po leteckých společnostech začal po 11. září 2001 vyžadovat podrobné informace o přepravovaných osobách, tzv. Passenger Name Record (PNR). Jako motivaci USA stanovily vysoké pokuty (5000 USD za pasažéra) a odepření přistávacích práv či používání leteckých koridorů. Naopak nespokojení zákazníci žalovali letecké společnosti pro klamání a porušení soukromí.

Takto získané údaje jsou zařazovány do informačního systému US-VISIT (Visitor and Imigrations Status Indicated Technology). Podle právníka Jiřího Přibáně představuje tato záměna slov ve spojení visit us orwellovský newspeak. Tento systém má v současnosti pět velkých databází, ve finální podobě jich bude dvacet. Je doplňována o biometrické údaje, získávané prozatím formou daktyloskopických vzorků, a o digitální fotografie od občanů států, se kterými USA nemají bezvízový styk. Nejprve bylo toto opatření uplatňováno na dvě desítky muslimských zemí; to vyvolalo podezření z náboženské diskriminace, a proto došlo k rozšíření opatření. Nezahrnuje však některé západoevropské země s početnými (a zčásti antisystémově naladěnými) muslimskými komunitami, jež mají s USA styk bezvízový. Lze však očekávat rozšíření o další metody. Údaje jsou intenzivně zpracovávány prostřednictvím screeningového systému CAPPS II a jsou mimo jiné porovnávány s informacemi z databází FBI. S výsledky může pracovat široký okruh amerických úřadů.

USA používají monitorovací systémy Carnivore a Echelon. Ze zveřejněných projektů ve stádiu přípravy jmenujme TIA – Total Information Awareness, sledování veškerých informací (později z psychotaktických důvodů projekt přejmenován na Terrorism Information Awareness, sledování informací o terorismu), NIMD – Novel Intelligence from Massive Data, nové informace z hromadných údajů, nebo Glass Box, skleněná skříňka.

Jednání o smluvní úpravě vedla Evropská komise od roku 2002. 13. června 2003 vydala Pracovní skupina pro ochranu osobních údajů (WP 29) při EK stanovisko 4/2003, o úrovni ochrany zaručené Spojenými státy v oblasti předávání dat cestujících letadly. Ve svém stanovisku WP 29 poukázala na nutnost opakovaných hodnocení potřebnosti americkou stranou požadovaných transferů, informovanosti EK o nové americké legislativě, vyslovila preferenci tzv. push systému (viz níže) a požadavek omezení využití shromážděných osobních dat na terorismus, namísto nespecifikované závažné kriminality. WP 29 rovněž požádala o upřesnění, které veřejné instituce mají mít k datům přístup, o zajištění proporcionality, omezení doby uchování dat a garance práv subjektů osobních údajů.

Evropský parlament 21. dubna 2004 – v souladu s rezolucí svého Výboru pro lidská práva, která dohodu s USA odsoudila jako příliš vágní a nezaručující dostatečnou úroveň ochrany dat – požádal poměrně těsnou většinou 276 proti 260 hlasům Evropský soudní dvůr o posouzení jejího souladu s právem EU. Poslanci volali po zákazu předávání dat, dokud ESD nerozhodne. Rada EU ale 17. května 2004 přijala rozhodnutí, které umožňuje předávání dat osob cestujících letadly ze zemí EU do USA americkým orgánům. EK dohodu uzavřela dne 28. května 2004.

Na jejím základě předávají (tzv. push system) letecké společnosti americkým úřadům do 15 minut po startu letadla na trase do USA až 34 údajů o každém pasažérovi. Zahrnují mj. jméno, adresu, datum narození, telefonní číslo, čísla úvěrových karet, jídlo objednané v průběhu přepravy či počet a váhu zavazadel. Je zakázáno předávat data, jež by mohla svědčit o náboženském vyznání, etnickém původu nebo zdravotním stavu. EU odmítla Američany vyžadovaný „pull system“, který by znamenal volný přístup orgánů USA do databází leteckých společností a rezervačních systémů.

Osobní data cestujících lze využívat pouze pro účely boje proti terorismu a nejzávažnějším formám trestné činnosti. Po třech a půl letech by měla být většina dat vymazána a držena v neaktivní databázi osm let. USA původně požadovaly, aby se data uchovávala 50 let a aby mohla být využita nejenom v boji s terorismem. Je však otázkou, jak bude likvidace dat kontrolována. Kromě toho USA trvají na retenci biometrických údajů v po dobu 100 let.

Závěr

Vyřešení otázky transferu osobních dat není snadné, protože zde dochází ke střetu komplexních bezpečnostních, lidskoprávních i obchodních aspektů. Obhájci posílení transferu z bezpečnostní komunity argumentují možností účinného boje proti terorismu a zločinnosti, naopak kritici z řad lidskoprávních aktivistů hovoří o orwellizaci politického diskursu. Podobně příznivci svobodného obchodu argumentují potřebou uvolnění pohybu osobních dat jako conditio sine qua non většiny mezinárodních transakcí a obviňují tvůrce legislativních omezení ze skrytého ekonomického protekcionismu. Problém získal nový právní rozměr svým přenesením na půdu Evropského soudního dvora. Stabilní a obecně přijatelné řešení otázky je prozatím v nedohlednu.


Analýza bola uverejnená na stránke Integrace.cz 15. marca 2005.

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA