Operace Althea: první velký test Evropské bezpečnostní a obranné politiky

Analýza sa zaoberá operáciou v Bosne a Hercegovine, ktorú nedávno prevzala od NATO Európska únia. V závere autor konštatuje, že ak chce únia obstáť, bude musieť „nalézt odvahu investovat do svojí EBOP už ne jenom rétorický, ale i skutečný kapitál“.

Integrace, partner
Integrace, partner

 

Mise SFOR je minulostí. Na začátku prosince převzala vedení mezinárodní mírové operace v Bosně a Hercegovině Evropská unie. Pět let poté, co lídři tehdejší Patnáctky přijali pod vlivem kosovských událostí z let 1998-99 politické rozhodnutí podepřít věrohodnost Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU vlastní vojenskou kapacitou, přichází první velký test nově vytvořené Evropské bezpečnostní a obranné politiky.

Pod hlavičkou EBOP již Unie od počátku loňského roku celkem úspěšně uskutečnila několik vojenských i nevojenských misí menšího rozsahu (vojenské mise v Makedonii a Kongu, policejní v Bosně a Makedonii, civilní v Gruzii). Operace Althea je ale podle pozorovatelů o řád náročnější – počtem vojáků i rozmanitostí úkolů, před kterými evropský sbor, skrývající se pod akronymem EUFOR, stojí. Právě bosenská mise ukáže, zda Unie bude schopna naplnit očekávání do projektu EBOP vkládaná a koherentním propojením dostatečně robustní vojenské přítomnosti s unikátními policejními a civilními kapacitami zajistit bezpečnost a položit základy dobré správy v prostředí, kde kombinovaným rizikům nelze efektivně čelit jen pomocí vojenských nástrojů.

Síly EUFOR bude (stejně jako SFOR na konci jejich mandátu; zpočátku čítaly až 60.000 vojáků) tvořit 7.000 mužů a žen z celkem 33 zemí, z toho 22 členských zemí EU, včetně České republiky. Z hlediska velikosti jednotek byla zatím nejnáročnější misí EBOP operace Artemis v Kongu (cca 1.500). Narozdíl od africké expedice (kdy se role vedoucí zemí zhostila Francie), ale stejně jako v případě premiérové vojenské mise Evropské unie Concordia v Makedonii, budou síly pod velením EU moci v rámci takzvaného mechanismu „Berlín Plus“ využívat plánovací kapacity a další společnou infrastrukturu NATO (v první řadě kapacity pro operační plánování hlavního evropského velitelství Aliance v Monsu, regionální velitelství Jih v Neapoli).

To je dobrá zpráva. Nejenže je v současnosti spolupráce obou organizací nezbytná z vojenského hlediska, ale snad i pomůže zmírnit obavy stoupenců atlantického spojenectví, které provázejí EBOP celou její historií – totiž že vojenský projekt EU je záměrně konstruován jako alternativa k NATO a jeho konečným cílem je nahradit Alianci (a potažmo Spojené státy) jako hlavní záruku evropské obrany. Přítomnost NATO v Bosně navíc nekončí úplně. V Sarajevu a Tuzle zůstává styčná a poradní mise Aliance s přibližně 150 vojáky, jejímž úkolem bude pátrat po válečných zločincích v čele s Radovanem Karadžičem a Ratkem Mladičem, pomáhat při potírání terorismu a připravovat zemi k členství v projektu Partnerství pro mír. NATO bude navíc připraveno přijít silám EUFOR na pomoc v případě nenadálého zhoršení bezpečnostní situace.

Operace Althea má mandát Rady bezpečnosti OSN. Podle rezoluce RB číslo 1551 z 9. července 2004 mají síly EUFOR plnit dva hlavní úkoly: dohlížet na plnění Daytonské mírové dohody z roku 1995 (ta ukončila tříleté krvavé běsnění, které si podle odhadů vyžádalo životy čtvrt milionu bosenských Muslimů, Srbů i Chorvatů), především odstrašovat potenciální narušitele klidu zbraní, a poskytovat podporu úřadu speciálního představitele EU v Bosně a Hercegovině Lorda Ashdowna, který dohlíží na poválečnou rekonstrukci země. V praxi budou evropské síly plnit širokou škálu vojenských, policejních a civilních úkolů včetně ostrahy hranic, potírání pašování zbraní, drog a lidí a organizovaného zločinu, pátrání po válečných zločincích a podpory státních struktur. Althea je tak vojensko-civilní operací par excellence.

Pokud Evropská unie v bosenské zkoušce obstojí a bude-li se bezpečnostní situace na Balkáně vyvíjet příznivě, mohla by EU v horizontu několika let převzít i nástupnickou misi operace KFOR v Kosovu. Byl by to logický krok. Evropané by tím dovršili přebírání odpovědnosti za bezpečnost a stabilitu na svém „zadním dvorku“ a umožnili by Američanům a NATO soustředit se na vojensky nepoměrně náročnější úkoly za hranicemi starého kontinentu, jakými jsou dnes Afghánistán nebo Irák. Budou-li ale chtít Evropané skutečně obstát, budou muset nalézt odvahu investovat do svojí EBOP už ne jenom rétorický, ale i skutečný kapitál.


Ďalšie analýzy a komentáre nájdete na stránkach Integrace.cz, ktoré vydáva Institut pro evropskou politiku EUROPEUM

Ďalšie zdroje

REKLAMA

REKLAMA